Krom poesie a profese loutkoherecké činíš ještě další experience loukohorecké? Jak se tvé umy rozvíjejí, když mohou plynout, kudy smějí?

S loutkoherectvím je to otazník: po dvou létech v Naivním divadle Liberec jsem je zaměnila za černé divadlo Laterny Magiky při ND, navštívila část Evropy a po cirka 15 létech je z důvodů opětovného mateřství definitivně opustila. Od té doby se v podstatě věnuji pouze poezii i próze. A jako absolventka Výtvarné školy Václava Hollara občas ještě maluji, kreslím a vystavuji. Toť vlna, na níž nyní pluji. A pro úplnost jako celku, píši texty pro šansoniérku.

Šansóny a kanzóny, toť hotová erudice poetické zóny… Učíš taky, anebo pozoruješ mraky?

Už neučím, z oken čučím…

Jakými se zaobíráš tématy (myslím jenom a jen ty)?

Z pohledu šansoniéra je dlažba blíž, než „aera“. Právě mám čerstvě v klíně svůj text o Gelsomíně. A ta je jedním slovem dost podobná Zlatce Bartoškové, která mé písně zpívá na novém CD i „live“.

Já volám: skvěle! Tvé rozmachy jsou smělé! Co témata poetická cigánská, neb andaluská, jak v nich verš tvůj prsty luská?

Rozhodně trnou v mé sbírce POUŤ ZA ČERNOU LUNOU! A propos, neteřinka (až se dočká svého miminka) aktivně tančí flamenco.

Cooooo? A kytaristy mají, co v struny znale hrají? Vím, že máš vztah k poesii Mariny Cvetajevové; jsou ještě nějací tví oblíbení autorové?

Mám zprávu jistou: to děcko čeká s kytaristou! A k tomu dodám bez okolků, že obě milujeme Lorcu!!!

Já raděj mistry barokní, co říkaj: život je sen, tak se nezcvokni. Však dcera tvá Viktorie herectví znalá Gila v zelených kalhotách směle hrála… Co z divadelních her můžeš řácky doporučit, by vzdělanec i prosťák moh se přinaučit?

Inu dcera (již ne malá) Lorcu též inscenovala. Mne současné úsporné divadlo přijde teplý a šerý, tož jen občas nahlédnu do opery…

Co malba tvá? Dalí, Goya, Velasquez, Kahlo i Rivera, i mnohý, po němž i dneska štěkne pes? Bo grafika, kresba tě víc těší, kde ruka má tempo pěší? Žena – věčná inspirace a vůní, citů mnohých respirace! Zas hledím na tu postavu… chystáš nějakou výstavu?

Mé studie, lavírované jódem a hypermanganem. Svého času i pro Palác Akropolis, radnici Prahy 10 i pro Husitskou kapli ve Vršovicích.

Jseš jistě členkou nějaké poetické frakce. Jaké pořádáte akce?

Jsem nezávislá jak řeka Visla. Z vlastních pramenů piji svou čirou poezii a společně ji pijem v kavárně Carpe Diem. Obec spisovatelů jsem opustila, když Kantůrková Eva ještě byla v čele. V té současné mám nouzi o přítele…

Tvůrčí duch démiurg je sám, svůj nese žal i strast, když mánie jej kruší a chlast, a nelze toť zmoci, neb jsou projevem tvořivé božské moci. Jaká jsou úskalí textu skladby písňové?

Snová je skladba písňová, své sloky snová jako bourci z hedvábí přímo na tělo pěvce. Ten pak lehce přebírá struny pro cello.

Tvá odpověď je jak z paprsčitých filigránů co Luna tká nad vodou časně k ránu. Chce slyšet Okcitánie i Armorika – má ještě možnosti metaforika, nebo se bardi mají vydat cestou jinou, kde nové, další poetické možnosti kynou?

Kde jakákoliv kyne díže, má básník k střídě slova blíže!

Co tvé výpravy a cesty, máš oblíbené destinace, či dosud prokrastinované turistické resty?

Madrid a Barcelona a Federíco Lorca. Mé srdce toužebné a láska stále horká!

Kéž jednou nastane ten čas, kdy též seznám těch krás… Co čtenářstvu babylonskému vzkážeš, pokud se U Budyho v kiosku na recitaci neukážeš?

Tam kde kdysi byl Babylon a ratolestí kvetlo dost, kéž znovu láska rozkvítá a není třeba babybox!

Baby-box známe, když v bahně zuřivě ženy se perou; jsou na světě děje, věci, co nevolí tě derou?

Tot´věc jiná: násilí přísluší mužům, ženám pak mateřština! Ať jde o Britky, nebo polobrity – ženám holt nepřísluší šířit vulgarity.

Pochopit názor ten lze i hovězí pleckou. Zabýváš se též literární tvorbou dětskou, neřkuli dědskou?

Dětských knih plná dížka: PINDRALKO a TŘINÁCT MĚSÍCŮ je má poslední dětská knížka. Avšak s přelomem tisíciletí převaha poezie nad tvorbou pro děti.

Život je jak dlouhá míle; vím, že skládáš poesii pro černé, žluté, modré, bílé… když pohlédneš na současné dění, jaké dojmy ti v mysli pění?

Mládí se domluví vždy a v jakékoli barvě. Jen starci nenávistí žhnou, mládí na bodák doženou, a sami schoulí se zbabělí ve své larvě!

Kukly larev tajemné jsou, chvíli jsou a chvíli nejsou… zeptám se tě raději: má člověk vůbec naději?

Naděje neumírá nikdy, ta je andělskou perutí a Bohem je tu každé dítě. Bohyní pak je Afrodité!

Nás by hnali kalupem z každého chrámu, vědět že máme bohyni mámu. Co popřeješ nám stvořitelko, naděje naší vykupitelko?

Každému, co má raději: Víru, Lásku i Naději!

 

Ptal se Vít Kremlička

 

 

 TOULKY po RTECH

Jarmila Hannah Čermáková

 

SYNKOPA SRDCE

 

A ticho zbylo po básníku

Na němé stopy padá sníh

a v prosincových závějích

přítomnost boží nepochopíš

bez havraního echa lesa: Krá-

sa!

Dí havran

Mlčky klesá

hvězda

 

 

ŠRÁMKOVO LÉTO

 

Smích zrosil bosé oči dětí

a slepý dudák počal hrát

duhovou píseň

o vzkříšení

O vlhké stěny

kaple udeřil bludný zvon

 

a kuropění kohoutů z korouhví

otvírá chorovod

májových motýlů

Střechýly vody uzamčené v dešti

věstí nám plodný čas

Máj zraje

Nad krajem vlaje prapor léta

a s vlaštovkami neodlétá

básníkův hlas

 

 

ALICE

 

Zvony čeřené vodou

daly se do tance

a koliha se míhá

hlohovou ratolestí

Dívka

posedlá štěstím

jde k studánce

Džbán plný písní

v pevných pěstích

a rytmus její chůze

pěstí Bůh

 

 

BLUDNÁ

 

Blouznivé blues zní černou nocí

Blázínci modroocí hledají Malý vůz

a pěsti žestí buší do hrudi: Probudíš srdce

černý kornetisto?

Oblohou srší meteor nahý jak sled´

Blouznivé blues zní černou nocí a budí spáče

Kornet pláče: Vozíčku ke mně let´!

 

 

NÁVRATY

 

Jsou těžké epochy

kdy Fortuna

hřích andělíčků po lopatách váží

/ v patách má dračky divokého peří /

 

– a v hloubi noci

na řešetku hvězd

bdí láska

 

Na dně očí třpyt

jaký se smrtelník uhasit neodváží

 

Dvě jiskry života

zářící z veřejí

 

kudy k nám kráčí zpět naděje s dětskou tváří

A na tu věřím!

 

(Vybráno ze sbírky TOULKY po RTECH – Dauphin 2015- oceněné 1. cenou Obce spisovatelů)