S jistou nadsázkou lze tvrdit, že dějiny píší vítězové, respektive vládnoucí režim, proto se neustále přepisují podle toho, kdo je zrovna u moci. Záleží také na tom, kolik na to má času a jak hluboce stihne pohled na minulost ovlivnit. V českém kontextu to můžeme vzít od Jiráskova „temna“, přes negativní pohled na rakouskou monarchii za první republiky, marxisticko-leninské vidění dějin až po různé současné interpretace historie z hlediska žen, homosexuálů a jiných více či méně významných menšin. Zkrátka historiografie je vždy ve větší míře ovlivňována politickým či společenským zadáním.

V Polsku, řízeném pravicově konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS), se před pár dny otevřely brány gdaňského Muzea 2. světové války, které ve Varšavě vyvolává kontroverze. Vznik instituce inicioval v roce 2008 tehdejší premiér Donald Tusk, který v roce 2012 poklepal na základní kámen této nové muzejní instituce. Po volbách v roce 2015 se však muzeum stalo trnem v oku nové vlády, která se prostřednictvím ministra kultury Piotra Glińského rozhodla zasáhnout do jeho koncepce.

Přímé odvolání ředitele Pawła Machcewicze nebylo možné, protože jeho funkční období mělo trvat do roku 2019 a stála za ním správní rada muzea. Proto ministr nařídil formální sloučení s Muzeem Westerplatte a války v roce 1939 (založeného po volbách v roce 2015), které bylo soudně napadeno. Sloučení má vést ke změně vedení a muzejní expozice, aby podle PiS lépe prezentovala válku z polského hlediska. V tom případě část dárců hrozí stažením svých exponátů a brání se tomu i město Gdaňsk, které poskytlo pozemky na stavbu.

Muzeum otevřelo své brány 23. března 2017 v původně navrhované podobě a o jeho návštěvu je enormní zájem. Odborníci (např. Timothy Snyder z Yalské univerzity) hovoří o jeho expozici v superlativech. Polský nejvyšší správní soud však na začátku dubna rozhodl, že výkon ministrova nařízení nelze zastavit. To ministerstvu kultury rozvázalo ruce a umožnilo mu propustit celé vedení Muzea 2. světové války a brzy zřejmě také dojde ke změně expozice, která nemá dostatečně „národní“ charakter. Teprve někdy v budoucnu se soud bude zabývat tím, jestli měl ministr právo tyto dvě instituce sloučit.

Konkrétní výtky ministerstva kultury k expozici nejsou známy. Z několika posudků vypracovaných na jeho objednávku vyplývá, že v některých místech má výstava příliš „levicově liberální naraci“, je „pseudouniverzální“ a její „poslání je ve své všeobecnosti až infantilní“. V nejbližších měsících se tedy dá očekávat přeměna celé léta připravované expozice podle nového politického zadání.