Před kláním Zemana s Karlem Schwarzenbergem v prezidentských volbách 2013 jsme s knížetem uveřejnili následující rozhovor:

Víte, z čeho mám po listopadu radost? Jak se po celé zemi objevily malé pivovary, kde se vaří dobré pivo…

Ano, po celé zemi vyrostly malé pivovary, nové a staré, které byly zavřené, klášterní a podobně, byly obnoveny. Ve všech okresech dnes najdete dobrý pivovar, a to je opravdu radost. Je to i zásluha jednoho zákona, proti kterému kdysi ODS protestovala, a který stanovil, že malé pivovary jsou míň zdaněné, než ty velké průmyslové. To byla i má osobní zkušenost: když jsem za mého mládí žil a studoval v Bavorsku, byl tam v každé druhé vesnici pivovar, a pak je ty velké koncerny všechny zlikvidovaly. To jsem si říkal, že se u nás nesmí stát. Máme dneska vysokou pivní kulturu – kdybychom měli podobně vysokou kulturou politickou, byl bych šťastný.

Co máte radši – pivo, víno, šnaps?

Všechno, po pravdě řečeno. Miluju dobré víno. Bílá moravská vína jsou dnes srovnatelná s rakouskými, nebo slovinskými, a to je taky jeden ze zázraků revoluce – když si vzpomenete na ty patoky, co nabízeli v Blatničce a jinde.

A z alkoholu?

Dát si navečer skleničku něčeho ostřejšího, to jsem taky šťastnej… Mám rád koňak, francouzský, ale taky třeba arménský je vynikající, taky dobrou slivovici, nebo maďarskou Barack pálinku, což je meruňkovice, a pak dobrou whisky – skotskou, irskou, americkou … Člověk si vybere.

Co tabák?

Dříve jsem kouřil doutníky. Havana byly senzační. Jednou byl u mne ve Vídni na návštěvě tamní americký velvyslanec McArthur, syn toho slavného maršála. Já věděl, že velice miluje doutníky, a po večeři jsem mu řekl, že mám v domácnosti jenom Havana, pravý, a že je mi líto, že Američané mají na všechno kubánské zboží embargo. On se zatvářil zkroušeně a já dodal: A nejste toho názoru, že se veškeré kubánské zboží musí spálit? On se rozzářil a řekl: Máte úplnou pravdu. Tak jsme si spolu zapálili. Já pak ale přešel na fajfku, kterou miluju.

Kolik máte dýmek?

Nevím, chvíli miluju tu, chvíli onu a cítím se přitom jako sultán v harému – můžu si favoritku vybrat, jakou chci.

Jaký tabáky kouříte?

Kouřím vždycky jen čirý, přírodní tabák. Nenávidím ty různé parfémované věci, z kterých vám slzí panenky – z toho svinstva, který do tohoto dávají …

Šňupete tabák?

To není pro mě, já to jednou dvakrát vyzkoušel a nechal jsem toho.

A co tráva – zkoušel jste ji kouřit?

Samozřejmě, to patřilo k mé generaci, ke každé generaci, ale moc mi to neříká: vykouřil jsem kdysi pár cigaret, ale netoužím po tom, na rozdíl od několika mých kamarádů. Patřím k lidem, kteří inklinují k alkoholu, a tam mají své radosti. Já jsem alkoholik, ale mírnej…

Tak Vám držím palce.

Děkuju.

(Včera po mši v katedrále předneseno v Lucerně jako připomínka na večeru věnovaném Karlu Schwarzenbergovi)