Novým rakouským prezidentem se nestal populista, ale stranou Zelených podporovaný Alexander Van der Bellen. Podle předběžného výsledku získal 53,3% hlasů ku 46,7% Norberta Hofera ze strany Svobodných (FPÖ). Konečný výsledek bude zveřejněn až po sečtení korespondenčních hlasů, ale FPÖ svou porážku už přijala (doufejme, že doopravdy).

Uf, trvalo to dlouho a bylo to pěkně hnusné! Padesát týdnů se táhnul nejdelší volební boj v rakouských dějinách, poprvé se v druhém kole prezidentských voleb nehlasovalo o kandidátech tradičních stran SPÖ a ÖVP a poprvé se musely opakovat volby na celém území Rakouska. Mezitím se udál brexit, Donald Trump se stal novým prezidentem USA, Rakousko přijmulo tisíce uprchlíků z Blízkého východu a prošlo během dlouhé volební kampaně několika krizemi. Ale popořadě:

V roce 1944 ve Vídni narozený Alexander Van der Bellen působil jako profesor ekonomiky na universitách ve Vídni a Innsbrucku. Mezi lety 1999 a 2008 byl předsedou Zelených. Autoři těchto řádků si pamatují, že ho tenkrát „braly“ i pravicově orientované kruhy jako rozumného a zralého šéfa strany, která byla pro ně jinak nevolitelná, neboť příliš levicová. Přehnaná politická korektnost se Van der Bellenovi zdá bláhová, smlouvy o volném obchodu předem nezatracuje a ve své biografii z roku 2001 říká, že se vyvinul „z arogantního antikapitalisty v tolerantního levicového liberála“.

Volební boj se v Rakousku vedl podobně škaredě jako v USA. FPÖ vzněcovala nedůvěru a nenávist, šířila lži a proruské konspirační teorie. Na každý odpor reagovala tím, že se uchýlila do role oběti. Celý svět, veškeré elity, všechna média, všechny politické strany se prý spojily proti Norbertu Hoferovi, což – pomineme-li mobilizační charakter vytváření ovzduší konspirace, zrady etc. – není zcela pravda: část ÖVP Hofera podporovala a bulvární média se radovala, že jejich xenofobní články našly tolik čtenářů, když je FPÖ vesele sdílela přes facebook.

FPÖ je strana, která vyslala „nezávislé pozorovatele“ k takzvanému referendu na Krym. Společně s dalšími populisty usiluje o demontáž Evropské unie a je za to velkoryse odměňována ruskou desinformační kampaní, která útočí na veškerou politickou konkurenci a velice aktivně se šíří v německy psaném internetu. Hofer označoval Van der Bellena při každé příležitosti pejorativně jako elitářského pana profesora a nakonec ho nařkl, že byl sovětským špionem, což je ze strany proruské FPÖ zvláště pikantní (toto obvinění, které vycházelo z Van der Bellenovi někdejší spolupráce se Stockholmským ústavem pro výzkum míru SIPRI, bylo vyvráceno již 2001 v době koalice ÖVP a FPÖ). Hoferova kolegyně z FPÖ Ursula Stenzel si zase vymyslela tvrzení, že Van der Bellenův otec byl nacista. (Nepřipomíná to lži Miloše Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi v minulých prezidentských volbách?)

Vrchol hnusu byl dosažen, když se na facebookových stránkách předsedy FPÖ H. C. Stracheho, které mají skoro půl milionu fanoušků, začaly hromadit komentáře vyhrožující vraždou novinářům, cizincům a samo sebou i Van der Bellenovi, včetně představ o občanské válce apod. Výzvy k umírnění FPÖ okamžitě mazala, kdežto výhrůžky na stránkách zůstávaly celé týdny. Věcí se zabývá bezpečnostní služba ministerstva vnitra a bude mít jistě kupu práce.

V tom právě vězí nebezpečí sociálních medií: FPÖ nemusí vyzývat k násilí sama, to zařizují její fanoušci. Strana si přitom myje ruce a navíc tvrdí, že je censurována. Tak postupuje už dlouho a s vervou. Etablovaná media jsou podle ní „lživý tisk“ (Lügenpresse je pojem, který používali nacisté). FPÖ má své vlastní kanály, které se nazývají třeba „Necenzurováno“ (Unzensuriert) a zvysoka kašlou na sebemenší novinářské zásady.

Předchozí druhé kolo prezidentských voleb, které se konalo 22. května a ve kterém Van der Bellen získal o cca. 30.000 hlasů víc než Hofer, bylo anulováno stížností FPÖ k Ústavnímu soudu. Ve verdiktu bylo jasně řečeno, že volby nikdo nemanipuloval, že pouze sčítání hlasů neproběhlo všude v souladu se zákonem, což ovšem vedlo k „možnosti manipulace“. To ovšem stačilo k tomu, aby FPÖ veřejnosti sugerovala, že k manipulacím došlo a že byly plošné. Několik měsíců po anulaci se ujal slova ústavní soudce Johannes Schnizer, důrazně rozsudek hájil, ale zároveň vyslovil i to, co bylo očividné: rozsáhlý text stížnosti FPÖ připravila nejspíš předem. A prosím: V den voleb mluvili o manipulacích jak Norbert Hofer tak i H. C. Strache ještě dlouho před zveřejněním výsledků a z podvodů obviňovali i rakouskou televizi ORF.

Přes všechny destruktivní kroky, překračující či zpochybňující nepsaná i psaná pravidla demokracie, si Norbert Hofer hrál na konstruktivního státníka s nejlepšími a pro zemi prospěšnými vztahy k Trumpovi, Putinovi a Visegrádské čtyřce. V devadesátých letech zastávalo mnoho západních politiků názor, že se demokracie vyveze do autoritářských zemí, do Číny nebo Ruska, automaticky, když se s nimi zesílí obchodní vztahy. Chacha! Demokracie je křehká. Funguje jen tehdy, když se občané navzájem respektují. Populisté, koketující s autoritářskými mocnostmi, se snaží všemi prostředky vzájemný respekt mezi lidmi ze společnosti vypudit a své počínání vydávají – stejně jako totalitní hnutí minulého století – za „skutečnou demokracii“. V roce 1938 byla budova Vídeňského parlamentu ozdobena nápisem „Vládne lid“ (Das Volk regiert).

Jestli FPÖ včerejší rozhodnutí lidu tedy přeci jen opět nenapadne, tak se Evropa snad něco naučila: Ve volbách nevítězí pouze populisté. Populismus nelze zahnat populismem, a lež a nenávist se nepromění lží a nenávistí v pravdu a lásku.

Ondřej Cikán, Anatol Vitouch, Vídeň

Lügen und Hass haben nicht gesiegt

Der neue österreichische Bundespräsident ist kein Populist, sondern der von den Grünen unterstützte Alexander Van der Bellen. Nach dem vorläufigen Ergebnis hat er sich mit 53,3% zu 46,7% gegen Norbert Hofer von der FPÖ durchgesetzt. Das endgültige Ergebnis wird zwar erst nach der Auszählung der Wahlkarten bekanntgegeben, die FPÖ hat die Niederlage aber (hoffentlich endgültig) bereits akzeptiert.

Uff. Lang hat es gedauert! Weh getan hat es! Und es war schon ziemlich ekelhaft! Über 50 Wochen hat sich der längste Wahlkampf der österreichischen Geschichte gezogen. Zum ersten Mal standen einander in der Stichwahl um das Präsidentenamt keine Vertreter der Traditionsparteien SPÖ und ÖVP gegenüber. Zum ersten Mal wurde eine Wahl auf dem gesamten österreichischen Staatsgebiet wiederholt. Inzwischen ist der Brexit passiert, Donald Trump ist der neue Präsident der USA geworden, Österreich hat tausende Flüchtlinge aus dem Nahen Osten aufgenommen, alle möglichen Krisen waren während des langen Wahlkampfs aktuell. Aber langsam und der Reihe nach:

Der 1944 in Wien geborene Alexander Van der Bellen wirkte als Volkswirtschaftsprofessor an den Universitäten in Wien und Innsbruck. Zwischen 1999 und 2008 war er der Klubobmann der Grünen. Die Autoren dieser Zeilen erinnern sich, dass er damals sogar von eher rechtsorientierten Kreisen als der vernünftige, reife Vorsitzende einer für die rechtsorientierten Kreise unwählbaren, weil zu linken Partei wahrgenommen wurde. Übertriebene Political Correctness findet er albern, Freihandelsabkommen verdammt er nicht von vornherein, in seiner Biographie aus dem Jahr 2001 sagt er, sich „von einem arroganten Antikapitalisten zum großzügigen Linksliberalen“ entwickelt zu haben.

Der Wahlkampf wurde in Österreich ähnlich dreckig geführt wie in den USA. Die FPÖ schürte Misstrauen und Hass, verbreitete Lügen und prorussische Verschwörungstheorien und verbarg sich bei jedem Widerspruch in der Opferrolle. Die ganze Welt, alle Eliten, alle Medien, alle anderen Parteien hätten sich gegen Norbert Hofer verbündet (das stimmt leider nicht ganz, gewisse Teile der ÖVP haben Hofer unterstützt, und die Boulevardzeitungen freuten sich bestimmt darüber, dass ihre fremdenfeindlichen Artikel aufgrund der Verbreitung durch die FPÖ über Facebook eine beachtliche Leserschaft erreichten).

Die FPÖ ist eine Partei, die „unabhängige Beobachter“ zum sogenannten Referendum auf der Krim entsandt hat, die mit anderen populistischen Parteien an der Demontage der EU arbeitet, wofür sie von der im deutschsprachigen Internet ziemlich aktiven russischen Desinformation belohnt wird. Hofer hat Van der Bellen bei jeder Gelegenheit pejorativ als elitären „Herrn Professor“ bezeichnet, und ihm schließlich angedichtet, noch dazu ein sowjetischer Spion zu sein (dieser Vorwurf, der auf einer Zusammenarbeit mit dem schwedischen Friedensforschungsinstitut SIPRI (!) basierte, ist schon 2001 (!) von der damaligen ÖVP-FPÖ-Regierung (!) entkräftet worden). Die FPÖ-Politikerin Ursula Stenzel hat sogar die Behauptung erfunden, dass Van der Bellens Vater ein Nazi gewesen sei.

Ein Höhepunkt der Widerlichkeit war erreicht, als sich auf der Facebook-Seite des FPÖ-Vorsitzenden H.C. Strache, die zum jetzigen Zeitpunkt fast eine halbe Million Likes hat, Kommentare mit Morddrohungen gegen Journalisten, Ausländer und natürlich auch Van der Bellen zu häufen begannen. Bürgerkriegsphantasien sind dort auch keine Seltenheit. Eigenartigerweise werden Aufrufe zur Mäßigung umgehend gelöscht, während die Morddrohungen wochenlang online bleiben. Der Verfassungsschutz wurde aktiv und wird noch viel Arbeit haben.

Das ist die Gefahr an den sozialen Medien: Die FPÖ muss nicht selbst zu Gewalt aufrufen, das machen die Fans, die Partei wäscht sich die Hände in Unschuld und behauptet, zensuriert zu werden. Das tut sie schon seit Langem, und mit Verve. Die etablierten Medien seien „Lügenpresse“ (ein Ausdruck, den die Nazis gebrauchten), die FPÖ hat ihre eigenen Kanäle, die sich zum Beispiel „Unzensuriert“ nennen und sich nicht um journalistische Grundsätze scheren.

Die erste Stichwahl vom 22. Mai, in der Van der Bellen ca. 30.000 Stimmen vor Hofer lag, wurde nach einer Anfechtung durch die FPÖ vom österreichischen Verfassungsgerichtshof aufgehoben. Im Urteil hieß es ausdrücklich, dass die Wahl nicht manipuliert, sondern dass lediglich bei der Auszählung nicht überall gesetzeskonform vorgegangen worden war, was aber immerhin zu einer „Möglichkeit der Manipulation“ geführt habe. Selbstverständlich genügte das für die FPÖ, um flächendeckende Manipulationen zu suggerieren. Einige Monate nach dem Urteil meldete sich der Verfassungsrichter Johannes Schnizer zu Wort, verteidigte mit großem Nachdruck das Urteil, sprach aber zugleich das Offensichtliche aus: Die umfangreiche Anfechtungsschrift sei schon vor dem Wahltag vorbereitet worden. Und bitte: Norbert Hofer und H.C. Strache redeten am Wahltag lang vor der Verkündigung des Ergebnisses unentwegt von Manipulation, die sie sogar dem österreichischen Fernsehen ORF vorwarfen.

Trotz der vielen Destruktivität gebärdete sich Norbert Hofer gleichzeitig als konstruktiver Staatsmann mit den besten Beziehungen zu Trump, Putin und den Visegrád-Staaten. In den 90er Jahren wurde von vielen westlichen Politikern die Ansicht vertreten, dass sich die Demokratie automatisch in autoritäre Staaten wie Russland und China exportieren würde, solange man gute Handelsbeziehungen aufrechterhält. Haha! Die Demokratie ist zerbrechlich. Sie funktioniert nur, solange sich die Bürgerinnen und Bürger gegenseitig respektieren. Die mit autoritären Mächten kokettierenden Populisten arbeiten mit allen Mitteln daran, diesen Respekt aus der Gesellschaft zu vertreiben und nennen dieses Vorgehen „echte Demokratie“. 1938 wurde das Wiener Parlament mit einem Banner versehen, auf dem stand: „Das Volk regiert“.

Wenn die FPÖ die gestrige Volksentscheidung also nicht doch noch anficht, dann könnte Europa etwas gelernt haben: Man muss kein Populist sein, um Wahlen zu gewinnen. Und: Populismus lässt sich nicht mit Populismus verdrängen, so wie Lügen und Hass nicht durch noch mehr Lügen und Hass zu Wahrheit und Liebe werden.