O akcích na svátek svobody 17. listopadu, který slavili občané, zatímco politický establishment se držel zpátky a prezident Zeman raději ani neopustil Lány, referovala některá média, jako kdybychom se vrátili před listopad.

Otvírák Mladé fronty Dnes z 18. listopadu se jmenoval: Zeman vs. Antizeman s podtitulkem: 17. listopad: desítky demonstrací na podporu prezidenta republiky i proti němu. Takže na podporu Zemana se konaly desítky demonstrací a pak taky i nějaké proti němu. MfD v článku zpravuje o akci „na podporu pana prezidenta Miloše Zemana a podporu vlastenců“ na Letné, kam místo předpokládaných desetitisíců dorazilo „jen několik stovek“ národovců. Text z titulní strany pokračuje na straně následující zprávou o další prozemanovské akci „Demokracie nevítězí“, které mimo jiné vévodil transparent „Hanba pražské kavárně“, a kam místo avizovaných tisíců účastníků dorazilo dvě stě lidí a z nich tam byli „někteří náhodou“.

V pořadí třetí mítink, který MfDnes v otvíráku zmiňuje, bylo shromáždění „spřáteleného Bloku proti islamizaci“ a podle tohoto deníku „vědět o sobě dal i tábor prezidentových příznivců v podvečer u metra Staroměstská“. Kolik lidí tyto „tábory“ tvořilo, se ovšem čtenář nedověděl.

Když MfD tímto výčtem prozemanovské akce vyčerpala, na závěr článku zmínila i ty protizemanovské: „Na akcích pořádaných u příležitosti státního svátku na Národní třídě či Albertově“ bylo podle deníku „zase cítit naštvání na politiku, kterou Zeman razí,“ ale i tak bylo (na Albertově) „klidněji než loni“ napsala MfD a atmosféru shromáždění popsala následujícími slovy: „Připomenout si sem boj studentů za svobodu přišla i někdejší europoslankyně a kandidátka komunistů na prezidentku Jana Bobošíková.“ Bobošíkovou tak byl Albertov odbyt, zřejmě proto, že „i tam nebyly tisíce, ale stovky lidí“, zatímco „víc lidí do ulic přivedly nepolitické, pietní akce. Jejich centrem byla tradičně Národní třída.“ Tímto konstatováním MfD „zpravodajství“ o dění 17. listopadu uzavřela.

Ve všech čtyřech „prozemanovských“ akcích, kterým se MfD věnovala přednostně, se jednalo o shromáždění od několika jednotlivců, přes několik desítek lidí až po – podle seriósnějších médií – 200 příznivců Zemana na Letné, zatímco „protizemanovské“ akce byly rozsahem cca stonásobně větší: jednalo se o tisícová a deseti tisícová shromáždění. O Festivalu svobody na Václavském náměstí, kam v podvečerních hodinách přišlo 40 tisíc lidí, není v otvíráku, „referujícím“ o shromážděních 17. listopadu, sebemenší zmínka. Akce je uvedena pouze pod fotografií na titulní straně, pod kterou je nic neříkající text: „Zaplněné Václavské náměstí si výročí začátku konce totality v Česku připomnělo zvoněním budíků – podle organizátorů to mělo symbolizovat probuzení občanské společnosti. Koncert Festival svobody byl největším shromážděním 17. listopadu.“ Tečka. O co šlo, co se tam říkalo, nic. Na straně tři pak najdeme rozhovor s organizátorem maškarního průvodu, který má titulek: „Protest je nám bližší než pieta.“ Tedy něco v tom smyslu, že recesistický průvod je urážlivá klukovina. Babišova MfD se čtenáři snaží vsugerovat, že 17. listopadu šlo o antizemanovské demonstrace, přičemž ministr financí Andrej Babiš a majitel MfD, který byl terčem kritiky stejně jako Zeman, v tom byl „kupodivu“ z obliga. Zeman a Babiš ovšem byli jen dva negativní příklady: demonstrovalo se na podporu demokracie a západní orientace České republiky.

Podle komentátora deníku Miroslava Koreckého ovšem „úctyhodní otcové revoluce využili výročí 17. listopadu k prvoplánovým a ryze aktuálním politickým agitkám“, přičemž demonstranti svou kritikou politiků nerespektovali demokratické volby, ve kterých jim voliči dali svůj hlas. Samotné protestní akce pak Korecký označil za „ve své podstatě jen trochu hlasitější pochod za větší práva koček“.

Navlas stejnými způsoby, jen s o něco více razantním výrazivem, referoval o demonstracích opozice před listopadem 89 komunistický tisk a MfD s Koreckým mají i podobnou estébáckou dikci. Jako komunisté se i MfD (Korecký stejně jako Babiš, který se o den později v souvislosti s kritikou jeho osoby na demonstracích nechal slyšet v deníku Právo: „Menšina by měla přijmout volbu, ne měnit politiky na náměstí.“) odvolává k hlasu lisu, většinové společnosti, která nesouhlasí s podobnými „kravály“, organizovanými profesionálními vyvolávači neklidu, zatímco řádní lidi pracují.

Ve skutečnosti pochopitelně nikdo na demonstracích ani v nejmenším nezpochybňoval svobodné demokratické volby – naopak všichni řečníci vyzývali lidi, aby chodili k volbám a odpovědně volili. Právo na svobodu slova a svobodu shromažďování je jedno ze základních občanských práv, stejně jako právo volit a být volen – kdybychom jedno škrtli, nebyla by to demokracie. Nepočítáme-li nepočetné extremisty, lidé, kteří přišli 17. listopadu na ulice českých měst vyjádřit svůj názor, jsou aktivní a odpovědní občané, kteří v každé společnosti patří k oporám demokracie, zatímco Korecký je novinářský prostitut, který píše tak, jak má za to, že by to mohl ten, kdo ho platí, ocenit – nedělá novinařinu, ale przní ji, stejně jako Babiš svým „politickým podnikáním“ przní demokratickou politickou soutěž a narušuje i svobodné podnikání. Desinformace, které produkuje Mladá fronta Dnes, jsou toho dokladem.