Sašo, díky Tobě i Tvé rodině za možnost říci několik slov k rozloučení s Martinou. Přijímám tento úkol s velikou pokorou a úctou. Vidím zde mnoho přátel a známých. Pro Ty, se kterými se neznáme: jmenuji se Milena Jabůrková a Martina byla moje přítelkyně a životní konstanta. Stejně jako Martina jsme byli já a můj můj bratr Martin Gruša dětmi normalizace. Základní škola byla místo, kde byla normalizační šeď nejkoncentrovanější. Jediný ostrůvek naděje, jediná osoba, ke které jsme se mohli jako outsideři disentu pozitivně vztahovat, byla naše třídní učitelka…