Snad ještě z marxistických školních škamen máme sklon vnímat střet zájmů s jistou blahosklonností jako něco, co je tu navíc – tedy jako jakousi donkichotskou „nadstavbu“ politické reality, kterou je sice slušné dodržovat, ale když ne, tak se taky nic neděje… Nemůže být větší omyl. „Neošetřený“ střet zájmů může mít na společnost a její fungování přímo zničující vliv – paralyzuje chod úřadů, funkci médií a narušuje volnou politickou i hospodářskou soutěž.

V čele ministerstva financí, které má pod sebou správu daní, stojí člověk podezřelý z daňových úniků a dotačních podvodů. Odmítá odstoupit, čímž podstatným způsobem narušuje legitimitu tohoto úřadu – veškeré úkony, které finanční správa dělá, jsou z výše uvedeného důvodu „cinklé“ a finanční úředníci se de facto stávají potenciálními spolupachateli podvodu, kterému by měli naopak bránit. Presumpce viny pro politiky není nějaká morální „manýra“, ale je to velmi rozumný zvyk, který má právě v takovýchto případech chránit veřejné instituce před devastující účinky z narušení jejich funkce nezodpovědnými osobami.

V případě Babiše, o kterém je řeč, nejde jen o ministerstvo financí, odkud může dohlížet na konkurenci a sám si přihrávat „malou domu“. Nahrávky Babiše, které se objevily na sociálních sítích minulý týden, jen potvrzují to, co je zřejmé už delší dobu: Babiš si vybudoval z řad bývalých i aktivních policistů, novinářů, úředníků soukromou zpravodajskou síť, kterou používá k nátlaku na svou politickou a jistě i hospodářskou konkurenci, což ovšem v Babišově „byznysu“ jedno jest (viz Babišovou Mafrou nedávné odkoupení kompromitující videonahrávky s Jiřím Forejtem „pro strýčka Příhodu“, protože člověk nikdy neví, kdy se „kompro“ bude hodit – k nátlaku, protislužbě, diskreditaci, publikování v tu správnou chvíli…). Přesně tak „podniká“ mafie.

Dnes musí být i tomu poslednímu protikorupčnímu fanouškovi jasné, že Babiš nešel do politiky, aby se ji pokusil „umravnit“, jak stále dokola omílá, ale naopak aby skrz politickou moc „ošetřil“ své podnikatelské záměry. Když tedy Babiš tvrdí, že není politik, je to možná jediný případ, kdy nelže (netvrdí to ovšem kvůli tomu, že by to snad byla pravda, ale že to je marketinkově účinné). Babiš se skutečně nechová jako politik, neakceptuje rámec a zvyklosti parlamentní demokracie a asi ji ani nechápe, respektive je mu zcela jedno – dělá byznys a když to nešlo na Slovensku, „podniká“ v Čechách, kde ho ještě tolik neznají, a pak se přesune třeba do Albánie. Systém využívá pouze k tomu, aby s jeho pomocí (a s jeho krytím) mohl vydělat ještě větší balík peněz, pokud možno bez zbytečného podnikatelského rizika – za zády se státem, s ministerstvem, dotacemi, výhodami, médii, policií … stejně jako kdysi s KSČ či StB, a můžeme mu i věřit, že ač měl stranickou legitimaci, komunistou nikdy nebyl. Jediné, co je opravdu důležité, je kumulovat kapitál a generovat zisk, což samo o sobě ospravedlňuje všechny postupy: Babiš je vždy připraven využít jakoukoli výhodu, trik, kličku, třeba i na hraně podvodu či za ní, protože snaha zhodnotit vlastní majetek, získat výhody nad konkurencí, zničit konkurenci, je z jeho pohledu to jediné, co je legitimní.

Nesouhlasím s Josefem Mlejnkem jr. (viz předešlý článek), že Babišovo ANO je „klasická korupční“ strana – jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Korupční jednání patří k lidské „přirozenosti“ a je jistě třeba s ním bojovat, aby nepřesáhlo určitou mez (Karel Schwarzenberg mluví trefně o „udržitelné míře korupce“). Babišovo „politické podnikání“, jeho střet zájmů, budování mimopolitických sítí je ovšem takového charakteru, že přímo ohrožuje systém parlamentní demokracie v této zemi. Babiš musí z vlády a zda patří za mříže, o tom nechť rozhodne nezávislý soud. Je na čase říct Babišovi NE! Třeba hned zítra v 18h na Václavském náměstí.