Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do ZOO ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari. Sotva jsem s kamarádkami došla k masivní dřevěné ohradě, přiběhlo stádečko vzácných bílých nosorožců a zvědavě si nás obhlíželo. Jednomu z nich jsem nabídla jablíčko, překvapivě jemně je uchopil špičatým pyskem a spokojeně zhltnul. Zatímco si nás prohlížel malým, jako švestka temným okem ve vrásčité tváři, pohladila jsem si ho po pleci. Měl kůži šedou a tvrdou jako beton. Když nosorožci zjistili, že už je od nás nic zajímavého nečeká, odběhli dál na svou soukromou polabskou step.

Jiným zážitkem, snad ještě dávnějším, bylo mé setkání s luskounem. Za sklem pobíhalo útlé zvířátko velké asi jako kočka a pokryté lesklými hnědými šupinami. To zvíře mne dosti mátlo, nebyla jsem si jistá, jestli je to savec, nebo nějaký podivný ještěr, nejvíc ovšem připomínal jedlovou šišku.

Dnes již pokládáme bílé nosorožce severní za vyhynulé, poslední samec Súdán zemřel 19. března 1918. Nyní se již jen spekuluje, zda by bylo možné odchovat tato krásná zvířata pomocí umělého oplodnění. To je však nákladný a dlouhodobý projekt s nejistým výsledkem. Tak jako tak, africká příroda již o toto nádherné zvíře přišla. Milióny let procházely rodiny těchto velkolepých býložravců africkými savanami a odolávaly zubům šelem i klimatickým pohromám. Jejich zkázou se stalo až lidské sobectví, hloupost a též pověra „tradiční čínské medicíny“ – názor, že surovina získaná z nosorožčího rohu, což je cosi jako strouhané nehty, má zázračné účinky na potenci a jako univerzální lék na cokoliv od akné až po rakovinu.

Přemysl Rabas, ředitel Zoo Dvůr Králové, které se jako jediné na světě podařilo vzácné nosorožce rozmnožit, říká: „V poslední době také enormně narůstá zájem tradiční čínské medicíny o kůže luskounů, které se ve velkém exportují do asijských lékáren. Podobně kampaň tamních apatyk způsobila nárůst zájmu o rohy nosorožců. Uměle se šířila pověra, že léky z rohů mohou být prevencí rakoviny. Navíc se tyto léky začaly užívat i jako statusový symbol, tedy módní výstřelek.“

Naše současná mocenská věrchuška spojená s komunisty, estébáky, oligarchy s neprůhlednými vazbami na podsvětí, s miliardářem Kellnerem, se Zemanem a jeho podivnými přáteli, podporovala čínské vazby, co to dá. Trapná podlézavost Číně byla všeobecně známá: nadstandardně časté cesty do Říše středu, žvatlání s Krtečkem v čínské televizi, ponížený omluvný dopis našich čelných ústavních činitelů, strhávání tibetských vlajek a bití našich lidí čínskými chuligány v pražských ulicích, Zemanův krajně trapný „trest“ přeživšímu holocaustu za ministrovo setkání s Dalajlámou a podobné tanečky. Hospodářský význam takových rituálů byl buď nicotný, nebo dokonce nebezpečný, neboť čínský zájem o podnikání ve světě i u nás je čistě predátorský, jak se v těchto dnech již stále otevřeněji začíná říkat i na nečekaných místech. Doufejme, že poslední Zemanův výrok – „nemyslím si, že čínská strana splnila to, co slibovala, samozřejmě mluvím o investicích“ – znamená podstatnější reflexi dosavadního českého vazalského postavení než zdravotní důvody, nebo nahodilý stařecký vrtoch.

Méně se již ví, že protežovaná „čínská medicína“ je ve skutečnosti projekt diktátora Mao Ce-tunga podporovaný poté, co demokratické země uvrhly embargo na vývoz moderních léků do Číny. Zdaleka to není jen užívání úžasných bylinek a prastará akupunktura, proti nimž lze namítat nanejvýše nejistý výsledek, což je však jen soukromé riziko pacienta, ale jde též o barbarské a kořistnické ničení přírodních zdrojů založené na stupidních pověrách. Má na svědomí nejen vyhynutí bílých nosorožců, ale mimo jiné i hrozící vybití vzácného luskouna ostrovního. Co ostatně čekat od komunistického režimu, který si neváží ani lidských životů? Proč by měl brát ohled na životy vzácných zvířat, když se funkcionářské princezničce vyrazí pupínky, nebo když se některému zasloužilému starému papaláši zachce souložit?

Patříme snad k osvícenější civilizaci? Je to smutný pohled na ty, kdo nás reprezentují. Jestliže našim politikům nevadí koncentrační tábory provozované čínskou stranovládou, těžko očekávat, že budou mít ohled na tvory, které ani neznají a kteří je naprosto nezajímají. Zemanovy zoologické znalosti končí u blábolení o „blbounu nejapném, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben.“ Ty různé školy a instituty čínské medicíny, které expandují v demokratických státech jakožto módní léčebná alternativa, jsou pokryteckou kamufláží skrývající komunistické pohrdání životem a měly by být zrušeny, nebo alespoň bojkotovány. Ezoterické bláboly o prastarých tradicích a tisícileté moudrosti opravdu nejsou cool.

Pověrečná a bezohledná praxe čínských léčitelů prodat cokoliv, co vypadá zajímavě nebo co je vzácné, téměř vedla i k vyhlazení krásných šupinatých luskounů. Čínští zbohatlíci platí za jejich údajně léčivé maso a za šupiny horentní sumy, tato milá zvířata jsou zabíjena po statisících. Během deseti let byl zabit asi milión luskounů právě pro potřeby zbohatlické komunistické kasty v Číně. Tito tvorové jsou nejčastěji pašovaní savci na světě, údajně představují až dvacet procent černého trhu s divokými zvířaty. Vzhledem k tomu, že luskouní maminka mívá jen jediné mládě, nevypadá to s tímto druhem dobře. Ani odchov v zajetí nepřináší naději, v současnosti chovají luskouny pouze čtyři zoologické zahrady na světě, přičemž pouze jeden samec je zařazen do chovu v Japonsku.

Tchajpejský starosta nyní přislíbil luskouna pražské ZOO. Zvířátko připomínající jedlovou šišku se stává velvyslancem Tchaj-Wanu a nahrazuje – jak se ukázalo zcela fiktivního – medvěda pandu, kterého Zemanovi slibovali arogantní komunisté z Pekingu. Pobyt luskouna v Praze tento druh nezachrání, jde pouze o symbol. Ale je to alespoň symbol respektu a empatie, nikoliv symbol pohrdání a výsměchu, jakým byla Zemanova virtuální panda. Zoologické zahrady nezachránily nosorožce bílé, nezachrání ani luskouny, další desítky či stovky druhů ohrožených „tradiční čínskou medicínou“ může zachránit jen důsledné eliminování těchto pověrečných a vůči přírodě bezohledně vražedných praktik.