„A budu tento týden na obálce?“, kontroval Donald Trump během tiskové konference na otázku redaktora magazínu Time po historickém summitu Trump-Kim v Singapuru. Nevědomky tím objasnil účel celého spektáklu, kvůli kterému jako by se na okamžik země přestala točit. Ostatně osobní setkání dvou „rakeťáků“ trvalo kratší dobu, než navazující Trumpova tiskovka.

Závazek k jadernému odzbrojení týkající se celého korejského poloostrova vypadá jako skutečný průlom ve velmi napjatých vztazích, ovšem jen na první pohled. Severokorejský diktátor ho nepřislíbil poprvé, naposledy tak učinil před necelými dvěma měsíci na setkání s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem v Pchanmundžomu. Ani tentokrát nebyly sděleny žádné detaily nebo časový rámec tohoto procesu, Kim jen neurčitě prohlásil, že „celý svět zažije velkou proměnu“. Co tím myslel je stejně neurčité jako častá Trumpova sebechvála. Oba vůdci se ve společné deklaraci dále zavázali k prohloubení vzájemných vztahů, přání uzavřít na poloostrově trvalý mír a k vzájemné výměně pozůstatků pohřešovaných a válečných zajatců z korejské války. Pokud vše půjde hladce (rozuměj odzbrojení a mírový proces), poskytnou USA Severní Koreji bezpečnostní záruky, díky nimž se diktátor i bez jaderných zbraní nebude muset obávat o svou moc. Zároveň chce Trump přerušit společná vojenská cvičení s Jižní Koreou, resp. výhledově americké jednotky z Koreje stáhnout.

Cena za obálku časopisu Time je tak vysoká. Vůdce jedné z nejobludnějších diktatur světa byl nejen vytažen z izolace, ale díky foto s „vůdcem svobodného světa“ se z něj stala celebrita jako filmová hvězda nebo houslový virtuos. Na úkor statisíců politických vězňů vykořisťovaných v pracovních táborech byla dovršena legitimizace posledního stalinistického zřízení světa. Dle Trumpa byla prý během setkání mimochodem zmíněna i otázka lidských práv. K dalšímu prohloubení vztahů se navzájem pozvali do Pchjongjangu a Bílého domu, což zcela odpovídá Trumpovu odklonu od multilaterální k bilaterální diplomacii.

Zájem či šílenství provázející summit nabízí maně srovnání se sovětsko-americkými summity Gorbačov-Reagan v Ženevě či Reykjavíku. Koneckonců i Trump sám sebe považuje za velkého komunikátora, kterým Reagan dle všeho byl a sleduje nápadně podobný postup, tedy od verbální eskalace k vzájemným setkáním. A i z Gorbačova se tak svého času stala globální celebrita. I když pozice Sovětského svazu a i Spojených států byla tehdy pochopitelně jiná, možná Trump doufá i v další obdobný vývoj. Reaganovi však nikdy neunikala podstata sovětského systému, zatímco Trump zatím sleduje jen tu obálku časopisu Time.