Milióny lidí bez tepla, problémy ve zdravotnictví a v dalších odvětvích, kolabující hospodářství. Takový je prý nejpesimističtější scénář, který by mohl nastat v případě dlouhodobého zastavení dodávek plynu z Ruska a z Ukrajiny.

Popsali ho, ve spolupráci s civilní rozvědkou (ÚZSI), ministři zahraničí Jan Kohout, průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský a vnitra Martin Pecina, a předali vládě. „S ohledem na situaci, která panuje v rusko-ukrajinských plynových vztazích, je velmi pravděpodobné, že Evropa, a společně s ní i Česko, se stane obětí nové plynové krize, a to již koncem tohoto nebo začátkem příštího roku,“ uvádí trojice ministrů ve svém materiálu.

Díky osmi zásobníkům plynu je údajně Česká republika schopna čelit plynové krizi měsíc. Ovšem pouze za předpokladu, že teploty neklesnou pod -10 stupňů. Udeří-li skutečná ruská zima, pak by zásoby stačily jenom na čtrnáct dnů.

Z představy takového samce se člověk hrůzou pěkně zapotí a vize drkotajících zubů ho přiměje i k nějaké horečnaté aktivitě, zprvu analyticko-koncepční. Možná se to přihodilo i zmíněné ministerské trojce, neboť naši pilní vládní školáčci ve své slohové práci též správně konstatují, že příčiny možných dalších plynových krizí jsou trvalé a pramení ze složitostí rusko-ukrajinských vztahů i z tamního mafiánskokorupčního podnikatelského prostředí. Podle serveru Novinky.cz pak „ministři připouštějí, že půjde o běh na dlouhou trať a závislost nelze vyřešit ze dne na den. Kromě rozšíření kapacit zásobníků plynu by se Česko mělo dlouhodobě soustředit na rozdělení zdrojů plynu neboli na dodávky z jiných zemí než jen z Ruska.“

Úžasné! Jak přesné a prozíravé! Pecina s Kohoutem a Tošovským, soudě dle této zprávy, vyhlížejí jako nějaký trojhlavý Nostradamus, který se navíc vyzná v energetice. No, přiznejte si, dámy a pánové, kdo z vás na to má?!

A ještě navíc vydali své varování v pravý čas. Protože proč s něčím takovým strašit počátkem devadesátých let, že? Mohlo se stát plno věcí – někdo mohl přijít na to, jak vyrábět ropu a plyn z hlíny a vody. Rusko nám třeba mohlo svá ropná a plynová pole darovat, vždyť je známo, že Rusové jsou srdeční a velkorysí, zvláště po pár stakanech vodky. Mohla se také objevit ropa u nás, třeba pod Řípem. Nebo se mohlo otužování stát natolik populárním, že bychom v zimě vůbec nemuseli topit. „Kdo topí, není Čech!“ skandovali by pak zastánci pravého odolného češství pod okny těch, z jejichž komínů by se zbaběle kouřilo.

Zkrátka a dobře, každou aktivitu je nutné hlavně správně načasovat. Tak jako nemá smysl jezdit v létě do Krkonoš s lyžemi, bylo posledních dvacet let zbytečné zatěžovat se nějakou Ukrajinou. Dost na tom, že se sem hrnuly zástupy Ukrajinců a dřely zde na stavbách – ale považte, často bez pracovního povolení! Dobrá, dobrá, ať nám tady tedy pěkně nastaví, ale pak ať se vrátí tam, odkud přišli. Proč bychom se měli o jejich zemi starat, máme takhle svých starostí dost, třeba s nábytkem do novostaveb, co tu po Ukrajincích zbyly.

A že s ovládnutím Ukrajiny stojí a padá ruské velmocenské postavení? Prosím vás, vždyť to je jen taková školometská poučka, bezcenný akademický canc, když vidíte ve zprávách Borise Jelcina, jak má problém udržet se na vlastních nohou. Že prázdno nikdy nevydrží dlouho prázdné, že ho dříve či později někdo nebo něco zaplní? Fuj! Zase ta fyzika, postrach všech, co museli chodit do školy, neboť nevěděli, hlupáci, že se dá vystudovat i pěkně hezky bez námahy jako třeba na právech v Plzni. Když námaha, tak ve fitku, jinde jí už není třeba, nežijeme přece ve středověku, ale v moderní západní civilizaci. Zmáčkneš čudlík a je to, světla svítí, auto jede, kamna topí, kočka mňouká, pes se veze.

A co, kdyby něco, tak jsme pořád v NATO a v EU. Evropě jsme to navíc pěkně osladili, když jsme si shodili vládu uprostřed předsednictví, zrovna před summitem, který měl projednávat takzvané východní partnerství neboli utužení svazků s šesti postsovětskými neruskými republikami. S vládou v demisi z toho vzniklo východní partnerství spíše virtuální.

Plyn tedy možná nebude, zato cukru zbylo dost. Na úřadu vlády totiž zůstaly po půlroční české misi v čele Evropy víc než tři tuny kostkového cukru baleného do obalů s předsednickým logem EU2009. CZ. „To množství, které zbylo, jsme samozřejmě potřebovali co nejdříve někam umístit. Část zásob dostalo ministerstvo spravedlnosti, celkem 1,7 tuny, a dalších 1,8 tuny dostal úřad vlády,“ řekla deníku Právo mluvčí ministra pro evropské záležitosti Marie Faturová. „Všechny ty přebytky by jinak přišly vniveč, cukr by byl v podstatě na vyhození,“ dodala.

Na vyhození asi není jen ten cukr, ale to teď nechme stranou. Hlavně, že už je jasné, jak to bylo s onou ministerskou zprávou. Všichni čeští ministerští úředníci totiž musejí povinně žrát cukr, aby se nezkazil. Nejprve si takto uhnali nějaké to sladké mámení, po chvíli však cukrovku, která vyvolává chmury a deprese. Proto jsou nyní zprávy vládních činitelů pesimistické. Nebo jde prostě o to, aby na ministerstvech panovala harmonická a vyvážená atmosféra. Hromady cukru na ministerských chodbách je tudíž nutné vyvažovat hořkými vizemi budoucnosti. To je pravá příčina ministerské katastrofické zprávy o nedostatku plynu. S realitou jako obvykle nemá vůbec nic společného, byť, shodou okolností, to, před čím varuje, skutečně hrozí. Realisticky proto uznejme, že nejde o zas tak špatný výsledek a vyražme do lesa na klestí. Asi se bude hodit.

Josef Mlejnek jr.

Babylon 2/XIX, 26. října 2009