Magorská pouť

V neštěstí se vždycky hbitě

vracím k religiozitě

jak se však trochu zabydlím

tak se zas ani nemodlím

 

(Přimluvit by se snad měli

světci v nikách na průčelí

se sv. Hugem s labutí

Odpustit můžeš mi jen Ty)

 

V patře nade mnou dvacet dva andělů

přilepilo se na pilastry

deset let dvacet v údělu

lidi zde mají hrozné flastry

 

Sedí v kostele kolem mne

Ne věčná lampa zemní plyn

na jejich tváře vrhá stín

 

Bože je teprv poledne

nebo pad na svět soumrak už?

Je bomba jenom velký nůž?

Poslední listí vítr rve

na dvoře z hlohů nebo se

zazelenají poznovu? řekni mi

 

Je kolem nebes taky kůra

jako na stromech na zemi?

Nebo jen kůry andělské

obklopují Tě v slávě Tvé?

Je oheň v srdci prázdnoty?

Jsi v prázdnotě to Bože Ty?

 

Mrazivý sever horký jih

Je pupek světa v Kartouzích?

Jako tu šíji labutí

 kdo mě ohýbá Pane Ty?

 

Bez oltáře je presbytář

od hořáků jde pekla zář

Modlím se vždycky v neštěstí

Kamenným světcům na tvářích

jemný déšť jemně šelestí

 

Magorovy Labutí písně (Litoměřice, Ostrov, Valdice 1981-5)