V pátek prvního června na Den dětí padla ve Španělsku menšinová vláda lidovců Mariana Rajoye. Ani ne za týden král Felipe VI. potvrdil ve funkcích novou vládu předsedy socialistů Pedra Sáncheze. Premiér Sánchez slíbil dotáhnout ke schválení lidovci navrhovaný státní rozpočet, prohlásil, že se bude věnovat především sociálním reformám a bude držet jednoznačný proevropský směr.

Pedro Sánchez využil ke svržení Rajoyovy vlády článku 113 španělské Ústavy zvaného „moción de censura“. Ten dává politikovi, který získá nadpoloviční většinu všech hlasů poslanců pro odvolání vlády, možnost sestavit vládu vlastní, která může vládnout i bez následného vyjádření důvěry parlamentu. Tento prostředek byl v demokratické historii Španělska po smrti Franciska Franka využit jen čtyřikrát, a z toho třikrát neúspěšně.

Předsedovi socialistů Sánchezovi se podařilo tentokrát přesvědčit všechny poslance s výjimkou těch lidoveckých a těch ze středopravicové strany Ciudadanos (Občané). Pro odvolání Rajoyovy vlády tak hlasovali ultralevicoví Podemos a celé spektrum regionálních stran od Katalánské republikánské levice (ERC), přes ultralevicové hnutí Compromís z Valencie, baskickou nacionalistickou levici Bildu, katalánské independentisty z PDCat až po hnutí Nueva Canarias z Kanárských ostrovů. O pádu vlády ale rozhodly až hlasy pěti poslanců pravicové Národní baskické strany (PNV), kteří v roce 2016 Rajoyovu vládu podpořili.

Pedro Sánchez, přezdívaný Krásný Pedro kvůli vzhledu manekýna z osmdesátých let, v posledních letech tíhnul k úzkému spojenectví s ultralevicovými Podemos Pabla Iglesiase. Narazil ale na odpor regionálních socialistických baronů, zejména vlivné andaluské funkcionářky Susany Díazové. Stranu tak sice rozštěpil a zatáhl do vleklé krize, svoje předsednictví ale obhájil.

Po úspěšném shození lidovecké vlády se předpokládalo, že Sánchez postaví takový kabinet, aby uspokojil ultralevicové Podemos, katalánské separatisty a celou řadu malých stran, které bude potřebovat k hlasování v parlamentu proti dnes již opozičním lidovcům a Ciudadanos. Sánchez ale překvapil. Na seznamu ministrů a ministryň (je to první španělská vláda, kde je víc žen než mužů) sice pracoval dlouho, vládu ale jmenoval už pár dní od Rajoyova pádu, a s hnutím Podemos se o ní vůbec nebavil, stejně jako nic neslíbil ani ostatním stranám, které se s ním proti Rajoyovi spojily.

Vládnutí nebude mít jednoduché, poslanecké hlasy na schvalování vládních zákonů bude muset hledat napravo i nalevo. Preference ultralevicových Podemos od roku 2015 jen klesají, ke katalanistům bude Sánchez o něco vstřícnější než Rajoy, ale zase ne tak, aby popudil tradiční španělské socialistické voliče. Neoblíbený Rajoy skončil, ale ti, kdo ve Španělsku touží po dramatických politických změnách, už po týdnu vědí, že se nic moc nestane.

Tomu odpovídá složení nové vlády. Za ministra zahraničí si vybral Josepa Borrella, Katalánce, který zasedal již ve vládě prvního španělského socialistického premiéra Felipeho Gonzáleze. Borrell je zároveň tvrdým kritikem dnes již bývalého vedení katalánské vlády – Carlese Puigdemonta a Oriola Junquerase, stejně jako celého jejich secesionistického dobrodružství. O mýtech spojených s katalánským separatismem publikoval jako spoluautor několik knih. Jednání s katalánskou vládou, která byla pod vedením nacionalisty Quima Torry ustavena téměř současně s vládou Sánchezovou, bude mít na starosti další Katalánka původem, profesorka ústavního práva Meritxell Batet, jež stejně jako Borrell stojí v opozici proti současnému proudu reprezentovanému separatistickou koalicí ERC a Junts per Catalunya. Ministryní hospodářství jmenoval Nadiu Calviño, která pracovala jako generální ředitelka přípravy rozpočtů v Evropské komisi, a bude nepochybně hlídat, aby španělská vláda nerozhazovala a neohrožovala příliš stabilitu Eura.

Mariano Rajoy byl nepochybně úspěšným premiérem, vyvedl zemi z opravdu tvrdé hospodářské krize a zavedl nepopulární škrty, aby španělská ekonomika neohrozila po řecké krizi vratkou stabilitu eura. Rajoy nebyl žádný ideolog a už vůbec ne charizmatický vůdce, spíš takový šafář, který se staral, aby se země postavila ekonomicky na nohy a státní instituce dobře fungovaly. Nepřátelil se s byznysmeny, neměl svoje oblíbence mezi novináři ani celebritami. Své spolupracovníky si vybíral mezi komunálními kariérními politiky a úředníky a i ministři jeho dvou vlád byli takoví. Možná by lépe prospělo jeho mediálnímu obrazu, kdyby občas obsadil nějakého zajímavého intelektuála, ekonoma nebo charizmatického podnikatele namísto úřednických typů. S médii to ale nikdy příliš neuměl.

Rajoyovými největšími maléry ovšem bylo to, že nedokázal zabránit obrovské korupci vlastních straníků. Největším skandálem Lidové strany byl korupční případ Gürtel, který se začal vyšetřovat již v roce 2007. Na konci května tohoto roku padly opravdu drakonické rozsudky. Podnikatel Francisco Correa obviněný z organizace miliardových zpronevěr dostal těžko uvěřitelných padesát jedna let. Pokladník Lidové strany Luis Bárcenas 33 let a bývalý lidovecký starosta městečka Majadahonda kousek za Madridem 38 let.

Také se mu vyčítá, že nedokázal předejít vyhloubení příkopů v katalánské společnosti a navrhnout nějaký dlouhodobý plán jak situaci v Katalánsku řešit.

P.S.

Zatímco Rajoy si vybíral do týmů profesionální politiky a úředníky, Pedro Sánchez pochopil, že občas se hodí i nějaká ta celebrita. Ministrem pro vědu, inovace a univerzity tak jmenoval bývalého kosmonauta Pedra Duqueho, což je první Španěl, který letěl do vesmíru, když nepočítáme kosmonauta Miguela Lópeze-Alegríu, který se sice narodil v Madridu španělskému otci a americké matce, ale letěl jako občan USA. Pedro Duque se do kosmu se dostal teprve v roce 1998. Bývalá španělská kolonie Kuba předstihla v oboru letů do vesmíru Španělsko o dlouhých osmnáct let. Kubánského nositele Leninova řádu Arnalda Tamaya Méndeze vyslali Sověti do vesmíru již v roce 1980, a stal se tak prvním kosmonautem španělského jazyka ve vesmíru vůbec. Československo předstihlo v letech do vesmíru Španěly se svým „národním kosmonautem“ Vladimírem Remkem dokonce o dvacet let. Lze z toho něco vyvodit?