Po roce a půl od masakrů demonstrantů ve Venezuele a úspěšném zničení zbytků ústavního pořádku diktátorem Nicolásem Madurem se západní politici probudili a postavili se za demokratickou opozici této země. Po další vlně masových protestů se zcela neznámý politik Juan Guaidó, nový předseda Madurem oficiálně rozpuštěného Národního shromáždění, s odvoláním na ústavu prohlásil pověřeným prezidentem země. Vzápětí ho uznala Trumpova administrativa a celá řada států Latinské Ameriky, následovány Kanadou, Velkou Británií a dalšími. Evropští lídři dali Madurovi ultimátum, že když nevyhlásí do osmi dnů parlamentní volby, uznají ho také. To Maduro odmítnul hned druhý den. Stojí za ním Rusové, Číňané a Turci.

Prognózy a zasvěcené komentáře, co bude v této jihoamerické zemi následovat, se stejně jako před rokem a půl pohybují v rozpětí mezi občanskou válkou a tím, že se nestane vůbec nic. Za ten rok a půl naprosto zoufalého vládnutí Nicoláse Madura je jeho pozice citelně slabší. Nemůže se zcela spolehnout na policii, která ještě na jaře 2017 střílela do demonstrantů, ani na část armády. Policisté i důstojníci armády veřejně deklarují podporu opozici, přes čtyři tisíce vojáků opustily kasárna, dezertoval dokonce venezuelský vojenský pověřenec ve Washingtonu José Luis Silva.

Sto vojáků a policistů bylo v tichosti zatčeno. Výsledkem střetnutí narkobolševického režimu s demonstranty jsou v lednu 2019 další tři desítky zavražděných lidí. V roce 2017 postříleli policisté a prorežimní paramilitárové přes sto padesát převážně mladých demonstrantů.

Stejně jako v roce 2017 bude mít rozhodující slovo vrchní velitel armády Vladimir Padrino López, který ale opět vyjádřil narkobolševickému režimu podporu, s tím, že by ale měl začít s opozicí jednat. Uplatit nejvyšší velení armády tím, že mu předal velký kus byť krachující ekonomiky, byla snad jediná věc, kterou bývalý řidič autobusu Maduro nepodcenil. …

Na příkladu Venezuely by se dalo demonstrovat, jak neuvěřitelně rychle je bolševik schopen zlikvidovat ekonomiku prosperující země, s obrovskými zásobami ropy nadto. Začalo to sice už ke konci vlády Huga Cháveze, který zemřel v roce 2013, ale brutální propad začal až v roce 2017. Zatímco v roce 2012 byl hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele 11 300 USD, v roce 2018 už to bylo jen asi 3 000 dolarů. Tři miliony Venezuelců opustily v posledních dvou letech vlast, přesto ale nezaměstnanost stoupla na 35 procent. Čtyři z každých pěti nemocnic jsou zavřené, chybí základní potraviny a hygienické potřeby.

Přitom Maduro nedělal nic, co by už bolševici nezaváděli do ekonomické praxe už tolikrát v minulosti. Znárodňoval od ropných vrtů po pekárny, sekal dluhy, a když bylo potřeba, nechal natisknout peníze, aby mohl slavnostně zvyšovat platy ve státním, stejně jako minimální mzdu a lepit množící se ekonomické díry západní levicí kdysi tak obdivovaného socialismu 21. století.  Nakonec musel na bankovkách, venezuelských bolívarech, škrtnout pět nul. Aby tomu dodal ideologický nátěr, nazval novou měnu „suverénním bolívarem“, asi proto, že bolívar uhájil před imperialismem. To v praxi vypadalo tak, že se u popelnic válely hromady potištěných papírků, které byly před nedávnou dobou měnou ekonomicky úspěšného státu.

Co se bude dít dál? Juan Guaidó nabízí vojákům a policistům výměnou za podporu úplnou amnestii. Všichni čekají, jak se ve vztahu ke stávajícímu režimu zachová nejmocnější muž Venezuely armádní velitel Vladimir Padrino López. Podle některých venezuelských analytiků se armáda vždy chovala racionálně, bránila krvavým konfliktům a nepodporovala lídry, kteří už byli víceméně odepsaní. To už sice Maduro do značné míry je, ale tahle konstrukce by platila, kdyby si armádní velení udrželo alespoň tu nezávislost, co mělo za Huga Cháveze. Dnes je ale Padrino López sám součástí režimem, ke kterému se má podle očekávání nějak postavit.

Nicolás Maduro je sice na odpis, ale o to hůř, hraje o všechno. Západní mocnosti také nemají velký manévrovací prostor. Vlastně to pro Trumpa a jeho spojence nemůže dopadnout moc dobře. Juana Guaidóa si nemůžou nechat přece jen tak zavřít do kriminálu jako předchozího vůdce venezuelské opozice Leopolda Lópeze. Nestane se opět nic?  Existuje nějaký plán B?