Katyň 77 let poté

Petr Cempírek. Zahrada, 2015

K pádu letadla s polským prezidentem Lechem Kaczyńským a dalšími vysokými státními představiteli, kteří letěli uctít oběti katyňského masakru u příležitosti 70. výročí tohoto zločinu, sice došlo už před sedmi lety, 10. dubna roku 2010, ale v polské společnosti je tato událost neustále přítomna a připomínána. A to nikoli pouze při každoročním výročí této tragédie, při níž zahynulo všech 96 lidí na palubě vládního speciálu, nebo když se objeví nějaké nové skutečnosti při vyšetřování, ale s měsíční pravidelností.

Každý 10. den v měsíci se ve Varšavě shromáždí nejen pozůstalí obětí, kteří si měsíc po měsíci připomínají tuto katastrofu. 10. června 2017 se jednalo už o 86. měsíční výročí a pietní akce se zúčastnilo kolem čtyř stovek lidí. Toto setkání je spojeno s odsloužením mše a vzpomínkovým pochodem, jehož se účastní předseda vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński, předsedové obou parlamentních komor a další členové vlády.

V současné době je atmosféra rozjitřená kvůli exhumaci obětí, při níž vyšlo najevo, že v jedné rakvi se nacházely ostatky až z osmi různých těl, což Jarosław Kaczyński označil za „nezměrné ruské barbarství a také nezměrné barbarství tehdejších polských orgánů“. Situaci však dále využívá k politickému boji a burcování proti skutečným či domnělým nepřátelům, kteří chtějí Polsko, které se vrátí do dob komunismu, kdy katolíci, tedy většina, nebudou mít právo modlit se na ulici. A ke všemu za tím stojí rozsáhlá síť cizích zpravodajských služeb v Polsku.

Už je to přibližně rok, kdy občanská iniciativa Obywatele RP (Občané Polské republiky) začala pořádat protidemonstrace, při nichž se snaží zablokovat vzpomínkový pochod. Včera několik set policistů, pravda po předchozím upozornění, násilím odnášelo protestující stranou, kde byli legitimováni a hrozí jim trestní stíhání a minimálně pokuty. Mezi protestujícími se nacházelo i několik známých osobností jako novinářka Ewa Siedlecka nebo Władysław Frasyniuk, jeden z opozičních vůdců Solidarity v dobách komunismu, za což obdržel vyznamenání právě od Lecha Kaczyńského.

Protesty, z pochopitelných důvodů, špatně snášejí rodiny oběti smolenské tragédie. Vzhledem k počtům účastníků by obě akce mohly působit jako okrajová záležitost, kdyby se na straně piety pravidelně nezúčastňovaly polské politické špičky, což celé setkání posouvá do jiné roviny. Zpolitizování sedm let starého neštěstí tak dále pokračuje a otázkou zůstává cui bono?