Tak máme další stranu – politolog a publicista Petr Robejšek, nedávno vyznamenaný prezidentem Milošem Zemanem, oznámil, obklopen lesíkem českých vlajek, vznik svých Realistů. Zda bude předsedou či jen mentorem, zatím prý neví, strana se teprve začíná formovat. Nicméně něco takového se dalo čekat, neboť Petr Robejšek, v Německu penzionovaný a z plagiátorství obviněný politolog, zde už dávno vystupoval spíše jako politik. Rejstřík jeho témat byl pak docela chudý – elity selhaly, odtrhly se od lidu, který je ve svém celku moudřejší než stávající politici či bruselští úředníci. Přičemž selhavší elity nedovedou řešit takřka nic, zejména nikoliv migrační krizi, kvůli níž hrozí eroze kulturních i hodnotových základů evropského kontinentu a identity evropských národů.

Zhruba toto nám Petr Robejšek několik let servíroval pořád dokola, jednou sice s rýží, podruhé s hranolky, potřetí s okurkovým salátem, ale v podstatě šlo o ten samý fast food. Zajímavé, nikdy nevysvětlil, jak je možné, že onen tolik moudrý lid vůbec kdy zvolil tak špatné elity typu Angely Merkelové, nicméně zdá se, že lid začíná být chytrý až tehdy, když začne volit Robejšky. Proč tomu tak je, dosud nevíme, snad nám to Petr Robejšek ještě objasní.

Jeho kritika má každopádně reálné jádro. Migrační krize opravdu odhalila četné slabiny Evropské unie a nelze také popřít, že Evropa není nafukovací, a tudíž je nutné mít migraci pod kontrolou. A pokud by dejme tomu čtvrtinu evropské populace tvořili muslimové, znamenalo by to nepochybně zásadní proměnu evropských společností včetně jejich právního řádu.

Což si samozřejmě přeje málokdo, avšak problém vzniku či dokonce vzestupu různých politických subjektů, které prý „realisticky“ popisují situaci a volají po změně, přináší jiná nebezpečí. Často jde o lidi, kteří hodlají pouze konjunkturálně vytěžit z dané situace, aniž by dovedli předložit nějaké opravdu „realistické“ neboli proveditelné řešení (proveditelné v rámci liberální demokracie). Ani Robejšek se zatím s ničím takovým nevytasil, ale budiž, aby si nestěžoval, že mu křivdíme, dejme mu ještě chvilku šanci – řekněme do jara, kdy má být jeho nová partaj už pořádně „vyfutrovaná“. Již dnes se však lze důvodně obávat, že o mnoho lepší to ani jaře nebude.

Nějaké realistické řešení je přitom skutečně nutné, poněvadž lid, dle Robejška údajně ta nejmoudřejší entita na zeměkouli, začíná docela vyšilovat. Jeho současné nálady docela věrně vystihuje (a zároveň trochu rozdmýchává) například píseň zpěvačky Olivie Žižkové nazvaná „Evropo dýchej“. Není zde místo na rozbor celého textu, leč pár slok určitě stojí za ocitování.

„Ve snech mě tíží, že k nám se průser blíží,
když pustím zprávy, a nemám to fakt z trávy.
Mám z toho depky, radši snad holý lebky,
a číra barevný, než hábity černý.

Jak k tomu došlo, že už jich tolik prošlo,
z krásný Paříže jsou v dálce vidět kříže.
Pojďme to zvrátit, ta zvěř se musí vrátit,
díky Merkelový, ta ukázala svý.

Evropo dýchej, do budoucna se dívej,
nenech se mlátit, demokracii vrátit!
Však máme sílu a každý v sobě víru,
vždyť nemůžem se smát a klidní usínat.

Evropo braň se, nenech do sebe střílet,
mají za úkol jít na krvavý výlet.
Už se nám nechce být jenom pouhé ovce,
na porážku chtít, dobrovolně jít,“

pěje Žižková. V čem se to ale obsahově, krom některých expresivních výrazů, liší od Robejška nebo od řady jiných „realistů“ či „národovců“ jeho typu? Respektive, co nám zatím Robejšek k tématu řekl navíc? Bohužel, nic moc navíc vlastně neřekl. Důslednější kritika EU? Ale jděte, tu má Olivie v repertoáru taky: „Bruselský kecy, ty vůbec nejsou k věci / obětují nás, hlavně sobě nakrást.“

Vůbec, s různými protiimigračními písněmi se u nás v poslední době roztrhl pytel. Olivie není doma vůbec sama. Připomeňme ještě alespoň Dominiku Myslivcovou, která od působení v kampani HateFree Culture přeběhla k antiislamistům songem „Změnu tu my nechcem“:

„Denně utrácím za hadry a kosmetiku,
abych se líbila sobě a okolí.
Sama si vybírám, zda dnes půjdu ven v triku,
nebo v šatech a ne že mi to nedovolí.
Nechci chodit ven v hábitu a v šátku,
proč kvůli někomu měnit svý růžový zvyky,
Chci žít svůj vysněný život dalších pár pátků,
a ne ho měnit kvůli těm co jdou žít do naší republiky.

Mluvím za všechny ženy,
co jsou rády vyfintěný,
co samy určujou, jak jsou oblečený,
co nechtějí tyhle změny.“

Slečna Dominika tedy změny rozhodně nechce. Na její písni je určitě sympatické, že alespoň naznačuje, co chce. Kromě výše uvedeného například též „jíst jakékoli maso od deseti do deseti“. Ňam mňam. A poněvadž:

„To my jsme tu narozený,
my chceme rozhodovat o tom co se děje s naší zemí.
Říkat svůj názor a nebýt jak němý,“

vrhla se Dominika rovnou i do politiky. V letošních krajských volbách ozdobila společnou kandidátku Úsvitu s Blokem proti islamizaci v Moravskoslezském kraji. A i když vedla osobní kampaň se sloganem „volte Barbie, protože chceme růžovou budoucnost“ a nelenila třeba v létě v Teplicích natáčet lázeňské hosty z muslimských zemí, aby tak dokumentovala muslimskou záplavu, k ničemu to nebylo. Ani úžasný slogan z volební písně „díky za hlasy, budu se o vás starat jak o svoje vlasy“, na který by si Andrej Babiš určitě netroufl, nepomohl. Úsvit zapadl s 1,58 %, Barbie Dominika dostala jen 325 preferenčních hlasů.

Zde nutno souhlasit s Robejškem, lidi nejsou blbí, či, přesněji řečeno, nejsou úplně blbí. Nezbaští úplně každý šit, zdaleka ne všechno, co může frčet v hitparádě, má šanci i v politice.

Leč pozor! Petr Robejšek má nesporně něco navíc. Zaprvé, Realisté nejsou pouze nějakou antiimigrační stranou, přímými odkazy na migrační krizi zatím spíše šetří. Avizovaný záběr i ideová konstrukce celé strany jsou širší. Za obecný grunt Robejškova projektu lze označit jakýsi nacionální sociální darwinismus či národní machiavelismus, jenž je dobře patrný z pasáže o migraci, zveřejněné na webu Realistů: „Evropané však nejsou povinni pomoci každému, kdo někde ve světě utrpí bezpráví. Soucit a solidaritu dlužíme v první řadě našim spoluobčanům. Teprve až bude vyřešen problém chudoby u nás, tak můžeme uvažovat o pomoci někomu dalšímu.“ Ve videu s jakýmsi úvodním Robejškovým projevem pak například padne i termín „ochrana českého prostoru“.

Ovšem Petr Robejšek disponuje ještě něčím navíc! Krom pověsti světaznalého politologa má i Pareta. Konkrétně italského ekonoma a sociologa Vilfreda Pareta (1848–1923) a jeho pravidlo 20/80, podle nějž 80 % důsledků pramení jen z 20 % příčin neboli, jak se praví na webu Realistů, „jedna pětina silných proměnných zpravidla ovlivňuje čtyři pětiny výsledků“. Stačí tedy onu pětinu rozhodujících příčin odhalit a politické problémy budou relativně snadno řešitelné. Robejšek dokonce od Pareta odvodil název svého think-tanku Institut 2080, z jehož správní rady již ale kvůli vstupu do politiky zase vystoupil.

Avšak Pareto je už skoro sto let pod drnem, jeho pravidlo se přednáší na tisícovkách všemožných univerzit, miliony šprtů a šprtek se ho již na zkoušku nadrtily, a stejně má paní Olivie recht, když zpívá: „Ve snech mě tíží, že k nám se průser blíží.“ Ona si ho spojuje s migrační krizí, někteří lidé zase s něčím jiným, někdo třeba dokonce se samotnou paní Olivií, ale ten pocit, ten je společný snad všem. Nehledě na Pareta.

Nicméně Paretovo pravidlo představuje přesně tu moderní šamanskou formuli, kterou lid potřebuje k tomu, aby na Robejška zvolal: „Ty jsi náš vůdce, za tebou půjdeme!“ Právě tím se Robejšek kardinálně odlišuje od Myslivcové (nikoliv tím, že má menší prsa), a přibalí-li ještě pár jedinců s profesí ekonom, právník či lékař, lid už možná zahoří.

Ale opět pozor, na jednu důležitou věc jsme dosud zapomněli. O peníze jde vždy až v první řadě, jak nás od počátku devadesátých let důtklivě upomínal Václav Klaus. Což Robejšek ví samo sebou. Avšak o peníze se asi bát nemusí, poněvadž ho podporuje miliardář Marek Dospiva, spolumajitel skupiny Penta. Tedy, suma sumárum, nic nového pod sluncem. Prachatý oligarcha, maskot Robejšek do výlohy (zatím, časem se uloví pár dalších), třeba se to chytí. Třeba taky ne, neboť Realisté se cpou do prostoru zaplněného ODS, TOPkou, Babišovým ANO, oběma Úsvity (Černochovým i Okamurovou SPD) a kdoví čím ještě. Ale pokud se chytí a dostanou třeba oněch 20 % hlasů, na které Robejšek pomýšlí (přičemž sám možná pošilhává i po Hradu), Dospiva si patrně odnese „vejvar“. Budou-li robejškovci ve vládě, Penta jistě pokvete.

Říkat hloupým lidem, že nejsou hloupí – tak zní základní recept pro úspěch v demokracii. Což dobře chápou nejen Robejšek s Dospivou, ale i Dominika Myslivcová, oslovující své publikum výrazem „čauky mňauky“. Stejně jako poučku, že hlavní je mít prachy. Dominika sice od léta frčela v kampani proti muslimům, nicméně ještě na jaře dokázala sfouknout propagační video na dovču v Abú Zabí, kam letěla v první třídě s Emirates.

V závěru proto lze jen smutně parafrázovat paní Olivii: „Realistů kecy, ty vůbec nejsou k věci / obětují nás, hlavně sobě nakrást.“ Tím sice mohou být Realisté pobouřeni, avšak sami musí realisticky uznat, že skoro každá česká politická strana nakonec skončila plus mínus takto. Čauky mňauky…