Podle francouzské prezidentské kandidátky Marine Le Penové by mělo NATO po skončení války na Ukrajině navázat užší strategické vztahy s Ruskem. V době, kdy ruská armáda na Ukrajině vraždí, mučí a znásilňuje civilisty po tisících, bombarduje malé obce stejně jako městská sídliště, nemocnice, školy, divadla, mluví tahle francouzská píča o partnerství s Ruskem coby hlavním zájmu Francie a Evropy. O zmučené Ukrajině a deseti milionech tamních obyvatel, kteří přišli o domov a jsou na útěku, ani slovo.

V případě svého vítězství v druhém kole prezidentských voleb by Le Pen prosazovala odchod Francie ze společného velení NATO, protože prý nechce Francii „podřídit americkému protektorátu a dostat se do válek, které vedou USA“. Tak si to sesumírujme.

Francie byla jednou z imperiálních mocností, které měly každá svůj díl viny v příčinách a zrodu 1. sv. války. Po válce pak následným tvrdým vymáháním drakonických reparací na válkou rozvráceném Německu výrazně pomohla k oslabení výmarské demokracie, jejímu pádu a ovládnutí Německa nacisty. Svou politikou appeasementu vůči Hitlerovi, kdy přitom zradila svého spojence Československo, pak přispěla i k vypuknutí 2. sv. války.

Naproti tomu to byla Amerika, která v 1. i 2. světové válce tahala za Evropany horké kaštany z ohně, přispěla po válce ke zrodu nových evropských demokracií, byli to především Anglosasové, Britové, Američané a Kanaďané, kteří osvobodili Francii okupovanou nacisty a po 2. sv. válce velkorysým plánem hospodářské obnovy přispěla Amerika rozhodným způsobem k obnově a konsolidaci západoevropských demokracií, osvobozených Spojenci.

Pak byla ještě válka studená, a nebýt americké politiky sovětského zadržování, myli by si dnes ruští „kozáci“ své holínky ne v Azovském moři, ale na březích Atlantiku a fastfood v Paříži by nahradilo bistro – jeden z výdobytků rusko-francouzské kulturní spolupráce (bistro! volali na číšníky v kavárnách vojáci cara Alexandra, když vtáhli v roce 1814 do Paříže).

Ani v jednom případě to přitom nebyl americký „byznys“, ale od A do Zet byznys evropský – komunismus, fašismus a nacismus. Na všech měla Francie svůj podíl, zatímco statisíce Amíku padlo na starém kontinentu pro to, že miliony Evropanů volilo a adorovalo své rudé a hnědé fašistické vůdce, kteří přivedli Evropu, celý svět na pokraj zkázy a evropská města poměnili v trosky. Po válce Spojenci v čele se Spojenými státy prosadili v západní Evropě se válečné cíle, jak byly obsaženy v Atlantické chartě (zajištění územní integrity osvobozených zemí, každý národ má právo zvolit si svobodně svou vlastní vládu), zatímco Sověti na východě rozšířili lup, který si dohodli v srpnu 1939 s Hitlerem o další země a národy, které znásilnili, povraždili jejich elity, zlikvidovali jejich kulturu, popravili, umučili, umořili desítky milionů lidí, včetně samotných Rusů, zatímco další miliony poslali do gulagu, rozvrátili ekonomiku států východní Evropy, zplundrovali jejich průmysl, tradiční zemědělství a životní prostředí a země ožebračili.

„Velkou vlasteneckou válkou“ (1941-45), která nebyla nic jiného než nacisticko-sovětská válka mezi dvěma konkurenčními totalitními hnutími o nadvládu nad Evropou, Putin dnes legitimuje ruskou válku proti Ukrajině. K této ničím nevyprovokované agresi Kremlu vůči sousednímu národu přispěla i značná část západní společnosti, po desetiletí akceptující sovětskou propagandu – učitelé, historici, publicisté, politici, kteří jezdili 9. května na Děň Pobědy do Moskvy, ačkoli měli jezdit spíš do Kyjeva nebo do Minsku: nad Hitlerem nezvítězil SSSR, ale jeho národy – na prvním místě právě Ukrajinci a Bělorusové, a to navzdory Stalinovi, jehož režim je po desetiletí vraždil a vraždit je nepřestal ani za války a po ní, včetně Rusů samotných. Stalin má na svědomí násobně víc civilních obětí SSSR, než Hitler, a stejně tak může za miliony životů rudoarmějců, kteří padli při plnění nesmyslných rozkazů, při čelních útocích proti dobře opevněným nepřátelským hnízdům, nebo byli zezadu povražděni speciálními sovětskými jednotkami, které tak „zvyšovaly“ bojeschopnost RA.

V duchu kremelského postsovětského fašismu Le Penová mj. zaútočila na francouzsko-německé poválečné spojenectví, které se po roce 1945 – právě s ohledem na odstrašující vývoj po 1. sv. válce – stalo jádrem, kolem kterého se utvářela svobodná, mírová, prosperující a sjednocující se poválečná Evropa.

V rámci NATO „má Německo odlišné zájmy od těch našich. (…) S ohledem na tyto neshody, které jsou nesmiřitelnými strategickými rozdíly, zastavíme veškerou spolupráci s Berlínem (v oblasti obrany), bojových letounů a tanků budoucnosti, abychom mohli pokračovat ve vlastních programech, které nahradí tank Leclerc a Rafale. Zastavím také francouzskou podporu požadavku Německa na stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN,“ uvedla Le Penová.

V souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině by se pak podle Le Penové neměla Francie, Západ jako takový, nechat zatáhnout do „cizích konfliktů“. To přesně si myslí v Kremlu, a to samé říká Putinův budapešťský spolupracovník Orbán, toho času novopečený maďarský (maďarský?) premiér, respektive Putinův premiér uvnitř Evropské unie.

Přesně to samé říkali domácí veřejnosti v roce 1938 mnichované, když jim jakési Československo – „malý stát uprostřed Evropy, o kterém nikdo nic neví“ – chtěl kazit skvělý mír, který pánové Daladier s Chamberlainem ujednali v Mnichově s panem Hitlerem.

V Budapešťském memorandu z roku 1994 se západní mocnosti (vedle Ruska) zaručily za suverenitu a územní integritu Ukrajiny, pokud se vzdá nukleárních zbraní, což byl zájem Kremlu. Ještě v červnu 1938 francouzský premiér Édouard Daladier prohlásil, že závazky Francie k vojenské pomoci Československu v případě jeho napadení jsou posvátné a nelze se jim vyhnout, přičemž Velká Británie deklarovala, že v tom případě pošle na pomoc vlastní armádu. O pár měsíců později bylo všechno jinak.

I když výsledek appeasementu byla v obou případech válka, motivace usmiřovačů je odlišná. Na rozdíl od Chamberlaina a Daladiera, kteří věřili tomu, že v Mnichově zachránili mír, Le Penová je obyčejná prodejná děvka, která se nechala koupit Kremlem. Za kremelské peníze podpořila ruskou anexi Krymu a kritizovala západní sankce proti Rusku, které byly navíc symbolické, aby se „neřeklo“. V mírnější podobě výše uvedené činil i ruský troll v České republice prezident Zeman, i když ten to dělal jen v roli kremelského užitečného idiota, který – když se ukázalo, že ho měl Putin za šaška – obrátil, na rozdíl od Orbána. Existují dva druhy zrádců – tajní agenti, kteří se upsali nepříteli, a pak prodejné kurvy. Zatímco Orbán podle všeho patří do té první kolonky, Le Penová náleží do té druhé kategorie. A pak je ještě třetí kategorie – pitomci, kteří mají za to, že věci řídí oni, ač jsou ve skutečnosti řízeni sami. Do té spadá „všemi mastmi mazaný“ český prezident, z kterého udělal Putin prezidenta všech pitomců.

Podobně prodejná je i populistická obhajoba Le Penové závislosti (a vydíratelnosti) Francie na strategických surovinách importovaných z Ruska: „Zrušení dovozu plynu a ropy z Ruska bude pro francouzské rodiny tragédií. Je mně líto, že vám to musím říct, ale mojí prioritou je bránit kupní sílu francouzských rodin,“ nechala se slyšet Le Penová na stanici RTL. Nebyl by to tuzemský populista Babiš, kterému v politice jde vždy jen o to, jak z každé situace (ať je to pandemie nebo válka) vytřískat něco pro sebe (Agrofert), aby v tom Le Pen nenapodoboval.

Kremelská filiálka v Maďarsku Orbán poskytla Le Penové na volební kampaň čtvrt miliardy (jedenáct milionů eur jí poskytla banka MKB, jejímiž hlavními akcionáři jsou podnikatelé z Orbánova okruhu). Le Penová si je musí odpracovat.

V prvním kole francouzských prezidentských voleb získala Marine 23,4 procenta hlasů a skončila druhá za stávajícím francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který měl o čtyři procenta víc. Průzkumy veřejného mínění ovšem naznačují, že Macron nemá zdaleka vyhráno a že druhé kolo voleb by mohlo být ještě vyrovnanější.

Ne že by byl Macron nějaká výhra a chápu, že armáda Francouzů, zvlášť z nižších příjmových skupin, tohohle pařížského panáka nemusí, ale jestli kvůli němu postrčí do prezidentského křesla Le Pen, získá fašounský Kreml svého trojského koně přímo uprostřed Evropy. Válka o Ukrajinu je válkou o budoucnost Západu, evropské civilisace nejen v 21. století. Jestli ji prohrajeme, bude mít Evropa výrazně našlápnuto ke svému pohlcení Asií, zatímco z Rusů budou čínští janičáři.