Před rokem, prvního října se uskutečnilo v Katalánsku protiústavní referendum o samostatnosti, které nechal tehdejší předseda vlády Mariano Rajoy rozehnat policejními těžkooděnci. Zcela podle očekávání se v těchto dnech konají demonstrace, radikální katalanisté obviňují ty méně radikální ze zrady. Španělská vláda připustila, že místy brutální zásah policie proti Kataláncům, kteří šli před rokem hlasovat, byl chybou. Co se ale týká independentistických politiků ve vazbě, tam vláda drží původní linii. Podle mluvčí vlády Isabel Celaáové ale nadále platí, že politici mají být právem souzeni za porušení zákona.

Začalo to poslední zářijový den pouliční bitvou katalánské autonomní policie Mossos d´Esquadra s ultranacionalisty z Výborů pro obranu republiky a bolševickými podporovateli katalanistických parlamentních CUP. Pokračovalo demonstracemi v pondělí prvního října a podle všeho budou pouliční vystoupení na programu i v dalších dnech. Největší drama katalánské politické sezóny ale teprve přijde, až začne v Madridu soudní přelíčení s devíti vazebně stíhanými secesionistickými lídry obviněnými ze vzpoury. Diváci budou velmi pravděpodobně sledovat v přímém přenosu, jestli dostanou katalánští politici dvacetileté tresty.  Katalánské drama pokračuje, jen se během jara vyměnili jeho nejvyšší aktéři.

Nadřazenost Katalánců?

Španělský premiér Mariano Rajoy byl s celou lidoveckou vládou odvolán v červnu. Na místo předsedy vlády nastoupil vůdce socialistů (PSOE) Pedro Sánchez a v čele domovské Lidové strany (PP) vystřídal Rajoye mladý tygr Pablo Casado.

Pedro Sánchez, přezdívaný krásný Pedro, se ujal premiérského křesla s předsevzetím navázat dialog s katalanistickou stranou. Vůdce katalánských independentistů trval na dohodě o referendu o odtržení, přičemž zdůraznil, že samostatné Katalánsko je jeho jediný cíl. Pedro Sánchez navrhoval dosti neurčitě pokračování dialogu v mezích ústavnosti. Nedospěli ani k tomu, kdy se mají příště sejít.

Zatímco Sánchez vystřídal v červnu Mariana Rajoye, Quim Torra ve stejné době nahradil v čele katalánské autonomní vlády Carlese Puigdemonta, který žije už skoro rok na útěku v Belgii, protože ve Španělsku by šel okamžitě do vazby. Na jeho místě stojí v čele katalánské autonomní vlády spolustraník z Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko) Quim Torra, jehož kurz se sice od toho Puigdemontova moc neliší, ideově je ovšem na rozdíl od svého předchůdce katalánským nacionalistou par excellence. Jak píše katalánský novinář Enric Juliana, Torra je „intelektuálně nasáklý duchem třicátých let, pravicovým a agresivním nacionalismem“. Katalánský spisovatel Antoni Puigverd zase definuje Torru jako „herderiána (stoupence německého filosofa J. G. Herdera), který se obává ztráty své (národní) identity.“ Podle španělsko-katalánského historika Joaquima Colla je Quim Torra „hispanofob, ultranacionalista a stoupenec teorií o nadřazenosti (Katalánců).“ Každopádně slovník, který označuje Španělsko a i jeho konstituční monarchii za zaostalou je ve slovníku Katalanistů velmi častou argumentační výbavou.

Právník a příležitostný intelektuál Quim Torra sám sebe definuje jako „člověka, který celý život bojoval za svobodu své země“, a také jako „švýcarofila“. Ve Švýcarsku Torra dva roky pracoval v pojišťovně Winterthur. V zemi pod Alpami oceňoval (kromě čistoty) například to, že když se přestěhuje Švýcar z německy mluvícího kantonu třeba do Ženevy, musí jeho děti navštěvovat francouzsko-jazyčnou školu. V Katalánsku platí totéž, i přesto že třeba v Barceloně hovoří plynně katalánsky podle odhadů jen 40 procent obyvatel, jiná veřejná škola než katalánská byť pro děti španělských rodičů nepřipadá v úvahu. Inspirativní by ale mohlo Torrovi na Švýcarsku přijít i to, že se příslušníci všech jazykových skupin cítí Švýcary. Zatímco rodilí Katalánci, kteří se nepodílí na projektu katalánské samostatnosti, se chovají podle něj „nenormálně“.

Po nepříliš plodných vyjednáváních prohlásil koncem srpna Quim Torra, že předsedu vlády Sáncheze postaví před ultimátum: „Buď budeme jednat o referendu, nebo nastoupí další rozkol a občanská neposlušnost.“ A to se nyní tak trochu děje. Pedro Sánchez, který byl koncem prázdnin na státní návštěvě v Kolumbii, odtamtud vzkázal, že „pan Torra dobře ví, kam povede cesta unilateralismu, porušování zákona a pohrdání veřejnými institucemi.“ Tím měl na mysli opětovnou aktivaci článku 155 Španělské ústavy, který již vloni zbavil samosprávné katalánské orgány veškerých pravomocí. A opět připomněl, že když mluví Torra o odtržení, nemluví ve jménu nadpoloviční většiny obyvatel Katalánska.

Kdo chce samostatnost?

Pro strany, které usilují o samostatnost – tj. levicové republikány ERC, středopravicové nacionalisty Junts per Catalunya a radikálně levicové nacionalisty z CUP – hlasovalo celkem 2.079.340 občanů, což je ale o téměř čtvrt milionu hlasů méně, než by byla jedna polovina z celkového počtu 4.392.891 hlasujících. Ani prošpanělský konstitucionalistický blok stran (Cuitadans, socialisté z PSC a Lidovci) nezískal nadpoloviční většinu. Je tu ale ještě hnutí Catalunya en Comú – Podem, navázané na ultralevicové španělské Podemos, která získala 326 360 hlasů (7,46%), a které se nevyslovila pro odtržení ale ani nepodpořilo unionistické strany.

Katalánský autonomní president Quim Torra to ovšem vidí jinak. Na politické konferenci v Katalánském národním divadle dne 4. září, která měla určit další směr katalanistické politiky, prohlásil, že nezávislost se těší v Katalánsku podpoře většiny společnosti, což podle něj dokazují „průzkumy ohledně vůle svolat referendum, ohledně odmítání represe a republikanismu, a krom toho i výsledek voleb 21. prosince.“ Když pomineme svéráznou interpretaci výsledků voleb, máme tu v Torrově podání jakýsi koncept většiny, která je zřejmě jiná než většina voličů, a zakládá se na jakýchsi neznámých průzkumech ohledně vůle lidu.

Na rozdíl od Rajoye, který ve sporech s katalanisty převážně argumentoval legalisticky, tedy Ústavou a platnými právními předpisy, Sánchez mnohem častěji napadá legitimitu veškerého snažení separatistů, když upozorňuje na to, že pro odtržení není ani polovina obyvatel Katalánska, jak nakonec ukázaly autonomní volby.

Později Pedro Sánchez navrhnul, že by bylo možné uspořádat referendum o novém autonomním statusu Katalánska, kde by byly po odsouhlasení voliči nově upravené autonomní pravomoci. Komentátor katalanistického serveru VilaWeb Pere Martí to označil jako politiku „cukru a biče“, v katalánštině „bastó i pastanaga“, neboli politika hole a mrkve, a navíc za návrh, který již je „historicky překonaný“.

Quim Torra na politické konferenci v Katalánském národním divadle zcela jednoznačně a opakovaně odmítnul jednat o ničem jiném než o právně závazném, dohodnutém a mezinárodně uznaném referendu o samostatnosti.“

Sánchezovi se ovšem politikou „hole a mrkve“, podařilo dosáhnout jistých výsledků. Koaliční partneři Torrových Junts per Catalunya v independentistické autonomní vládě katalánská republikánská levice se částečně distancovali od radikálních kroků Quima Torry. Místopředseda Katalánské republikánské levice (ERC) a místopředseda autonomní vlády Pere Aragonés  prohlásil, že je nutné „vyhnout se přehnaným gestům a pokračovat v demokratické politické konfrontaci se (španělským) státem.“ Součástí strategie ERC bude vyjednávat o mnoha dalších možnostech s vládou než jen o referendu, přitáhnout na svou stranu i Katalánce, kteří nejsou sice pro odtržení, ale nesouhlasí ani s radikálním postupem Madridu proti referendu na podzim loňského roku. Pochopitelně se nevzdávají cíle vyhlášení Katalánské republiky, ale připouštějí, že to bude běh na dlouho trať a také to, že aby se „odtrhli jednostranně, muselo by jich být mnohem víc,“ jak řekl Pere Aragonés. Ze strany ERC, která byla v loňském roce hlavní secesionistickou silou, která tlačila společně s ultralevými nacionalisty (CUP) Carlese Puigdemonta k riskantním krokům, to může být také úhybný manévr. Nebo politika „hole a mrkve“, tentokrát v podání levých i pravých katalánských separatistů.

Soud v přímém přenosu  

„Uděláme vše, co je v našich silách, aby to byl ten nejvíc medializovaný a technicky nejdokonaleji přenášený proces v dějinách Španělska,“ řekl advokát někdejšího muže číslo dvě katalánských separatistů Oriola Junquerase, který je již od listopadu roku 2017 ve vazbě. Junquerasův obhájce Andreu Van den Eynde chce dosáhnout toho, aby soudní proces „překročil hranice Španělska a stal se mezinárodním tématem“. Jestli budou televizní stanice soudní líčení vysílat v přímém přenosu, zatím není jisté, ale i bez ohledu na snahu advokáta, je to dost pravděpodobné. V minulosti již televize se souhlasem soudů přenášely přelíčení s obviněnými v obřím korupčním skandálu Gürtel s členy tehdy vládní Lidové strany (PP) a také soud s bývalým katalanistickým lídrem Arturem Masem. Televizní show se souzenými politiky může situaci vyhrotit podobně jako v loni zakázané referendum. A nepochybně mnohem víc než letní vyvěšování a následné strhávání žlutých stužek, symbolů podpory vězněným politikům, v ulicích katalánským měst.

Další hvězdou v právnickém týmu independentitů je vedle Van den Eyndeho i britský advokát Ben Emmerson, bývalý obhájce Juliana Assange, Mariny Litviněnkové, vdovy po zavražděném agentovi Alexandru Litviněnkovi. Byl soudcem Mezinárodního trestního tribunálu OSN pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. Dnes vystupuje především jako advokát. „Mezi mými klienty byl i někdejší velitel Kosovské osvobozenecké armády a současný kosovský premiér Ramuš Haradinaj,“ pochlubil se v rozhovoru pro VilaWeb Ben Emmerson. Ramuš Haradinaj byl souzen pro válečné zločiny v Haagu, pro nedostatek důkazů ho tribunál osvobodil, během procesu zemřelo záhadně devatenáct svědků.

Emmerson prohlásil veřejně na konci července tohoto roku, že do osmnácti měsíců bude Katalánsko nezávislé a jeho zástupce bude sedět v OSN. V rozhovoru pro katalánský server VilaWeb sice později prohlásil, že tu lhůtu osmnácti měsíců myslel částečně v žertu, ale že je přesvědčen, že bude Katalánsko volné dřív, než si většina lidí myslí. Emmerson ve stejném rozhovoru prohlásil, že podzimní líčení s jeho klienty bude pro katalánskou samostatnost klíčovým. „Zvlášť jestli dostanou zástupci katalánského národa tresty v řádu desítek let za něco, pro co byli zvolení: tedy referendum o nezávislosti,“ řekl britský právník, který zároveň podal na Španělsko několik stížností k Výboru pro lidská práva OSN. O osudu svých klientů ale opět zřejmě v žertu prohlásil, že jestli je nepropustí Pedro Sánchez, udělá to Quim Torra jako premiér nezávislého Katalánska.

V současné době sedí ve vyšetřovací vazbě devět vysokých politiků a představitelů katalánského independentismu: Oriol Junqueras, Joaquín Forn, bývalý radní pro vnitro, Jordi Cuixart, Jordi Sànchez, Jordi Turull, Carme Forcadellová, bývalá předsedkyně parlamentu, Dolors Bassaová, Raül Romeva, bývalý radní pro zahraničí, a Josep Rull. Dalších sedm politiků bude souzeno v nepřítomnosti, protože se společně s Carlesem Puigdemontem nacházejí v zahraničí.

Právníci se pochopitelně snaží nejen hájit své klienty obviněné ze vzpory, která spočívala v organizaci protiústavního referenda a opakované vyhlášení nezávislého Katalánska, ale především medializovat případ na mezinárodním poli. Carles Puigdemont podal v Bruselu civilní žalobu u místního soudu na soudce Pabla Llarenu, soudce zpravodaje jejich procesu. Žalobou se domáhá Puigdemont a jeho uprchlí spojenci Meritxell Serret, Antoni Comín, Clara Ponsatí a Lluís Puig na soudci Llarenovi náhrady škody jedno Euro, protože jim způsobil újmu „na cti, morální integritě a základech jejich politického snažení.“ V textu žaloby je velmi sugestivním způsobem vylíčena Llarenova předpojatost a jeho rozhodnutí prý, „řadí Španělsko po bok Kazachstánu mezi zločinecké státy, které se odmítají podřídit principům univerzálních lidských práv.“

Proces s katalanistickými politiky měl původně začít na konci září. Nezačal a ani další přesný termín jeho konání není dosud znám.