Vážení čtenáři, před třicet lety vyšel Manifest Českých dětí, ve kterém jsme vyhlásili obnovu českého království, načež nás kubánská tisková agentura Prensa Latina obvinila, že chceme návrat k monarchii – proboha, k čemu jinému!? – a Rudé právo napsalo, že jsme nejen proti zřízení (jeho), ale proti republice vůbec. To je snad nad slunce jasnější! K tomu viz str. 2. Na straně 4 jsme pak přetiskli anketu mezi členy Českých dětí, které Manifest mj. přečetly na audienci kardinálovi Tomáškovi, který si zprvu myslel, že jde o království Boží a zbledl, až když došlo na církevní restituce…

Restituce sice proběhly, ale to, co se vrátilo, se zase hned začalo rozkrádat. O tom, jak ministerstvo kultury na ukradené památky kašle, je rozhovor s restaurátorem Pavlem Blattným.

Pepa Mlejnek na straně tři píše o tuzemské protiněmecké hysterii, respektive hysterii proti kancléřce Angele Merkelové, která je jedna z mála slušných a konsistentních evropských státníků – hysterii, která je ovšem živena z Moskvy. Současné Německo je přitom po všech stránkách prvořadým a nefalšovaným politickým a hospodářským partnerem Česka, jehož politická reprezentace nám je (byla) nakloněna. S nacionalizací Evropy, kterou tak fedrují nejrůznějších druhy tuzemských magorů, kteří vůbec nechápou, o co jde, může být během chvíle všechno jinak: Evropská unie se rozpadne a české země se vrátí do pozice, kde budou znovu bojovat o svou holou existenci mezi Německem a Ruskem.

Debila, ne jen v hospodě, ale stejně tak i na universitách, ovšem nepoučíš. Pod Mlejnkem píše Petr Mach o tom, jak se západní university stávají jakýmisi mešitami islamismu – tedy propagátory čínského komunistického „konfuciánství“. O tom, jak si Západ zcela mylně vykládá čínské reformy jako snad cestu ke kapitalismu, ačkoli to je zcela obráceně: svět má pod patronací a vedením Číny nastoupit cestu ke komunismu, respektive k maoismu, ergo rudému fašismu asijského střihu jsme hovořili se sinologem Martinem Hálou. V rámci programu „čínského příběhu“ – … kuš! k tomu Peking využívá nejrůznější druhy idiotů na Západě, jejichž protagonistou u nás není jen Tvrdík, ale stejně tak i kongeniální inženýr Zahradil, nebo expremiér Nečas, který potopil svou vládu (a spolu s ní i ČR) svou milostnou avantýrou, kterou myslel smrtelně vážně, což bylo ovšem na něm nejsympatičtější.

Na straně IV. a V. přílohy pak najdete texty čínského básníka a hudebníka Liao I-wu, který za báseň Krveprolití o masakru na náměstí Nebeského míru strávil roky v čínském vězení, kde ho komunistické svině mučily tak, že se několikrát pokusil o sebevraždu – včetně záznamu rozhovoru, který vedl s básnířkou Liou Sia, kterou čínské úřady drží už osm let v domácím vězení, zatímco jejího manžela básníka a nobelistu Liou Siao-po nechaly chcípnout ve vězení.

Čínský systém, pro který život jedince neznamená nic a zdárné fungování totalitního mraveniště všechno, je čirý, bezbřehý hnus, stejně jako česko-čínská etc. spolupráce.

V příloze najdete „sociální“ povídku severočeského zakladatele Patafyzického colegia v Teplicích básníka a spisovatele Edy Vacka, který nemusel v patafyzice vůbec nic vymýšlet – bolševik, jeho systém, zaměstnání, bydlení, správa věcí veřejných atd. atp. to zařídil všechno sám.

Na závěr se pak můžete podívat na Poetický večer Babylonu u Budyho: Ze středy do čtvrtka / hlava se poplete, / zmastím se zase jak / od čtvrtky kuřete…

Byla to fakt prča: pátek – Babylonů svátek…

Příště se sejdeme – Češi z království proti Čechům z republiky – zase po prázdninách. Základem jakéhokoli smysluplné existence je nikdy nevyhrát!

x x x

Babylon najdete na tradičních místech, mj. v Národní knihovně v Klementinu, v knihkupectví Ostrov v Ostrovní ul., v Literární kavárně v Řetězové, v kavárně Mlýn na Kampě nebo Jericho v Opatovické ul. … (Na Vysoké školy bude Babylon distribuován až po prázdninách.)

Nejjistější způsob, jak si tištěný Babylon zajistit, je

předplatné