Nahrávka ze září loňského roku, na níž šéfredaktorka zpravodajství FTV Prima Jitka Obzinová a místopředseda představenstva FTV Prima Holding Luboš Jetmar „nabádají“ zaměstnance k tomu, aby migrační krizi ve zpravodajství líčili především jako civilizační hrozbu, což mimo jiné předestírají i jako podmínku dalšího zaměstnání v televizi, je typickou ukázkou kapitalisticko-bolševického manažerského despotismu v rukavičkách, kterého všude ve světě bylo, je a bude plno – ve firmách, v médiích či ve státní správě. Kdo tomu nevěří, může se snadno přesvědčit na webu Hlídací pes, jenž tajně pořízenou nahrávku koncem května zveřejnil. Z jistého hlediska bohužel jde dokonce až o cosi banálního ve smyslu běžného. Nicméně jsou-li podobné manýry běžné, tím spíše je situace alarmující.

Televize Prima, byť soukromá, si rozhodně nemůže do éteru, který spadá pod „erár“, vysílat, co chce. „Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru,“ říká zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Slova Jitky Obzinové z dotyčné nahrávky jsou s ním však v příkrém rozporu: „Jsme tady všichni zaměstnaní, máme zaměstnavatele, který má nějaký postoj. Jestliže ho akceptuji já, akceptuje ho vedoucí vydání, tak vy prostě poslechnete příkazů vedoucího vydání.“ Mimochodem, stejný rozpor se zákonem by samozřejmě nastal i v případě, pokud by vedení Primy zaměstnance nutilo uprchlíky vykreslovat pouze v těch nejsvětlejších barvách.

Avšak i v médiu, jehož působení nespadá pod zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, nelze podobné manýry akceptovat. Existuje přece (či existovalo a už exlo?) cosi jako novinářská etika, jež například žádá ověření každé informace ze dvou nezávislých zdrojů. A fakt, že pracuji u soukromníka, přece ještě neznamená, že jsem jeho otrok nebo nevolník. Vždyť každý zaměstnanec disponuje určitými právy, má je i jako občan, a pokud se nechá najímat jako pracovní síla, určitě z toho neplyne, že mu zaměstnavatel smí přikazovat věci, které jsou v rozporu s právním řádem. Třeba aby vědomě lhal.

Další problém, jemuž se ale v diskusi okolo Primy skoro nikdo nevěnuje, tvoří kardinální otázka, kdo je oním zaměstnavatelem, na jehož postoj Jitka Obzinová odkazuje. Podle Wikipedie stanici vlastní FTV Prima Holding, kde „mají vliv GES Media Europe a švédská společnost MTG“. Vlastníci však na přímé dotazy novinářů, kteří se kauzou zabývali, dosud jen mlčeli či mlžili. Skutečnost, že švédská společnost MTG, údajně vlastnící Primu z padesáti procent, má vůči uprchlíkům „nějaký postoj“, který by prosazovala i v jiných médiích, jež jí patří, nelze zatím doložit. Vysílá dle stejných not, jaké na poradě představili Obzinová s Jetmarem, i například dánská či švédská TV3, bulharská televize Diema nebo třeba norské Radio Hele Norge? Možná ano, možná ne, autorovi těchto řádek brání v průzkumu jazyková bariéra, avšak soudí, že se v českých médiích měla podobná informace už dávno objevit. MTG je zkratkou z Modern Times Group, tedy Skupina moderní doby, a zastává-li opravdu stejné pohledy jako Obzinová s Jetmarem, máme se v budoucnosti věru nač těšit.

Samozřejmě, uprchlíků se mohli začít obávat i v GES Media Europe, ale dovolili by si zásadně proměnit povahu zpravodajství bez vědomí MTG?

Lze tudíž pouze spekulovat, leč ze spekulací plynou minimálně tři logické závěry, které by si samy o sobě zasluhovaly bližší prozkoumání. Za prvé, na Primě šlo o individuální iniciativu Obzinové s Jetmarem, kteří se přáním zaměstnavatele jen falešně zaštiťovali. Pak by je ale zaměstnavatel měl propustit nebo odvolat z funkce. Či, za druhé, uvedené společnosti nejsou vlastníkem Primy, jde pouze o kouřovou clonu nebo klamavý akciově-majetkový propletenec, za nímž se skrývá nějaký reálný „zaměstnavatel“. Anebo, za třetí, oficiálním vlastníkům jde jen o peníze, a do hry tak paraziticky vstupuje určitý mezičlánek, opět tedy jakýsi reálný „zaměstnavatel“. Přičemž onen skrytý reálný „zaměstnavatel“, ať už je jakéhokoliv původu, mohl mít hlavně politické, nikoliv čistě obchodní zájmy. Celá věc tudíž „smrdí“ i snahou o politicky motivovanou masáž veřejného mínění, jež měla připravit půdu pro vzestup nějaké antiimigrantské politické síly. „Ale já si uvědomuju, nebo my si uvědomujeme jednu věc. Že pracujete ve zpravodajství televize, která je poměrně silný vlivový médium a ovlivňujeme většinový názor v týhletý zemi,“ říká na nahrávce Luboš Jetmar, avšak není zdaleka jediný, kdo si je této triviální pravdy vědom.

Jenže, a v tom spočívá snad největší průšvih, aféra s Primou po pár dnech skoro vyšuměla do ztracena. Ostatní média (z těch tzv. seriózních) o Primě psala či vysílala jen málo, a některé z komentářů dokonce s Primou sympatizovaly. Prý vysílá to, co si myslí drtivá většina populace, takže v čem vlastně, holenkové, vězí problém?

Ve výše popsaných skutečnostech a ještě minimálně v jedné věci. Hlídací pes zveřejnil ve čtvrtek 9. června svědectví redaktorky Primy: „Za sebe mohu potvrdit, že jsem skutečně několikrát dostala příkaz: natoč anketu s lidmi o uprchlících, ale chceme jen negativní reakce. Nebo ve stand-upu řekni, že lidi uprchlíky v obci nechtějí a mají z nich strach, aniž by si to někdo před tím ověřil.“ Jde však o svědectví anonymní: „Souhlas se zveřejněním všeho, co vám píši, samozřejmě máte. Vím, že nejvíc fér by bylo promluvit o tom někde veřejně. Zbaběle přiznávám, že se mi do toho nechce. Šla bych do toho v případě, že by se někdo přidal. Na pozici samotného vojáka v poli se necítím. Doufám, že to chápete.“

Strach vystoupit z anonymity do jisté míry pochopit lze, zvláště když svědkyně může takřka na sto procent počítat s tím, že se jí nikdo nezastane, z práce ji vyhodí a novou nenajde. O valné části novinářů totiž platí to samé, co o celé společnosti: jde o snadno manipulovatelné stádo, jež se bojí hlavně ztráty zaměstnání, a tedy i zdroje příjmů, který umožňuje fajnové přežívání v našem krásném moderním konzumním světě, kde jsou nejpopulárnějším „mediálním výstupem“ pořady o vaření. Jeden z těch „primáckých“ se jmenuje Prima vařečka – a jak se ukazuje, když někdo zlobí, stačí, aby ho Obzinová přetáhla vařečkou přes prdel, a jede se dál.

Česká společnost se vlastně od 17. listopadu 1989 už nikdy nedokázala sama pořádně zorganizovat a prosadit něco, co přesahuje úzký horizont materiálních příjmů a zábavy. I proto má hysterický děs z uprchlíků, neboť je vnímá jako hrozbu pro dobře zateplenou myší dírku, kterou si většina lidí mohla v našem současném politicko-ekonomickém systému draze vyhloubit – a ta je navíc často zatížená nějakou tou hypotékou a podobně. I proto ve volbách pětina voličů naházela hlasy miliardáři, jenž sliboval, že „bude líp“. Bude pochopitelně hůř, poněvadž živočišný strach příště povede ještě k horším volebním výsledkům.

Kauza kolem Primy je tak hlavně nehezkým vysvědčením toho, kam jsme čtvrtstoletí po pádu komunismu dospěli: do stavu blahobytné (před)posranosti. Je to tedy to samé, jako za normalizace, jen toho blahobytu je o dost víc. A teď nám ho nějací uprchlíci chtějí sežrat! Tak to prrr! Zase povstane Národní fronta, která to všechno zarazí. Hasiče na hranice a Zeman k tomu!