Jaromír Jágr dotáhl své Rytíře Kladno do hokejové extraligy a záhy poté odcestoval s Milošem Zemanem do Číny. Trochu v roli krtečka, byť ten je v Číně asi mnohem populárnější než lední hokej. Ostatně, čínská reprezentace hrála v první polovině dubna na světovém hokejovém šampionátu v srbském Bělehradu, ovšem ve skupině A druhé divize, tedy, zhruba řečeno, ve čtvrté lize hokejových reprezentací. Skončila předposlední, pátá ze šesti, když porazila pouze Belgii v poměru 4 : 0.

Nicméně Čína v roce 2022 pořádá zimní olympijské hry a Jágr by se údajně mohl stát tváří olympijského hokejového turnaje. Krom toho, že i v 47 letech stále fascinuje výkony na ledě, jakkoliv už jen v baráži o extraligu, je Jágr též majitelem klubu Rytíři Kladno, který letos dovedl do nejvyšší české soutěže. Avšak v době, kdy právě v Kladně s hokejem začínal, se klub jmenoval Poldi Kladno a financovaly ho stejnojmenné kladenské železárny. Díky tomu získalo Kladno šestkrát titul v československé lize.

Hutě na Kladně však po pádu komunismu dávno vyhasly (či tam přinejlepším plápolá nějaký malý hutní ohýnek), čehož nepřímým odrazem byl i postupný výsledkový propad hokejového klubu v extralize a sestup do druhé ligy. Před pár lety ho převzal právě Jaromír Jágr, nechal ho přejmenovat na Rytíře a vytkl si za cíl vrátit kladenský hokej na výsluní. Finance ale musí shánět jinde než v hutích. A docela dost peněz, neboť rozpočet na jednu sezónu klubu v české extralize, chce-li vůbec pomýšlet na úspěch, překračuje částku sto milionů korun.

Jágr tedy shání peníze a dle memoranda, jež podepsal v Pekingu v rámci Zemanovy návštěvy předseda hokejového svazu Tomáš Král, by se dokonce čínská hokejová reprezentace mohla na olympiádu připravovat v Kladně a působit ve třetí nejvyšší české ligové soutěži. Jágr tak možná nakonec naučí hrát Číňany hokej a ti nás pak, podobně jako sovětští Rusové, které jsme tuto hru též naučili, začnou porážet. Nicméně snad až docela za dlouho.

Má ale hokejová superhvězda, proslulá tím, že hraje s číslem 68 v upomínku sovětské okupace, zapotřebí podlézat Zemanovi a Číňanům? Musí Jágr svůj čínský trip omlouvat blekotáním, že byl vychován v úctě k autoritám? A nechat se ztrapňovat na sociálních sítích, kam Alex Mynářová pyšně vrzla jeho společné foto se svým chotěm? Jsou to hořké momentky, které hodně vypovídají o současné době. Z celé morálně jistě dosti pochybné historie se však lze poučit i o povaze špičkového sportu coby byznysu a jeho roli v politice coby takzvané soft power neboli měkké moci.

V roce 2014 sledovali čeští hokejoví fanoušci tažení klubu Lev Praha za triumfem v Kontinentální hokejové lize (KHL). Lvi se prokousali až do finále Gagarinova poháru, kde si ale vylámali zuby na Metallurgu Magnitogorsk. Vzhledem k tomu, že Lev Praha startoval v soutěži teprve podruhé, šlo určitě o velký úspěch.

Kontinentální hokejová liga měla dle původních představ svých ruských zakladatelů konkurovat nejlepší a nejvýznamnější klubové soutěži na světě – kanadsko-americké Národní hokejové lize, zkratkou NHL. A to hlavně s pomocí zisků z prodeje ropy a plynu.

Hokej je totiž dost drahý sport a pouze vysoké platy mohly do KHL nalákat kvalitní hráče z jiných evropských profesionálních soutěží či dokonce ze samotné NHL. Kromě řady ruských hvězd, jež daly před působením v zámoří přednost KHL i díky lukrativní výplatní pásce (popřípadě „domluvě“ od Putina), znamenal asi nejzářivější úlovek Jaromír Jágr, jenž v letech 2008 až 2011 působil v sibiřském klubu Avangard Omsk. Za pozornost rovněž stojí úsilí o teritoriální expanzi soutěže. KHL vznikla z ruské ligy, avšak v sezóně 2013/2014 v ní kromě ruských působily i kluby z Běloruska, Chorvatska, Kazachstánu, Lotyšska, Slovenska a Ukrajiny – a již zmíněný náš pražský ruský Lev.

V létě 2014 přišlo ale vystřízlivění – oznámení, že pražský klub končí, jelikož jeho vlastníci prý najednou mají hluboko do kapsy. Zprávu doprovázely spekulace, podle nichž pravou příčinu tvořilo stornování obří zakázky na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně, o kterou se ucházelo i česko-ruské konsorcium.

Rusové tak o provozování Lva údajně ztratili zájem, neboť měl hlavně podporovat jejich podnikání. Jak ve smyslu marketingově-mediálním, tedy vytváření pozitivního obrazu Ruska či daných firem a jejich partnerů, tak ve smyslu lobbistickém a vyjednávacím, poněvadž VIP sektory při významných sportovních akcích slouží jako oblíbené místo pro domlouvání různých obchodů. Byznys a sport spolu zkrátka těsně souvisejí, a zejména v ruském případě s byznysem těsně souvisí i politika.

Potíže ruské ekonomiky, dané sankcemi i poklesem cen ropy, se odrážely a odrážejí ve finančních problémech KHL. Řadě klubů hrozil bankrot, například chorvatský Záhřeb v lize v roce 2017 skončil z finančních důvodů, sportovní úroveň, která kanadsko-americké NHL stejně nikdy nedosáhla, šla v poslední době spíše dolů. Sen o „ruské NHL“, tedy sportovně stejně kvalitní soutěži, hrané pod ruskou záštitou na celém euroasijském kontinentu, má k realizaci daleko. Rusové se ho však nehodlají vzdát. Po vypadnutí Prahy i ukrajinského Doněcku (kvůli válce na Ukrajině) přibyly finské Helsinky a, teď se trochu podržte, od sezóny 2016/2017 i čínský klub Rudá hvězda Kunlun. Slavností oznámení vstupu čínského celku do soutěže proběhlo v červnu 2016 za přítomnosti ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga.

Kunlun je čínské pohoří, klub sídlí v hlavním městě Pekingu, nicméně zrovna davy na něj nechodí. Alespoň zatím. K sedmému lednu letošního roku měla pekingská Rudá hvězda na soupisce 31 hráčů: 14 Kanaďanů (řada z nich je čínského původu a mají tudíž čínské nebo i čínské občanství, jeden z nich pak disponuje kazachstánským pasem), pět Finů, čtyři Američany, tři Švédy, dva Rusy, dva Čechy a jednoho Lotyše. Jde často o hráče, kteří se v kanadsko-americké NHL nechytli či v ní spíše jen paběrkovali, a dali tedy přednost startu za Peking v „ruské“ Kontinentální hokejové lize. Finančně je to pro ně asi lepší než se protloukat v nižších hokejových ligách v Kanadě či v USA nebo, v případě Finů či Čechů, v domácích soutěžích.

„Samozřejmě jednáme o ekonomických podmínkách, protože pokud bychom do toho šli a dělali to, tak samozřejmě taky od toho něco očekáváme,“ poznamenal v Pekingu šéf českého hokeje Král. Měl na mysli výše zmíněnou spolupráci s Číňany včetně jejich angažmá ve třetí české hokejové lize, leč jeho slova lze vztáhnout na celý lední hokej. Hokej je totiž především průmyslové odvětví, avšak, jak vidno, se značným přesahem do (geo)politiky. (Mimochodem, kanadsko-americká NHL má na podzim, 4. října, začít zápasem v Praze mezi Chicagem Black Hawks a Philadelphia Flyers – v rámci marketingové snahy o obchodní expanzi do Evropy.)

Jaromír Jágr možná za Kladno nastoupí i v příští sezóně, nicméně pomalu se přesouvá z ledové plochy do pozice obchodníka. Dobře ví, že hokej je v prvé řadě o penězích a že peníze jsou v prvé řadě o osobních kontaktech. Ostatně, Andreje Babiše již v minulosti veřejně podpořil několikrát. Tak už to na tom našem světě holt chodí, ale často je zároveň trochu děsivé na to hledět.

Problémem Miloše Zemana každopádně není, že jezdí do Číny. Problematická je totiž zejména skutečnost, že z Číny nic nepřiváží, neboť čínské investice se u nás skoro nekonají a české firmy na čínský trh moc nepronikají. Navíc, sám tento nedostatek před letošní cestou uznal. Již ale nedodal podstatnou věc: za dosavadní ekonomicky bídnou bilanci jeho „ekonomické diplomacie“ platí Česká republika strašlivou politickou cenu.

A Jaromír Jágr? Snad si přece jen ještě zaslouží čas – šanci ukázat, že dovedl své čínské angažmá v Zemanově týmu rozehrát dle vzoru win-win strategie. O které Zeman tak rád žvaní, ale v praxi ji uplatnit nedokáže. Leč obchodovat s Rusy a Číňany nejen v hokejové branži vždy zavání politickými ústupky, zpravidla za čáru dobrého vkusu a za cenu rovného hřbetu.