Místo, aby věc odložila jako bezpředmětnou, policie v Karlových Varech vážně vyšetřuje, zda nebyl výstavou Milana Knížáka v lázeňském městě spáchán trestný čin šíření dětské pornografie (na výstavě mj. souloží dětské panenky – je to trošku infantilní, ale obzvlášť Knížák má na to právo, být infantilní).

Policie se tak činí na popud ruské občanky, která delší dobu ve městě žije a výstava mimo jiné urazila její náboženské city. To je samo o sobě nehoráznost. Normálního člověka by asi nenapadlo v nějaké hostitelské zemi podávat trestní oznámení kvůli místním kulturním zvyklostem – nanejvýš by se asi podivoval a vyprávěl by o tom, co zažil v zahraničí, přátelům po svém návratu domů.

A v tom je právě zakopán pes: dotčená ruská dáma má zřejmě za to, že je v Karlových Varech doma. Podobný pocit nemá bezpochyby sama – hulákání a neomalené chování jejích krajanů v zahraničí je pověstné. Řada Rusů má evidentně problémy rozlišit mezi tím, co je doma a co venku, a své po dlouhá desetiletí v ruské společnosti pěstované a shora vnucované vzorce chování a hodnoty, které Rusové vyznávají, mají za universální, platné všude ve světě, ač se z pohledu střední Evropy mohou jevit jako buranské, cizí, imperiální myšlení, které si nevidí na špičku vlastního nosu a z nouze dělá ctnost.

V dějinách byly dva druhy impérií: ta, která přinášela do provincií různé technické a civilisační vymoženosti, a přitom respektovala místní zvyklosti, a ta, která vyspělejší oblasti drancovala a vnucovala jim své mravy a svůj pohled na svět.

Incident s ruskou občankou v Karlových Varech, která se nám snaží vnutit, co můžeme a nemůžeme vystavovat, nenapíše kritický článek do novin, ale na obranu svého citu si bere na pomoc policii, jak je u ní doma v Rusku zvykem, patří k mentální výbavě toho druhého typu impéria: mnozí Rusové mají nejen Česko za svou provincii, které musí vnutit světlo své civilisace.

Ve střední Evropě by naopak mohlo někomu připadat perversní, urážející jakékoli náboženské cítění, že bývalý kágébák, člen zločinecké organizace, která měla desítky let v popisu práce mj. pronásledování náboženství v SSSR, se před televizními kamerami křižuje s nejvyššími představiteli pravoslavné církve a zapaluje spolu s nimi v chrámu svíčky, aniž by prošel sebemenší katarzí, ba právě naopak. Žádného Čecha, byť by žil sebedelší dobu v Rusku, by ale asi kvůli tomu nenapadlo podávat na Putina a jeho moskevského patriarchu trestní oznámení.

Svoboda uměleckého vyjádření je jedním ze základních atributů evropského společenství a není vůbec od věci, že každý autoritářský nebo totalitní režim začal vždycky útokem proti „zkaženému“ a „dekadentnímu“ umění, ať to byli komunisté, nebo nacisté, Ždanov, Nejedlý nebo Rosenberg. Ač si o Knížákovi myslím, že je prase, a už jsem to v Babylonu napsal, myslím si to ze zcela jiného důvodu, než ona buranskou ruskou imperiální emocí ojíněná ruská dáma. Dejte ruce pryč od Knížákovy výstavy!