Případné sesazení českého prezidenta cestou ústavní žaloby, o kterou si vlastně již od zvolení do úřadu čas od času a poslední dobou čím dál tím častěji koleduje, představuje dosti náročnou proceduru. Na ústavní žalobě by se musely shodnout tři pětiny přítomných senátorů a tři pětiny všech poslanců a rozhodoval by o ní Ústavní soud, nikoliv parlament. Což je, obecně řečeno, jistě v pořádku, poněvadž sesazení hlavy státu by nemělo být snadným krokem, který hravě „zmákne“ nějaká aktuální parlamentní většina.

Pokud by se to však přece jen podařilo, stala by se Česká republika teprve druhou evropskou zemí, jež sesadila svého prezidenta procedurou impeachementu, tedy, zhruba řečeno, ústavní žaloby vedoucí ke ztrátě funkce. Historický primát patří Litvě a tamní případ stojí jistě za připomenutí i po třinácti letech.

Roku 2004 totiž Litva vstoupila do evropských politologických dějin: poprvé v Evropě zde úspěšně proběhl impeachement hlavy státu. Rolandas Paksas, zvolený na přelomu let 2002 a 2003 prezidentem, byl po několika měsících v úřadu obviněn, že protiústavně udělil litevské občanství ruskému podnikateli Juriji Borisovovi, jemuž též poskytl tajné informace, a že rovněž protežoval své přátele a známé při privatizaci. Na jaře 2004 litevský parlament a ústavní soud prezidenta sesadily.

Paksas, původně letecký akrobat, proslul přemety i v politice. V roce 1999 stanul v čele konzervativní vlády, nicméně o křeslo premiéra ho připravil spor o privatizaci ropné rafinerie v Mažei­kiai. Zatímco prezident Adamkus i většina vlády preferovali americkou společnost Williams, Paksas plédoval za ruský podnik. Ekonomicky byla sice ruská nabídka výhodnější, ale prezident bral spolu s vládou v potaz především strategické zájmy.

Paksas opustil konzervativce a fakticky si založil vlastní liberální stranu, s níž uspěl v parlamentních volbách 2000. Po nich sestavil vládu spolu se sociálními liberály, kteří skončili ve volbách třetí. Ale v červnu 2001 Paksasův kabinet padl kvůli privatizaci litevského plynárenství.

O rok později začíná Paksas atakovat prezidentský úřad a díky nákladné, populistické kampani poráží v lednu 2003 ve druhém kole přímé volby dosavadního prezidenta Valdase Adamkuse, důstojného šestasedmdesátiletého starce, jenž prožil většinu života v americké emigraci. Adamkus se spolehl na své úspěchy v zahraniční politice a na politický marketing v podstatě rezignoval. Paksas se choval přesně opačně: obletěl celou Litvu ve vrtulníku a všude rozhazoval velké sliby ohledně domácí politiky a ekonomiky, tedy v oblastech, v nichž litevský prezident nedisponuje takřka žádnými pravomocemi. Přesto – či spíše právě proto – dosáhl zvolení.

Záhy však začalo vycházet najevo, čemu a komu vděčí Paksas za svůj triumf – Juriji Borisovovi, který financoval jeho kampaň (obnosem 400 000 dolarů, odhady ale hovořily o částce daleko vyšší), podnikateli v letectví a obchodníku se zbraněmi, v minulosti obviněnému z prodeje vojenské techniky do Súdánu, tedy do země pod embargem. „Samozřejmě, že máme s prezidentem dohodu. Co byste čekali, že mu dám peníze a nashledanou?“ svěřil se Borisov deníku Lietuvos. Ambiciózní Paksas i jeho spolupracovníci tak skrze Borisova zabředli do mafiánské sítě organizovaného zločinu napojeného na zájmy ruských společností i samotného Ruska. A chobotnice chtěla po Paksasově zvolení dostat svůj díl: tajné informace, jmenování poradcem, využití litevského státu pro své cíle.

Paksas se po obvinění bránil, označoval svou kauzu za politicky motivovanou, nicméně, jak je již uvedeno výše, na jaře 2004 litevský parlament a ústavní soud prezidenta sesadily. Paksas ale na litevské politické scéně nadále působil, a sice jako leader populistické nacionalistické strany. Nyní je poslancem Evropského parlamentu.

Litva však stojí za pozornost i kvůli aktuální politické situaci. Poslední parlamentní volby tam v loňském roce vyhrála strana s názvem Litevský svaz rolníků a zelených, která je vlastně „majetkem“ jejího předsedy a zároveň podnikatele Ramūnase Karbauskise, jehož firma se jmenuje – ne, to není vtip: Agrokoncernas. Litevský svaz rolníků a zelených pak vytvořil vládní koalici s tamní sociální demokracií, avšak Karbauskis se radši drží exekutivy stranou. Patrně se mu nechce strkat majetek do nějakého svěřeneckého fondu či vysvětlovat, jak k němu vlastně přišel. Premiérem je tudíž bývalý policista a ex ministr vnitra Saulius Skvernelis, zhruba řečeno, takový litevský Šlachta.

Pointa celého článku je pak grafická. Níže vidíte logo Karbauskisovy strany (Litva jako „čapí hnízdo“) – něco podobného by Babiš dnes určitě nepoužil! Přece jen, když dva dělají totéž, není to úplně totéž.