Jak vstupujeme do 21. století, je jasné, že brzy vznikne jakýsi globální jazyk. Gramotnost, tj. používání písmen ke komunikaci, je hlavní bariérou mezi třídami, rasami, národy. Takže ten nový jazyk bude ikonický a bude přenášen v digitálních strukturách po linkách optických vláken, které se objeví na monitoru nebo v přilbě zařízení pro virtuální realitu. Grafika je klíčem k informačnímu světu budoucnosti. Televizní pasivitu převálcuje osobní vyjadřování. Tak, jako se čekalo, že v tovární společnosti bude každý umět „číst a psát“, v budoucnu se bude předpokládat, že každý zvládne schopnost „přijímat a převádět do grafického jazyka.“ Všichni budou používat digitální přístroje, aby se stali grafickými umělci.

Timothy Leary

Citát z knihy Chaos a kyberkultura Timothy Learyho si vybral jako motto do své vlastní knihy s názvem SLOVA ZNOVA SLOVA ostravský malíř, grafik, básník a pedagog Eduard Ovčáček. Vystihuje totiž i jeho pocity. Ovčáček pracuje se slovy, písmeny, grafickými znaky, které se staly univerzálním výrazovým prostředkem jeho díla. Je jedním z čelních představitelů lettrismu. Svými typograficko-strojopisnými kresbami se navíc řadí mezi světové tvůrce typewriter poetry.

Co mi můžete o Vaší nové knize povědět?

Je to v podstatě výběr básní a textů od roku 1953. Není uspořádán v klasickém slova smyslu tak, jak obyčejně básníci své sbírky poesie představují. Kniha je koncipována v multimediální poloze a zahrnuje v deseti kapitolách klasickou poesii, vizuální poesii a tematické texty, které jsou doprovázeny výtvarnými kreacemi různých médií. Poesie a výtvarný projev jsou do ní začleněny logicky, protože celý život jsem se v podstatě zabýval výtvarnou tvorbou a poesií, která reflektuje v různých variantách můj život. Kniha je v jednotlivých kapitolách tematicky členěna tak, aby byla různorodá a představila některé životní etapy. Zjednodušeně řečeno je to jakási stručná antologie či osobní výběr mé tvorby za více než šedesát let.

Jaké další kapitoly jsou v této knize?

Jak jsem již naznačil, kniha má deset kapitol, které se na první pohled od sebe diametrálně liší. Přesto je spojuje jakási vnitřní vazba na poesii a výtvarná média. Jsou zde chronologicky řazena různá aktuální témata, která v průběhu šedesáti let měla na moji tvorbu evidentně silný vliv. Chtěl bych připomenout zejména situaci po okupaci Československa 21. srpnu 1968, která byla pro mě velmi emotivním zážitkem, kdy vznikl rozsáhlý tragikomický cyklus monotypů s názvem Lekce velkého A, který je v knize Slova znova slova podrobněji zdokumentován. Zmínil bych i kapitolu vizuální a konkrétní poezie 1962 – 1993, která je velmi obsáhlá, má v knize dominantní pozici a souvisí i s mojí lettristickou pozicí ve výtvarném umění.

Proč se věnujete právě písmovému znaku?

Prvotní inspiraci, kromě jiných podnětů, jsem čerpal především ze světové poesie. Vizuální poesii jsem  psal pomocí kufříkového psacího stroje. Tento stroj je, jako jakási relikvie, někde tu v ateliéru uložen, i když už není funkční. Je to malý stroj značky Underwood Standart Portable Writer z roku 1924. Jeho zvláštností jsou tiskové typy. Zatímco obyčejný psací stroj má na tiskovém typu dvě písmena, tento stroj má písmena tři. Proto se s ním daly tisknout za pomocí manipulace přeřaďovače vlnovky a jiná kouzla. To je i specifickou zvláštností mé vizuální poesie. Mohl jsem s přeřazovačem vytvořit i řadu jiných výtvarných pozic. Znak, písmo, piktogram, slovní a číselné struktury byly pro mě vždy důležitým podnětem k výtvarné reflexi i v jiných médiích. Musím zde ještě připomenout velkou inspiraci pravěkými malbami a rytinami, které byly objeveny v jeskyních a na skalách. Těch lokalit je ve světě velké množství a nerad bych jmenoval jen některé. Pro mě mají všechny stejnou důležitost, protože jsou důkazem jakéhosi magického literárního a poetického záznamu našich předchůdců na této zemi.

Jedna kapitola pojednává o LSD. Na experimenty jste se přihlásil dobrovolně?

Společně se spisovatelem a publicistou Ivanem Kubíčkem jsme obdrželi nabídku z opavské psychiatrické léčebny, že bychom mohli pokusně podstoupit intravénozní aplikaci LSD a pokusit se pod vlivem toxikace vytvořit nějaké práce. Nabídku jsem přijal a musím konstatovat, že tato zkušenost pro mně byla velmi pozoruhodná a osvětlila mi, že psychedelické stavy mohou podstatně ovlivnit a vyprovokovat  podvědomé, zasuté impulsy k bezprostřední tvorbě. Je evidentní, že toxikace využívali především některé známé osobnosti z oblasti reprodukční hudební a literární činnosti, což ve svých textech Timothy Leary podrobněji popisuje a osvětluje, a jakýmsi způsobem i ospravedlňuje. V páté kapitole mé knihy jsem dokumentoval několik svých výtvarných kreací, které potvrzují moji zkušenost s LSD.

Jak jste Vy osobně přežíval léta normalizace?

Někteří z nás jsme byli v nastupující husákovské normalizaci ze Svazu výtvarných umělců vyloučeni. Měli jsme jenom statut registrovaných při Českém fondu výtvarných umění, samozřejmě bez jakékoliv garance práv a ochrany. Statut registrovaných výtvarníků byl vytvořen pro nepohodlné osoby, které měly absolutorium vysoké výtvarné školy. Tento statut nám poskytoval jedinou možnost, a to jak se říká, být na volné noze, ale zároveň jsme byli také pod dohledem. V Ostravě to byl důsledek opoziční činnosti, která se vytvořila a soustředila v Koordinačním výboru svazu po vstupu okupačních vojsk 21. srpna 1968, a také důsledek opoziční činnosti v následných letech normalizace. Výsledkem byl posléze zákaz výstavní činnosti. Naše veřejná výtvarná činnost se stala nežádoucí. Hledali jsme cesty k realizaci neoficiálních a polooficiálních výstav v Ostravě a ve větších městech v okolí. Organizovali jsme vydávání výtvarných samizdatů, multiplů a diskusních setkání. Je to dlouhá historie, která je podrobněji zdokumentovaná ve sborníku „SITUACE – ČESKÉ A SLOVENSKÉ VÝTVARNÉ UMĚNÍ V 70. A 80. LETECH NA OSTRAVSKU“, který byl vydán v roce 1991. Tato rozsáhlá činnost by byla námětem pro odborné zhodnocení opoziční s disidentské činnosti na Ostravsku.

Kupovali Vaše dílo tenkrát soukromí sběratelé?

Pochopitelně, že o výtvarná díla nejen moje, ale i ostatních kolegů byl zájem mezi sběrateli i běžnými lidmi. Mnohdy byla prodávána jen za symbolické ceny. Normalizační komunistická  zvůle nemohla lidem nařídit, co mají číst a jakými obrazy se mají obklopovat ve svém soukromí. Lze s podivem konstatovat, že zájem o výtvarné umění mezi obyčejnými lidmi byl tehdy velmi hluboký, a v mnohých aspektech předčí i dnešní individualizovanou situaci. Dnešní svobodné a demokratické prostředí vytváří již jiné předpoklady a podmínky pro kontakt s uměním. Dnešní nabídka je velmi široká a výstavní činnost je velmi rozsáhlá a lidé mají svobodnou volbu se rozhodnout, co akceptovat a co opomenout.

Kromě Poesie padesátých a šedesátých let, Poesie po roce 1968 a LSD jsou v knize kapitoly: Partitury, Černobílá série &Konstelace, Instalace & Performace, výběr z vizuální a konkrétní poesie a fragmenty textů Společnosti pro restauraci Magotaje. Knihu vydala za podpory Statutárního města Ostravy Fakulta umění Ostravské univerzity.

 

 

SKANZEN ČEESESER

Eduard Ovčáček

 

OKŘÍDLENÝ PES

Nad naším dvorem poletuje okřídlený pes

štěká na hvězdy – štěká na měsíc

a měsíc strachem couvá

a hvězdy blednou v obavách

Noc ustupuje dni

Paprsky ranního slunce

propalují neposednému psovi křídla

a ten unaven usedá na jabloni

Slunce visí vysoko nad stodolou

Hospodář vínem opilý

se nejistým krokem vrací domů

a zvrací u zavřených vrátek

potemnělá slova a půlslova

Kohout kokrhá ranní fanfáry

Pes poštěkává na jabloni

Pegas se probouzí ze sna

a řehtá

1953

 

 

SOFISTIKA

Dělám

to i ono

Jak dělám to

tak nedělám ono

Pak dělám i tamto

A když nedělám tamto

            tak dělám to, co by mohlo být tím

A když nedělám to, co by mohlo být tím

            tak dělám to, co by mohlo být i tamtím

A když  nedělám to, co by mohlo být i tamtím

            tak to dělám tak, aby to tak trochu bylo tím i oním

A když to nedělám tak, aby to tak trochu bylo tím i oním

            pak to dělám tak, aby to bylo tak trochu tím a tak trochu oním

            i když to v podstatě trochu je tím

A když to nedělám tak, aby to tak trochu bylo tím a tak trochu oním

            i když to v podstatě trochu oním není

            tak to dělám tak, aby to tak trochu bylo tím a tak trochu oním nebylo

            i když to v podstatě trochu je víc tím než oním

Protože když to nedělám tak, aby to tak trochu bylo tím a tak trochu tím nebylo

            i když to v podstatě trochu je víc tamtím než oním

            tak je to myslím to co by mohlo tím být

Pak by to mělo být to, co dělám

i když zrovna nedělám nic

Tak to dělám nejvíc

i když nedělám

víc nic

než

To

1961

 

PODLE SEBE SOUDÍM TEBE

 

život mě však více jebe

promiň mi to příteli

i když duše v těle zebe

cítím, že mě hledá VéBé

takže sorry, příteli

oba dva jsme v prdeli

že jsi nejspíš anděl z nebe,

který chrání jenom sebe

nevinný jsi jako já

Slováci jsme obaja

1957 – 1958

 

SAMETOVÁ REVOLUCE

 

JE TO JASNÁ ZPRÁVA

PADL REŽIM JEDNÉ STRANY

KDEKDO ŠANCI OF DÁVÁ

SKANZEN ČEESESER SE HROUTÍ

JAK DOMEČEK Z KARET

SNY O TOM CO BUDE POTOM

NEBUDE TO PŘÍMÝ LET

SNĚMOVNOU POHROBKŮ

SNĚMOVNOU KLIDU

UFONI OHROŽUJÍ VŠECKO-I-SLOVENSKO

PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI

KDYŽ NÁM PÁN BŮH – KRUCINÁL

PŘIPOMÍNÁ STÁLE JASNĚ

MOJE MLÝNY SICE MELOU

MELOU ALE OPODÁL

KOMANČOVÉ STRAŠÍ DÁL

1992