„Nevědomost je síla“ – zní jedno ze tří ústředních hesel strany v totalitní Oceánii v Orwellově románu 1984. Leč nejenom v totalitě, bohužel i v demokracii patří nevědomost k nejpoužívanějším mazadlům systému. Pěkně to nedávno ilustroval Jiří Kobza z Okamurovy SPD. V Českém rozhlase se sice pustil do Evropské unie, nicméně ukázalo se, že o ní má poněkud zmatené představy.

Na otázku moderátora, kdo rozhodl o přijetí migračních kvót, Kobza odvětil, že Evropská komise. Dozvěděl se pak, že rozhodnutí přijala Rada Evropské unie (označovaná též jako Rada ministrů), konkrétně šlo o Radu ministrů vnitra jednotlivých členských zemí, kde se rozhoduje nikoliv jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou.

Česká republika tak byla v souladu s platnými normami EU demokraticky přehlasována, ale čeští politici, včetně těch demokratických, se tehdy postavili na zadní. Prý si nenecháme od Bruselu nic diktovat, vždyť jsme přece suverénní stát a žádné migranty tu nechceme.

Kobza s Okamurou nyní jen omílají to, co národ už tisíckrát slyšel od demokratů, neschopných si dohledat elementární informace o EU a jejích rozhodovacích mechanismech, byť tak lze v mžiku učinit třeba na wikipedii pomocí tzv. chytrého telefonu.

Přitom zrovna takový Kobza by si je dohledat měl a mohl, vždyť představuje intelektuální hvězdu Okamurova hnutí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě a zahraniční obchod na VŠE. Dlouho se pohyboval na Středním východě jako obchodník, později, od roku 2000, jako diplomat (například jako obchodní rada na českém velvyslanectví v Teheránu). Podílel se též na zajišťování rozvojové pomoci, například na zemětřesením zničeném Haiti. Těžko říci, co zrovna tohoto člověka, v letech 1988–1989 člena KSČ, přivedlo v roce 2015 k Okamurově partaji. Na Facebooku sice údajně patřil či dosud patří ke skupině „Islám je smrtelné zlo“, ale tipnul bych to spíš na nějakou kariéristickou motivaci či prostě na nějaký skrytý racionální kalkul (včetně špionážního). (Ostatně, na ministerstvo zahraničí Kobza nastoupil za Jana Kavana.)

V politice to Kobza zatím dotáhl na poslance a místopředsedu zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. A opravdu nejde o nějakého „zabrušovače“ typu Miloslava Roznera. Hovoří prý pěti cizími jazyky: anglicky, německy, rusky, italsky a persky. A přesto neví, jak funguje Evropská unie, jaký orgán rozhodl o kvótách – tuto nevědomost myslím účelově nehrál (viz zde, od času 17:40). Neznalost, hranou i reálnou, ohledně fungování EU však projevují skoro všichni čeští politici, veškerého politického zabarvení. A je zvlášť typická pro euroskeptiky, byť, abych jim nekřivdil, nikoliv pro všechny.

Když hloupnou politici, jaký div, že hloupne i lid a chce vystupovat z EU, lámat okovy bruselského otroctví. Až zde ale nastává mezi demokraty a extremisty rozdíl. Okamura nyní prosazuje referendum, demokraté před referendem varují. Prý jde o nebezpečný nástroj, použitelný pouze na lokální úrovni, nikoliv pro celostátní rozhodování velkých otázek typu členství v Evropské unii. Jaksi zapomínají, že jediné celostátní referendum v celých českých dějinách bylo to o našem vstupu do EU! Takže když to šlo referendem tam, musí to přece případně jít referendem i zpátky, ne? Čímž nevolám po vystoupení z Unie, jen poukazuji na vratkost některých argumentů, používaných nyní řadou demokratických politiků. (Včetně Jiřího Drahoše v prezidentské kampani.)

Problém tudíž – mimo jiné – vězí v tom, že sami demokraté (mnozí z nich) zde vykopali válečnou sekeru proti „diktátorskému Bruselu“ a dlouhá léta s ní odhodlaně mávali na českém zabláceném dvorečku, že sami demokraté mnohdy neví, nebo se tak alespoň úspěšně tváří, jak EU vlastně funguje a bojí se ji v domácí aréně hájit. Bohužel, plody této zbabělosti či krátkozraké vyčuranosti pak sklízejí Zeman, Okamura a Kobza.