Trapná etuda na Pražském hradě, kdy chtěl prezident Zeman zaranžovat příchod premiéra za účelem politického jednání coby předání demise, by měla dostat divadelní Cenu Thálie – v kategorii šmíra roku. Bohuslav Sobotka by mohl naopak obdržet alespoň čestné uznání za odvážnou improvizaci, k níž se po chvíli totální opařenosti vzmužil. Celá situace však zároveň mnohé obnažila i naznačila.

Obnažila záměry prezidenta, který patrně opravdu zamýšlel (a možná stále zamýšlí) zkusit ohnout ústavu i dosavadní praxi a pojmout demisi premiéra jako demisi pouze individuální, jako demisi pouhého předsedy vlády. Pak by třeba nastala situace, kdy by se dejme tomu Lubomír Zaorálek stal „předsedou Sobotkovy vlády“, přičemž Sobotka by už v takové vládě nebyl. Absurdita na entou, leč od Zemana se dají čekat i horší věci.

Poté, co se Bohuslav Sobotka vzmužil, přítomným novinářům mimo jiné sdělil, že si chtěl ověřit právě i to, jak bude Hrad jeho demisi interpretovat. Pokud jako demisi pouze individuální, premiér by ji tudíž asi vůbec nepodal. Ve hře je tak varianta, kdy by nakonec k pádu vlády vůbec nedošlo, neboť bez (veřejného) ujištění prezidenta, že hodlá premiérovu demisi pojmout v rámci ústavního textu i dosavadní praxe, tedy jako demisi celé vlády, jak to ostatně učinil v případě demise Petra Nečase, získá Sobotka legitimní důvod demisi nepodat či bude její podání setrvale podmiňovat oním ujištěním, jehož se mu nikdy nedostane. Demisi přece podal, aby dostal Babiše z vlády, jinak by neměla smysl. Vládní krize by tak trvala, Babišovy kauzy by tím spíše neutichly a Zeman by neměl možnost formovat novou vládu.

Zemanovo jednání rovněž naznačuje, ba potvrzuje, byť hodně nepřekvapivě, že se bude snažit udržet Andreje Babiše ve vládě stůj co stůj. Sociální demokracie se totiž zatím sice vyslovuje pro pokračování vlády na stávajícím koaličním půdorysu, avšak pod podmínkou, že v ní nebude Babiš. A pokud by vládu sestavoval nějaký jiný sociální demokrat, patrně by se jednání s ANO zadrhlo na tomto bodu. Žádná nová vláda by tudíž nevznikla či by dlouho nevznikala. Pouhá výměna premiéra by tento problém zdánlivě „elegantně“ obešla, neboť Babiš by vlastně z vlády nikdy nezmizel a nový premiér by ho tedy opět musel začít vyhazovat, což by asi neučinil, poněvadž by svůj nástup pravděpodobně zdůvodnil potřebou odblokovat pat, zchladit hlavy a podobnými řečmi. Obětoval by se vlastně jen Sobotka a jelo by se dál. Nikoliv náhodou proto hnutí ANO zaujalo postoj, že nejprve musí proběhnout Sobotkova demise, a teprve pak lze jednat o (nové?) vládě.

Situace je tedy komplikovaná a nikoliv beznadějná – v tom smyslu, že se zatím přece jen není nutné obávat nějakého Rusnoka číslo 2. Bitva se vlastně stupňuje, palba je intenzivnější, na povrch vyplouvají nové skutečnosti (nahrávky apod.). Čili nelze vyloučit, že Sobotka nakonec dosáhne svého – diskreditace Andreje Babiše. Těžko nyní odhadnout, nakolik je tento scénář pravděpodobný, leč zdá se být o něco pravděpodobnější, než jak se mohl jevit v úterý odpoledne, po Sobotkově oznámení záměru podat demisi.

PS (aktualizace): napsáno a zveřejněno ještě před tím, než premiér Sobotka oznámil svůj záměr demisi nepodat, a naopak navrhnout prezidentovi odvolání Babiše z vlády. Komentář nicméně objasňuje důvody, proč tak Bohuslav Sobotka učinil, a proto (snad) rychlým vývojem situace tak úplně nezastaral. K návrhu na Sobotkovo ocenění za odvážnou improvizaci v hradních komnatách lze tak připojit i (jistě poněkud absurdní) návrh, aby byl prezidentem 28. října 2017 oceněn za odhodlanou obhajobu ústavy a jejího ducha.