Magoří pouť proti kretenismu
V říjnu pojedeš do Vydří
V zářivém podzimním tom dni
popros Panenku Marii:
Zahub tu stvůru hydří,
dřív než nás pohltí.
Nedej nám zahynouti.
Bělostná perletí lastury
na hrdlo stoupni nestvůry
a zašlápni ji do temnot,
zabij už nestvůru!
Veselá pak se bříška not
Natřásat budou na kůru,
radostně jejich nožičky
poskakovat po varhanách.
Ach, Panno Karmelská,
rozdrť v prach
kreaturu hydří.
Modli se v Kostelním Vydří.
Popros, ať svatá Panna
Leviatana zmaří.
Kázání u Jersic, tedy vrzání klarinetu, který nikdy neladil a Hlavsa z toho vždycky šílel, jako kdyby v muzice, obecně ve světě, šlo o to, aby věci ladily, a který měla StB za Fagot, bylo s přispěním Ducha svatého a i s trochou špiritusu uvozeno touhle Magorovou básní. Namátkou jsem otevřel Magorské modlitby, které nedávno připravil k vydání M. C. Putna, a narazil jsem na text, který seděl, místně i časově, jako kdyby na koni kolem projel sám sv. Martin.
Kdysi za bolševika jsem seděl v hostinci v Kostelním Vydří, který už dávno vzal za své – nevím, jestli až po bolševikovi, nebo už před tím. Byl všední den, uprostřed týdne. V míru a pokoji jsem si tam četl, zašitý před světem (Magor myslím tehdy zrovna skládal Labutí písně ve Valdicích), a o tom, kdo a kde jsem, věděli jen Dvořáčkovi, kteří se do Vydří nedlouho předtím přistěhovali z Prahy. Navečer mi tam Věra Jirousová přinesla večeři, protože v hospodě se nevařilo, a jeden z místních, co tam seděli, chtěl volat policajty, že jsem bezpochyby příživník. Vzteky se mi úplně zatmělo před očima. Ten Leviatan nehnízdil na Hradě, ale byl kolem nás, mezi námi, v nás. Tehdy stejně jako dnes. Malověrnost, strach, neustálá připravenost nechat si nakukat i tu největší zhovadilost, které jsou podpořeny a pěstovány nikdy nekončící blbostí, ohrožují člověka roku 2021 etc. stejně jako tehdy. Magořiny, ať už v podobě poutě, modliteb či čehokoli jiného, jsou jedna z mála věcí, které leviatana, obecný kretenismus, poráží.
Panno Karmelská, stojíš při nás.
-ppl-
foto jsou redakční a z druhé strany M. Machovce