Jistě by nebylo málo těch, co by chtěli vidět do hlavy současnému premiéru v demisi Andreji Babišovi. A dost možná by se jednalo i o jeho nejbližší, o kterých se předpokládá, že Andreje znají jako své boty nebo alespoň o mnoho lépe, než z připravených mediálních výstupů. Jeho hra v uplynulém týdnu totiž postrádá prvky logiky i konzistence. Situace je sice ztížená, protože míří na více vrabčáků současně, že by kvůli tomu však netrefil žádného, se nechce věřit.

Po několika dnech mlhy a napětí si země oddychla. Neznáme ještě jméno příštího prezidenta, ale celostátní výbor hnutí ANO jednomyslně potvrdil Andreje Babiše jako jediného kandidáta na premiéra. Nepodařilo se mi zjistit, kolik má takový celostátní výbor členů, nicméně alespoň víme, že v hnutí ANO se na nějaký ten škraloup nehledí, ani kdyby mělo jít o premiéru trestně stíhaného premiéra. Ta jednomyslnost zároveň vyráží dech. Jedna země, jeden lid, jeden vůdce, vůdci zdar, chtělo by se zvolat. Ano, i v hnutí ANO mohou mít vůdci svůj slabší den. Například, když připustí, že nemusí být za každou cenu premiérem nebo že to dokonce nebyl jeho nejniternější sen. Připomínat slova o tom, že do žádné politiky vlastně nechtěl asi netřeba. Naštěstí je vůdce demokrat a předem avizoval, že se rozhodnutí výboru podřídí. Víme tak, že vláda s důvěrou v dohledné době nebude. Vůle k moci je věčná.

Babiš se dopustil standardní chyby, které se dopouští většina šíbrů dobře vědoucích, co činí. Totiž, že podle sebe soudí tebe. Jinými slovy předpokládají, že ostatní se chovají stejně. Proto dost dobře skutečně věří ve spiknutí. Od tohoto alibi však zároveň vede zkratka k tomu, že jestliže ostatní dělají totéž, tak i taktéž nejspíše uvažují. Tak ve srovnání s tou svou mohl snadno silně přecenit touhu po moci ostatních stran. Jediná sázka, která mu takto vyšla, je Miloš Zeman. Po bianco šeku na sestavení vlády necítil žádnou potřebu skutečných jednání, nabídek a kompromisů k zajištění podpory vládě, ostatně dle vlastních slov se dá „makat i bez důvěry“. Jeho projev v Poslanecké sněmovně žádající o důvěru vládě byl snad nejmdlejší a nejméně přesvědčivý ze všech jeho projevů vůbec.

Čekal, že za pár drobných se někdo připlazí a poděkuje. Vyšlo mu to při obsazování sněmovních funkcí, s natahováním jednání Imunitního a mandátového výboru se ovšem cena stupňovala a Babiš je známá držgrešle. Jedna z mnoha špatných vlastností tak nakonec pomohla zachránit onen vzývaný právní stát, z kterého si pohříchu ústavní činitelé dělají takřka trhací kalendář. Andrej Babiš vládnout bude a nikdo neví jak dlouho. Při své „sloní“ paměti se prezident těžko mýlil náhodou, že dle něj Topolánkova vláda bez důvěry byla v úřadě pět měsíců, zatímco ve skutečnosti to byly tři. Ostatně vláda jeho přátel a Jiřího Rusnoka úřadovala měsíců sedm. Pro Babiše je to jediný způsob, jak zůstat premiérem. Se Zemanem v zádech má času víc než dost. Taktika se ale nezměnila. Vládnout i bez důvěry tak dlouho, než někdo „vyměkne“ a za pár drobných vládu legitimizuje. Co Babiš nechápe je, že konkurenční strany sice též touží po moci, ani zdaleka se však nevyrovnají touze jeho. K legitimizaci trestně stíhaného premiéra je skutečně třeba naprostého zatemnění mysli. Zatím se mu nejvíce blíží komunisté a SPD. Tento rýsující se horor nakonec zachrání další špatná vlastnost: Babiš se beztak za nic na světě nerad dělí. A tak se rýsuje i čas na úvahu o předčasných volbách.