Obvodní soud pro Prahu 1 napařil včera členům skupiny Ztohoven šestiměsíční podmínku a 60 tisícovou náhradu za povedený happening z podzimu 2015, kdy se skupině podařilo vyměnit prezidentskou standartu na Hradě za červené trenýrky, které lépe odkazovaly ke stylu výkonu prezidentské funkce v podání Miloše Zemana.

Soudkyni, která původně skupinu osvobodila a věc právem odkázala k přestupkovému řízení, k včerejšímu verdiktu zavázal soud vyšší instance, který případ „povýšil“ do trestněprávní roviny, přičemž jej zabalil do hávu majetkového deliktu („zcizení“ praporu), aby tak zřejmě zastřel politickou rovinu případu. Rozhodl tak de facto v obdobném duchu a obdobným způsobem, jakým postupovaly při kriminalizaci uměleckých iniciativ komunistické soudy za normalizace.

Je pozoruhodné, jak se situace opakují. U stejného soudu o padesát let dřív stanul Eugen Brikcius, který byl obžalován z výtržnosti kvůli tomu, že zorganizoval pochod Prahou s pecny chleba, čímž se měl slovy tehdejšího vyšetřovatele „dopustit výtržnosti jako Brno“. Brikcius dostal tehdy tři měsíce podmíněně, odvolal se a soud vyšší instance ho osvobodil s tím, že nešlo o výtržnost (!). Bolševický soud, a to bylo ještě za Novotného – o Pražském jaru se ještě nikomu nezdálo, jednal tehdy liberálněji, než dnešní soud postkomunistický. K tomu je třeba říct, že chléb, který Brikcius „znesvětil“, byl nedílnou součástí bolševické ikonografie – jeden ze symbolů dělnicko-rolnické vlády, podobně jako srp a kladivo a žaloba proti Brikciovi se mj. opírala o výpovědi řady chlebovým happeningem pobouřených občanů. To pochopitelně nic nemění na tom, že kriminalizace svobodných aktivit – happeningů, performancí, literatury, koncertů… byla organickou součástí totality.

Aby vyšly vstříc politickému očekávání, přehlížejí soudy v případě Ztohoven podstatu celé věci, která je přitom naprosto evidentní: kus hadru, byť nazývaný prezidentská standarta, nemůže být obdařen většími právy než občan této republiky, jehož práva jsou chráněna Ústavou. Členové Ztohoven vyjádřili názor nenásilným způsobem, který nikoho neohrozil. Žalovat je za zcizení prezidentské standardy je přitom zbabělý alibismus – krádež v symbolickém aktu stažení standardy nemůže přece vidět nikdo jen trochu soudný. V akci Ztohoven šlo o vyjádření a ozřejmění věci nepolitickým, „literárním“ způsobem, který je v demokratické společnosti nejen legitimní, ale i zdravý a potřebný – osvobozuje společnost od schematického myšlení a vybízí nás k tomu, abychom o věcech přemýšleli v jiných souvislostech a z jiného úhlu pohledu. To je základ svobodné společnosti.

Státní symboly nejsou k tomu, abychom pod nimi pochodovali v sevřených šicích jako tomu bylo za nacismu a komunismu. Naopak nás mají upomínat na to, že jsme svobodní občané svobodné, suverénní společnosti, jejímž základem je kritická sebereflexe. Červené trenýrky, vlající nad Hradem, k tomu bezpochyby patří.

V případě Hradu je to už podruhé, co justice evidentně na politický nátlak změnila rozhodnutí a posunula se při rozhodování od přestupku k trestněprávní represi (viz vajíčkový protest proti Zemanovi), která v takovýchto případech nemá v liberální společnosti co dělat. Justice jakoby čtvrt století od pádu komunismu stále hledala své místo mezi konformitou (politickou) a svou nezávislostí, která je základem demokratické společnosti. Včerejším zbabělým rozhodnutím udělala justice krok od občana, jehož má chránit, směrem k politické moci, před kterou ho má chránit. Je to krok směrem zpět k normalizaci, a také k další degradaci prezidentského úřadu, jehož vážnost se nedá vynutit pendrekem.