Vážení čtenáři, rok se s rokem sešel a už je tu zase – Boží hod! Konečně vedle samých úmrtí také nějaké narozeniny…

Vánoční číslo začíná rozhovorem s Dášou Havlovou o Havlovské Lucerně. No von má člověk občas představy jako Ferda Mravenec a Dáše patří dík, že Lucernu zachránila. A už jenom to, jak si jako děti na Slovensku hrály, když se u stromu obhazovaly sekyrou a že Dáša se už jako malá naučila házet nožem! Paráda, to se nikdy neztratí.

Na straně tři se Petr Mach vrací k zemským volbám v Německu: „Faktem je, že pokud k AfD přiřadíme ještě BSW (Spojenectví Sahry Wagenknecht), což je protikřesťanská, protiatlantická, protiliberální a protievropská formace, téměř celá polovina voličů se rozhodla pro extremistické strany. Faktem ale také je, že více než třicetiprocentní výsledky krajní pravice navíc známe i z Francie, Itálie nebo Nizozemí, přičemž některé společné prvky vykazují i vítězné strany v Maďarsku nebo na Slovensku…“

Ano, ale ty ostatní země nemají za sebou nacistickou minulost. Pokud se Evropská unie v nejbližší době politicky nesjednotí, máme tady v nových kulisách znovu to, co tady strašilo v minulém století. O tom, jak myslíme stále dokola jako u blbejch, jsou Glosy k dějinám na titulní straně a dál.

Přílohu otevírá rozhovor s Viki Shockem, který pro Babylon připravil Bohuslav Vaněk-Úvalský, mimo jiné o Kentauřici z JZD, která Shockovi před lety vlezla do postele, tedy do snu a protože ji nikde v žádném bestiáři nedohledal, vrazil ji do povídky Vikomtova milenka, která vyšla v knize Sněhurka, jakou svět neviděl, kde z ní udělal aktérku milostného dobrodružství, takže tam vlastně dojde k pseudomýtozoofilnímu koitu mezi ní a vikomtem, přičemž se z tohoto mezidruhového páření narodí Viki Shock, který tak zplodil sám sebe, protože vikomt je on, nebo tak nějak – to jen abychom na chvíli vypadli z dějin.

Ale jen na chvíli. Na vnitřní dvojstraně najdete ukázku z esejů studentů středních škol, kteří se účastnili soutěže o Cenu Waltera Serena – česko-židovsko-švýcarsko-německo-italsko-francouzsko-španělsko-lotyšského tedy evropského dadaisty, který se narodil v Kadani a kterou nově vypsal ÚSTR. Doporučuju, jsou bezvadné, tak snad s touhle generací přijde konec čtyřicetiletého bloudění…

Na straně III přílohy se podívejte na článek Járy Johnové o tom, že všeho moc škodí. Jo – slova produktivita, efektivita, výkon mi od mala asociují koncentrák. A nepřehlédněte dojemný příběh z pera Jany Borškové na straně VI přílohy o paní Léně, které bude zítra 83 let. Gratulujeme!

Miluju rituály. Tak třeba jednou za rok zajet do Vídně na výstavy. Teď to byl Chagall, Rembrandt a Gauguin. Toho už jsem tedy nestihl, neb jsem se zdržel v Kunsthistorickém muzeu, kde se mimo jiné narodil Opasek, o kterém jsem vydal před lety knihu, a před tím v Albertinu, kde měl vedle Chagalla vystavené práce i Jim Dine, skvělé americké pako, kterého už v dětství fascinovalo nářadí, mezi kterým vyrůstal, neboť jeho dědeček měl železářství. I když děda neměl železářství ale hospodu, mám to taky. Co se v dětství naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Veselou narozeninovou oslavu našeho Pána nemluvněte Vám přeje královská revue Babylon.

Příště se sejdeme příští rok.