Na Kreml napojené servery, trollové i roboti v době katalánského referenda o nezávislosti tvrdě „makali“ na poškození mediálního obrazu Španělska. Jak uvedl Český rozhlas Plus, analýza americké Univerzity George Washingtona tvrdí, že ruské „servery RT a Sputnik se zúčastnily globální digitální debaty o Katalánsku se záměrně rozvratnou strategií“. A docela úspěšně, neboť se jim údajně podařilo dosáhnout většího sdílení svých článků na sociálních sítích než španělské agentuře EFE, britskému Guardianu či americké CNN.

Bohužel nejde o nic nového pod sluncem. Kreml se prokazatelně snaží ovlivnit volby a referenda skoro ve všech západních zemích a je docela možné, že bez jeho přispění by se žádný brexit nekonal. Britské referendum ale dopadlo, jak dopadlo, a brexit je tedy brexit.

A když brexit, tak proč ne třeba czexit? Zatím se přece jen zdá být poněkud fantaskní variantou, avšak jeho riziko určitě není nulové. Vždyť Češi dlouhodobě patří k nejvíce kritickým (nebo spíše ofrněným) členům Evropské unie. V jarním průzkumu Eurobarometru vnímalo EU pozitivně jen 33 % Čechů, nejméně z celé unie. Lepší čísla průzkum zaznamenal i v Británii, jež EU opouští (49 %). A už ani nemluvě například o Polsku, kde se EU navzdory euroskeptické vládě stále těší přízni přes 70 % obyvatel.

U nás, skoro na truc hospodářskému boomu, který by bez členství v EU sotva nastal, letos na jaře žilo (a stále asi žije) nejméně lidí spokojených s EU, leč pokud jde o ukazatel „nespokojenost“, předstihli ve zmíněném průzkumu 20 % nespokojených Čechů Řekové (32 %), Rakušané (27 %) a Britové společně s Italy (shodně po 24 %). Největší část obyvatel ČR, 45 %, měla k EU neutrální vztah. Zhruba ve stejné době přinesl podobné údaje výzkum pro organizaci Globscec, podle kterého vyšli Češi jako největší euroskeptici z obyvatel sedmi zemí střední a jihovýchodní Evropy včetně Chorvatska. Podle zmíněné sondáže pokládalo EU za dobrou věc 35 % obyvatel ČR, opačný názor vyjádřilo 26 % respondentů. Více než dvě pětiny (41 %) dotazovaných v ČR uvedlo, že bychom měli setrvat v EU, pro vystoupení se vyslovilo 29 % lidí.

Jednou z hlavních příčin špatného vztahu k EU tvoří migrační vlna a terorismus. „Přistěhovalectví vidí jako jeden z hlavních problémů současné unie 63 % Čechů, když v roce 2013 to bylo 13 %. Terorismus takto hodnotí 47 % proti osmi procentům před čtyřmi lety. Obě aktuální čísla převyšují průměr EU se 45 % u přistěhovalectví a 31 % u terorismu,“ shrnula letos na jaře výsledky Eurobarometru Česká tisková kancelář (ČTK). Podle stejného šetření si jen 23 % Čechů myslelo, že uprchlíkům je třeba pomáhat, což byl druhý nejnižší výsledek v rámci členských zemí EU, přičemž celoevropský průměr činil 66 %.

Aktuálnější čísla patrně nebudou o moc lepší, ostatně, víceméně se potvrdila ve volbách, a nejen hlasy pro Okamuru. Skoro všechny strany, a právě s ohledem na veřejné mínění, nasadily ve volebním apelu nějakou formu euroskepticismu, téměř všechny brojily proti kvótám a v programech stavěly okolo České republiky něco na způsob Čínské zdi.

Oko ruského dvouhlavého orla, kroužícího nad Evropou a hledajícího, kde by nejlépe posloužil vlastnímu impériu, tak muselo na české kotlině dávno spočinout s velkým zalíbením. EU je z hlediska ruského zájmu dobré rozklížit a rozložit a jakýkoliv další exit k tomuto cíli pochopitelně napomáhá velmi účelně. A činí-li české veřejné mínění z České republiky jeden z nejslabších článků „unijního řetězu“, byli by v Moskvě hodně hloupí, pokud by se na něj nezaměřili. Zvláště je-li (nejen české) veřejné mínění velmi tvárné, a tudíž z oněch zhruba dvou pětin nerozhodných lze cílenou kampaní relativně snadno vymodelovat zastánce odchodu ČR z EU.

„Volby jednoznačně ukázaly, že budoucnost úspěchu politických stran je postavena na rafinovaných marketingových kampaních – bez ohledu na pravdu či lež – a silné osobě lídra,“ uvádí analýza, kterou si nechalo vypracovat hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury. (Od firmy Strategic Consulting, jež má blízko k SPD a jejíž majitel Jan Čížek prý má zase blízko k nechvalně proslulému pražskému kmotrovi Tomáši Hrdličkovi.) Bohužel, citované „moudro“ nutno z praktického hlediska vyhodnotit jako pravdivé, tak to naneštěstí je, a pokud se nějak zásadně nezmění hodnotová, kulturní i vzdělanostní úroveň této společnosti, dlouho to tak i zůstane. A pro referenda citovaná poučka platí jakbysmet, jen možná namísto silného lídra je v nich zapotřebí co nejvíce pošpinit ty osobnosti veřejného života, které zastávají jiný než (pro špiniče) kýžený názor.

Ruskému vlivu je proto nutné věnovat maximální pozornost. Přičemž nyní poměrně rozšířené, místy až hysterické odmítání referenda jako takového, jakkoliv dobře míněné, jenom slouží Okamurovým a potenciálně i ruským zájmům. Tvrzení, že lidé postrádají kompetenci v referendu rozhodovat, je vlastně uráží, zvláště když Okamura a jemu podobní (nejde jenom o Okamuru) tyto nedovtipné argumenty liberálů vystrašených z czexitu rádi a s velkou chutí kladou coby příslovečný červený hadr před oči svých současných i potenciálních příznivců. Vždyť o vstupu do EU rozhodli Češi právě v referendu, mimochodem, jediném celostátním referendu v celých českých dějinách. A pokud byli voliči kompetentní rozhodnout o vstupu, jsou přece ve stejné míře kompetentní zvolit případně opak. Přitom, kdyby už existoval zákon o obecném referendu, stanovil by podmínky vyvolání referenda i jeho platnosti, například alespoň 50% účast. A čím přísnější podmínky, tím hůř by se czexit reálně prosazoval. Takto hrozí, že se přijme nějaký ad hoc zákon o ad hoc referendu s podmínkami dosti volnými.

Vyhlídky na czexit však nemusí tvořit zdaleka jediný důvod zvýšeného ruského zájmu o českou kotlinu. Tím druhým, a určitě ne posledním, jsou české jaderné elektrárny Dukovany a Temelín, u nichž se plánuje rozšíření o nové bloky i nová zakázka na dodavatele paliva. (Mimochodem, od roku 2010 dodávají Rusové palivo i pro Temelín, neboli obě české jaderné elektrárny, pokrývající zhruba třetinu české produkce elektrické energie, „šlapou“ na ruský uran.) Jde potenciálně o obrovský byznys a též o geopolitický (energeticko-geopolitický) vliv. V příštích měsících i letech lze proto nejspíše očekávat velmi ofenzivní přístup ruské lobby i různých trollů vůči České republice, státu, jenž je rozbzikaný a rozložený snad nejvíce od roku 1989. A bude-li se liberální tábor utápět v podobných kravincích, jako spor o ne/pozvání prezidentského kandidáta Michala Horáčka k promluvě na Festivalu svobody 17. listopadu (kam být samozřejmě pozván měl, ať už si o něm myslí kdo chce, co chce), má to předem prohrané.