Kdo byl Jan Hus a co je Andrej Babiš: PF 2018

Historici málokdy píší eseje – dali by tím nahlédnout do své dílny, přičemž by mohlo vyjít najevo, že kovář je ve skutečnosti kovaříček. Americký historik Timothy Snyder se toho nebojí a dobře dělá. Osoba nového amerického prezidenta Donalda Trumpa ho ponoukla k sepsání „20 lekcí z 20. století“ s názvem Tyranie, které mají ukázat Američanům, jak snadno lze přijít o svobody, které si lidé pracně, za cenu mnoha obětí vybojovali, a to právě s ohledem na současné dění.

Snyder přitom vychází z toho, že demokratické či právní systémy, které vznikly po roce 1918, 1945 a 1989 se zhroutily za okolností, které „v podstatných rysech připomínají současnou situaci“. Není jistě překvapivé, že některé Snyderovy „lekce“ sednou na situaci České republiky LP 2018. Připomeňme si některé z nich – ty pro někoho možná překvapivé, i ty „klasické“.

Foto Kawaii Baby Lon.

Ochraňuj instituce a braň je

Tak je označena jedna z „lekcí“: Pokud se demokratickým institucím – jejichž smysl a účel spočívá v nezávislosti na právě aktuální vládě, mohou tak moc kontrolovat: zajišťovat dělbu moci, pluralitu moci, odvolatelnost moci, trestnost moci, omezenost moci a zároveň samy sebe navzájem hlídat – nedostává soustavné ochrany, dojde k jejich postupnému zhroucení. Země se ocitne ve strnulém centrálně řízeném systému, ve kterém se odpovědnost institucí za jejich činnost stává zcela iluzorní, což v posledku vede k paralyzování celého systému, státu, společnosti.

V našem případě musíme dát aktuálně pozor na autonomní postavení policie a státního zastupitelství zvláště v případě obžalovaného šéfa ANO a vítěze voleb Andreje Babiše. Musíme reagovat hned na jakýkoli náznak snahy omezit jejich nezávislost a ovlivnit vyšetřování ze strany ANO, jako bylo prohlášení předsedy dolní komory parlamentu pana Vondráčka, který nejenže zpochybnil rovnost občanů před zákonem (rozhodnutí o tom, zda Babiše vydat trestnímu stíhání by podle něj měla Sněmovna zvážit, protože jde o premiéra!), ale navíc to „okořenil“ výrokem, že s vydáním Babiše k trestnímu stíhání by se mělo počkat do doby, kdy „budeme mít jasně pracující nezávislou policii a státní zastupitelství“ (rozuměj, kdy budou nezávislé na zákonech, trestním řádu a řízení, do kterého nesmí politika ze zákona jakkoli zasahovat). Při sebemenším náznaku, že chce ANO něco podobného znovu zkoušet, je třeba okamžitě bít na poplach, ať už jde o opozici, média, nebo občanskou veřejnost…

S výše uvedeným se pojí nezávislost a nezasahování politiky do obsahu vysílání veřejnoprávních médií, ČT a ČRo, která neslouží politikům a politických stranám, ale veřejnosti. Ta je platí ze svých daní ne proto, aby poklonkovala vládě, ale informovala kvalitně, objektivně, nezávisle, padni komu padni. Stejně je třeba být na pozoru před jakoukoli snahou omezit nezávislost justice, jak se to děje v sousedním Polsku, akademických institucí, církví, kulturní sféry, úřednictva, občanských a kulturní spolků, odborů…

Pokud tyto instituce nefungují autonomně, moc si velmi rychle zvykne předstírat něco, co není, a to, co je, dělat, že neexistuje – vytváří pseudorealitu jako za bolševismu, která sice vyhovuje těm, kdo jsou u moci, ale celá země rychle směřuje k všestrannému úpadku – politickému, kulturnímu, ekonomickému.

Benátky. Foto Petr Horčička.

Pamatuj na profesní etiku

Výše uvedené de facto platí o všech povoláních. „Jestliže začnou političtí předáci dávat negativní příklad, je o to důležitější zachovávat profesní věrnost náležitým postupům,“ píše Snyder v této kapitole. Tedy: buďme hrdí na svůj profesní stav – řezníka, zelináře, spisovatele, hostinského, akademika, dělníka, lékaře, učitele… Hajme své zájmy a zájmy svého „cechu“. Nenechme ze sebe dělat nerozlišitelné stádo, s kterým je snadné manipulovat a které je využíváno k řízené konzumaci jako dobytek na farmě, která vůbec nemusí být Zvířecí. Braňme se všem nadbytečným byrokraticko-technologickým opatřením, která mají podvázat naši osobní, profesní, ekonomickou svobodu, a ozvěme se, když bude chtít moc omezit jiné obory a povolání jen proto, aby mohla mít vše pod kontrolou a mohla tak akumulovat svůj zisk, protože dřív nebo později dojde i na vás. Aktuálně mám na mysli nesmyslné, plošné zavedení EET i pro ty nejmenší živnostníky a spolu s ní likvidaci řady živností především na venkově, zatímco miliardové podniky jako Agrofert si se svou armádou právníků vždycky najdou cestu, jak „minimalizovat“ odvody pro stát.

Nepoužívej fráze, přemýšlej o tom, co říkáš

„Vyhýbej se otřepaným frázím, které používají všichni. Vyjadřuj se samostatně, i když třeba chceš říct totéž, co ostatní. Odtrhni se od internetu. Čti knihy,“ radí Snyder v poučce číslo 9, která nám může znít poněkud úsměvně, ale ono to úsměvné není: s internetem a exponenciálním růstem informací se ukazuje, jak je společnost zcela bezbranná proti záplavě zpráv a pseudozpráv zastírajících svůj účel, neschopná rozeznat informace od dezinformací, které na ni cíleně a záměrně útočí ze všech stran. Vzdělanost – schopnost na základě systematicky získávaných vědomostí smysluplně strukturovat svět, ve kterém se člověk pohybuje – nestoupá s růstem informací, ale na první pohled paradoxně klesá. Neschopnost číst a porozumět textu se dnes projevuje ve velké míře i u vysokoškolsky vzdělaných lidí, což je vývoj, která může skončit civilizačním kolapsem.

Snyderovi můžeme tedy zcela vážně přitakat: Čtěme! Tištěná média, která mají pevnou redakci a sídlo, jejich redaktoři mají konkrétní, známé tváře a pravá jména a při své práci se opírají o novinářský kodex, který je mimo jiné zavazuje ověřovat zprávy z více zdrojů, které jsou na sobě nezávislé. A čtěme knihy, odborné stejně jako beletrii. Jedině tehdy, když máme dostatečně velké kulturní zázemí, budeme schopni využívat internet ke svému prospěchu, jako službu, a ne papouškovat cizí názory, které jsou určitým skupinám lidí „šité na míru“, vytvářejíce přitom zdání, že to jsou názory jejich vlastní.

„Odsuň ze stolu monitory a displeje a obklop se knihami,“ nabádá občany Snyder, a aby byl konkrétní, vyjmenovává tituly, které ovlivnily jeho úvahy při psaní tohoto eseje: Politika a anglicky jazyk George Orwella (1946), Jazyk Třetí říše Victora Klemperera (1947), Původ totalitarismu Hannah Arentové (1951), Člověk revoltující Alberta Camuse, Zotročený duch Czeslawa Milosze (1953), a snad nejvíce Snyderem citovaná Moc bezmocných Václava Havla (1978).

Rybářova žena, Japonsko. Foto Petr Horčička.

Věř v pravdu

Jazyk je přitom zcela zásadní při „konstrukci“ reality a totalita podle Snydera začíná právě jeho oklešťováním, včetně slovníku a výraziva, což není jen literatura à la Orwell, ale fakt, který platil jak v nacistickém Německu, tak v normalizačním Československu 80. let. „Kdo se vzdá faktů, vzdává se svobody,“ píše Snyder: „Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci.“

To je alfa a omega jakákoli civilizace: bez slova, které prověřila staletí, které platí a dokáže se na nich shodnout většina společnosti, jako je pro nás Desatero, je euroatlantická civilisace odsouzená k zániku. Úvod Janova evangelia: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh – není „filosofická floskule“, ale vyjádření toho, co udržuje civilisaci „při životě“.

Šamanistické vyvolávání

Jeden ze způsobů, jak Slovo znevěrohodnit, relativizovat, a tak narušit životně důležitou komunikaci uvnitř společnosti, označuje Snyder jako šamanistické vyvolávání. S odvolávkou na Klemperera píše: „Fašistický styl vyjadřování spočívá v neustálém opakování s cílem vtisknout myšlenkám věrohodnost,“ což dokumentuje na Trumpovi: „Systematickým používáním přezdívek typu ‚lhář Ted‘ a ‚podvodnice Hillary‘ došlo k přesunu charakterových rysů, které by byly případnějším popisem samotného prezidenta.“

Andrej Babiš šamanistické vyvolávání používá bez přestání: všechny kolem pořád dokola zaklíná jako lháře, zloděje a podvodníky, přičemž prakticky neustále lže (Babiš tvrdí, že nikdy nelže a ze svého pohledu má pravdu – dělá jen „marketing“, a pokud to někdo žere, jeho blbost) a v současné době je jeden z mála politiků, který je obžalován z podvodu.

Magické myšlení

Aby ovšem mohlo „šamanistické vyvolávání“ působit, potřebují Babiš a spol. kmen, který se cítí být něčím – ať už reálně či ireálně – ohrožen, nebo potřebuje jen úspěch na chystané lovecké výpravě. „Dalším způsobem umírání pravdy je magické uvažování čili nepokryté přijetí rozporů,“ popisuje Snyder situaci, kdy politik jeden den řekne něco, druhý den prohlásí pravý pak a jeho stoupenci mu po oba dva dny tleskají, jak to přesně vystihl.

Magické myšlení demonstruje Snyder na záznamu z Klempererových deníků: koncem války na jaře 1945, poté, co díky führerovi zahynuly miliony Němců a samo Německo bylo v ruinách a na všech stranách hořelo, jeden německý voják s amputovanou rukou Klempererovi řekl: „Hitler nikdy nelhal, Hitlerovi věřím.“

To je jako Černý rytíř z Monty Python, kterému král Artuš osekal všechny údy a on křičí, že vítězem je on. Se stejným magickým myšlením, jaké předvedl voják wehrmachtu v únoru 1945, se člověk potkává dnes a denně, a to i u lidí, o kterých si dosud myslel, že mají všech pět pohromadě. Tak bez mála třicet procent těch, kteří přišli k podzimním parlamentním volbám, dalo hlas právě oligarchovi Babišovi jako tomu, kdo tady vyčistí polistopadový Augiášův chlév, ač je to právě „zázračně“ zbohatnuvší Babiš, který v inkriminované době vyrejžoval ty nejtěžší prachy – ne navzdory těm, kteří nám tu vládli, ale ve spolupráci s nimi. Stejně jako zúročil předlistopadové i polistopadové „známosti“ dovedl (dovede) jako málokdo jiný využívat díry v zákonech, přičemž se vždy pohyboval nejen na hraně zákona, ale i za ní a v ČR platí za synonymum pro spojení politiky a podnikání, které má systémové rozměry: ovlivňuje celý vládní systém ve prospěch svého byznysu a v neprospěch své konkurence.

Kdo je větší Černý rytíř z Monthy Python – dezorientovaný bezruký voják wehrmachtu, nebo nemalá část české veřejnosti, která si nehodlá připustit, že nemá obě ruce ani nohy, ačkoli má k ruce veškeré informace? Ona tu ruku ovšem nemá…

Ostrov Šikoku, Japonsko. Foto Petr Horčička.

Profesionální vojebávač

Babiše není třeba nijak démonizovat – jak mu to společnost toleruje, tak se taky beze všeho chová. Je omyl vinit Babiše z toho, že byl komunista a estébák. Je to jen ten druh člověka, který je schopen k rozmnožení svého majetku udělat cokoli dobrého stejně jako cokoliv špatného – včetně například toho, že dokáže křivě přísahat na zdraví svých dětí, což je opravdu ne příliš obvyklá obludnost.

Je to vyčůrané dítě normalizace, odrostlé na „vojebávání“ (Babišův výraz) státu za normalizace. Stejně jako před listopadem „vojebával“ KSČ a StB ke své vlastní kariéře, přičemž mu byl celý systém šumafuk, stejně tak dnes „vojebává“ demokratickou Českou republiku, nebo Evropskou unii, jen aby získal co nejvíc dotací, podpor, úlev, zvýhodnění, aby „optimalizoval“ zisk a minimalizoval riziko svého „podnikání“.

Kdo byl Jan Hus?

A jako „vojebává“ ČR a EU, „vojebává“ i českou veřejnost. I když si Češi o sobě myslí, že jsou nadprůměrně inteligentní, skočili Babišovi na ten nejjednodušší trik z filmové grotesky: Chyťte ho! křičí zloděj na ulici, ukazuje někam do tmy a sám se pak s lupem, za potlesku okradených, vydá v klidu na stranu opačnou.

Když v roce 2015 Církev československá husitská pořádala v Obecním domě koncert k 500. výroční Husovy mučednické smrti, byli na něj pozváni různí prominenti, mezi nimi i Babiš. Jelikož ale byl o Krčkovo Oratorium pro Jana Husa enormní zájem, pořadatelé před koncertem pozvané VIP osoby obvolávali, zda se koncertu hodlají zúčastnit. Volali také k Babišům. Zvedla to tehdy jeho družka a v telefonu bylo slyšet, jak volá na Andreje, jestli půjdou na koncert do Obecního domu, načež Babiš odpovídá: „Co je to za akci?“ „Koncert k výročí Jana Husa…“ A na to se Babišův hlas ptá: „Kdo byl Hus?“

Andrej Babiš je opravdu vůdce Čechů LP 2018 par excellence – Čechů jako zaměstnanců fabriky založené na zelené louce, zbavené všeho národního, historicko-kulturní balastu, fabriky, která by mohla stát stejně tak dobře pod Tatrami, v Německu nebo nejlépe v Zimbabwe, protože tam jsou nejnižší náklady.

Praha. Foto Petr Horčička.

Že se lidé, kteří podle všeho náhodou obývají české země, zhlédli v  anárodní amébě, s tím se holt nedá nic dělat. Každopádně je podle mne třeba udržet ANO mezi systémovými stranami. I když je Babišovi nějaká demokracie jedno, velmi dobře si dokáže spočítat plusy a minusy podnikání a ví, že Západ, i s jeho otravnými standardy, je pro jeho druh podnikání bezpečnější a výhodnější destinace, než kdyby se Česká republika propadla do chaosu Východu, kde mají mocenské zájmy a zákulisí dohody vždy přednost před podnikáním.

Pokud se tady totiž v příštích dnech, pod patronací Miloše Zemana, na čtyři roky ukuje vláda ANO s podporou KSČM a fašounem Okamurou, tak to bude pro českou demokracii opravdu smrtelně nebezpečné – o dekádu později, než tomu bylo po první světové válce pro první republiku, která mohla se svými korupčními aférami s dobou polistopadovou směle soupeřit.

Výše uvedené není jen odpovědnost demokratických stran, ale především samotného hnutí ANO. Je nepochybné, že v jeho řadách existují lidé, kteří nejsou nadšení námluvami ANO s politickým extremismem. Na té slušnější části hnutí ANO teď do značné míry závisí, jakým směrem se Česká republika vydá. Zda zůstaneme organickou součástí euroatlantických struktur, které jsou garantem naší bezpečnosti, klidného vývoje a prosperity.

Příště se se Snyderem podíváme na agendu, která je spíše zemanovská.