Vážení čtenáři,

tak jsme s posledním zbytkem sil pro Vás připravili vánoční číslo – no vánoční, prostě co život dal.

Hned vedle napravo se můžete podívat, jak jsme si to vyříkali s čísly a počty, protože čeho je moc, toho je příliš. No nebudeme se na úvod rozčilovat.

Tedy na úvod jsme udělali rozhovor se spisovatelem Ivanem Binarem, kterému právě vychází paměti a který kdysi jako člen Brigády socialistické práce v elektrárně Vítězný únor podepsal Chartu i Antichartu (o tom druhém ovšem nevěděl), a tím pádem měl dvě želízka v ohni – no, stejně ho to nezachránilo. O tom viz dole a dál.

Na straně tři nevynechejte aktualizovaný soupis tuzemských morových ran z pera Jiřího Mezřického – už dlouho jsem se tak nenasmál. Nad ním se můžete podívat na Pepu Mlejnka, který poslední dobou pořád lítá v kosmu, no to lítal vždycky, a nutno říct, že mu to jde čím dál líp. Podle něj většina Rusů sice vydýchala zborcení komunismu, nikoliv však skutečnost, že nebyli první na Měsíci. O tom píše Vladimír Bukovskij ve svých pamětech, když ho za rebelii, kterou Chruščov vyhlásil za psychickou poruchu, zavřeli na uzavřené psychiatrické oddělení, byl tam cvok, který pořád dokola vykřikoval: „První na Měsíci přistáli sovětští kosmonauté!“ a nedal pokoj, dokud mu ostatní nenabančili.

Vedle něj měl Mach napsat komentář, měl na to měsíc, nakonec na polední chvíli zplodil to, co tam je. Není náhodou Mach nadzvukový číslo?

Časopis Modré montérky, El mono azul až nápadně připomínal grafickou podobou Revue Babylon LP 2020, píše na straně čtyři Standa Škoda z Madridu v recenzi na knihu Andrése Trapiella o španělských intelektuálech za občanské války – to musel být fakt mazec, o kterém máme naprosto zkreslené představy.

Na straně sedm se podívejte na bakalářku Mikuláše Mináře z FF UK, který umí nejen pořádat demonstrace. Magorovu poesii propojuje s barokem, Bondym a Reynkem, „jako by Magor přijal Bondyho ‚nepoetickou poetiku‘ jako fasádu, do které zahalil reynkovsky mystický vnitřní svět“. Jo. Napsal jsem mu, napůl v žertu, jestli by se nechtěl věnovat spíš literatuře než politice a už se neozval. Že by se nasířil?

K tomu jsme přidali převedení Magorových písní do italských kantát od Moniky Čížkové a já k tomu přičinil název, podle odhadu, Canti Magoriani del cigno, nebo tak nějak, z čehož ji, napůl Italiánku, možná klepne pepka – ale Magor je Magor, ten nic jiného než ptákoviny nesnese.

Aby toho nebylo dost teda málo, udělali jsme rozhovor s Jaroslavem Javorským, který seděl s Jirousem ve Valdicích za špionáž, která spočívala v tom, že se ze Západu vrátil pro svou milou s falešnými pasy a oni ho čapli, seděl devět let, než ho v roce 1986 vyměnili spolu s dalšími na Západ. Doporučuji! A nakladatelům jeho právě dopsané paměti …

Na straně III přílohy se podívejte na básně Phily Primus, což jsou její postřižiny – ještě nikdy nic nikde nevydala, o panenství, tedy literární, přišla až v Babylonu. Tý jo a fakt dobrý, i když mně se líbí i Javorského verše z Valdic, o kterých Magor prohlásil, že to jsou sračky. Je to kvůli kontextu? Tu první napsal ve valdické díře, když mu dívka, kvůli které de facto dostal třináct let, napsala, že se vdala do Švédska, zatímco tu anglickou věnoval Švédce, která když se dověděla o jeho osudu, napsala švédskému premiérovi Palmemu, že si ho chce vzít, tedy ne Palmeho, ale Javorského, a spojila se s jeho rodiči. To přece samo o sobě stačí, nebo ne?

Na následující dvojstraně se podívejte na Poslední Vánoce pana Maniaka, sociálku ne jen pro dny sváteční od Jiřího Navrátila o tom, že vánoční idylka může mít různé podoby: „Maniak jen koulel očima a mumlal něco o zabíjení a holocaustu. Fotr, ačkoli nerad, odemkl a vpustil nás dovnitř, čehož brzy litoval. Dali jsme pivo a ferneta, jenže Maniakovi to nějak nesedlo a bagetu s párkem v rohlíku obětoval do fotbálku, kde zrovna hrála nějaká partička gothic rockerů svlíkací turnaj. Jak tam tak nablil a potácel se nad tím, sebral ze židle podprsenku jedné obtloustlé gotičce, utřel si do ní hubu a cvrknul jí prstama do bradavky: ‚Dobrý dudlíky, mindo pindo.‘“ No a jak to dopadlo, viz strana IV. A V.

Na straně VII. nevynechejte moc dobrý literární čtení, který jsme měli tohle září u Budyho. Kromě Josefa Straky, Ivany Myškový, Sylvy Fischerový, Václava Kahudy a Kamila Boušky tam ještě vystoupila Betyna Landovská a Petr Pazdera Payne, ale ty už jsme pojednali jinde.

Květy, ryby, štíry tuší Petra Nikla na čínském papíře nám do Babylonu jako obrazový doprovod připravila Pavlína Bartoňová, která autorovi udělala stejnojmennou výstavu.

Takže požehnané vánoční svátky a vše dobré do nového roku

Howgh