Ve Varšavě byl 13. května u příležitosti 116. výročí narození kapitána Witolda Pileckého (1901–1948) odhalen pomník a o den později se tamtéž konal vzpomínkový pochod, který bude pokračovat i v dalších polských městech. Pilecki byl za druhé světové války spoluzakladatelem Tajné polské armády (Tajna Armia Polska), působil také v Zemské armádě (Armii Krajowej) a především byl autorem celé řady zpráv o probíhajícím holokaustu.

Samotný pomník se nachází nedaleko míst, kde se Witold Pilecki nechal v září 1940 dobrovolně chytit při pouličním zátahu, které Němci na dobytém polském území pořádali mj. za účelem získání pracovních sil pro potřeby německého válečného průmyslu. V tomto případě byly oběti odvezeny do koncentračního tábora v Osvětimi. Pilecki v Auschwitz-Birkenau shromažďoval informace o německých zločinech a mezi vězni zorganizoval konspirační síť. Jeho zprávy putovaly z tábora prostřednictvím prádelního komanda do Varšavy a pak přes Švédsko dále na Západ.

Pileckému se roku 1943 podařilo se dvěma spoluvězni z tábora uprchnout. Na útěku se spojil s podzemní Zemskou armádou a plánovali útok na koncentrační tábor. Plán však nezískal souhlas vedení, protože lokální jednotky této partyzánské organizace neměly dostatek ozbrojených sil a jen posádka SS, která Auschwitz hlídala, čítala kolem sedmi tisíc mužů. Roku 1944 se aktivně zapojil do Varšavského povstání a po jeho porážce strávil zbytek války v německém zajetí v Murnau.

Pilecki druhou světovou válku přežil, nový režim však už ne. Narodil se v ruském záboru a za Polsko bojoval jak za první světové války, tak i v polsko-sovětské válce (1918-1921) a v konspirační činnosti neustal ani po roce 1945. Kromě toho se věnoval také shromažďování materiálů a sepisování vzpomínek na koncentrační tábor v Osvětimi. Přestože mu bylo z exilových kruhů doporučeno, aby z Polska odjel, neučinil tak.

Tajná služba ho zatkla roku 1947 a obvinila ho z výzvědné činnosti. V následném politickém procesu byl odsouzen k smrti. Prezident Bolesław Bierut žádosti o milost zamítl a Pilecki byl popraven. Komunisté se však jeho památky báli a snažili se ho vymazat z historie, podobně jako celou řadu dalších polských válečných hrdinů. Rehabilitace se dočkal po roce 1990, kdy byl vyznamenán a povýšen in memoriam na plukovníka a vznikla o něm řada knih, dokumentů a dokonce i hraný film.