Asi největším plusem voleb do Evropského parlamentu v České republice je nárůst volební účasti, z 18 % v roce 2014 na skoro 29 %, tedy na hodnotu zhruba o polovinu vyšší (či o deset procentních bodů vyšší). Jelikož nárůst volební účasti činí porovnání zisku stran v procentních bodech problematickým, spočítal jsem to v absolutním vyjádření.

Letos přišlo hlasovat o 860 000 voličů více než posledně. Čím to bylo? Kdo na tom má zásluhu? To trochu napoví, byť plně neřekne, následující tabulka, která srovnává absolutní počty hlasů v eurovolbách 2014 a 2019 u těch stran, které letos získaly mandáty plus u ČSSD, jež letos propadla.

Ve srovnání s eurovolbami 2014 tedy nabrali nejvíc hlasů Piráti, následováni těsně ANO a ODS. Všechny tři uvedené strany mají zhruba čtvrt milionu hlasů plus. Čtvrtým nejlepším skokanem jsou „okamurovci“ (letos konkrétně Blaško a David), kteří získali o skoro 170 tisíc hlasů víc. TOPka se STANem, lidovci i komunisté v podstatě stagnují, ovšem při vyšší volební účasti znamená stagnace v počtu hlasů propad, pokud jde o procenta i počet mandátů. (Počítal jsem jen TOP+STAN, letos tam byl ještě LES plus cosi dalšího, o to je výsledek pro TOP i STAN varovnější. Štětina měl jen 12 587 hlasů, čili moc neubral.) ČSSD přišla o více než polovinu voličů, konkrétně o 120 tisíc.

Hlasy navíc samozřejmě neznamenají hlasy navíc od nevoličů z roku 2014, odrážejí i přelévání voličů mezi stranami (třeba patrně od ČSSD k ANO). Příčiny vyšší volební účasti lze však na jejich základě zhruba identifikovat následovně:

1) Babišův marketing, v tomto případě pěkná ukázka toho, jak lze za relativně málo peněz pořídit hodně muziky. Stačí chytře okopírovaná blbá čepice plus jedna chytrá blondýnka. Tedy na první pohled to stačí. Jinak šlo samozřejmě o přesné míření na „cílovku“, hlavně na důchodce, o prezentaci EU jako hrozby (dvojí kvalita potravin) a sebe sama coby tvrdého a nekompromisního řešení. A bylo to. Něco přes 20 % je sice méně než věští průzkumy pro volby do Poslanecké sněmovny, nicméně ty proběhnou za zhruba dvojnásobné volební účasti. Přijdou tedy lidé, kteří k volbám „druhého řádu“ nechodí, a tam má Babiš pořád větší potenciál než některé jiné strany. K eurovolbám ANO dokázalo mobilizovat jen asi třetinu počtu svých voličů z parlamentních voleb 2017 (viz poslední sloupec tabulky), kdežto ODS a Piráti dokonce tři pětiny. Nicméně k eurovolbám 2014 ANO přitáhlo pouze asi čtvrtinu počtu svých voličů z parlamentních voleb 2013.

2) ODS a Pirátům se od roku 2014 dařilo získávat voliče, což se projevilo i v posledních parlamentních volbách. A odrazilo se to i ve volbách do EP. Obě strany by rády zaujaly pozici hlavního Babišova vyzyvatele, jejich síla je však zatím vyrovnaná a ve srovnání s ANO stále o dost menší. A programově k sobě blízko nemají, naopak, čili je lze jen těžko považovat za nějaký opoziční blok, který to Babišovi již brzy automaticky natře.

3) Třetím zdrojem nárůstu volební účasti bude patrně i Tomio Okamura, respektive jeho SPD. Dostala víc, než se čekalo, a strach z migrantů či tuhý odpor k EU tak stále tvoří sice nevelký, přesto viditelný proud.

Závěr je strohý: letošní eurovolby potvrdily dlouhodobé trendy české politiky, jež se projevily v posledních parlamentních volbách a které se projevují v průzkumech veřejného mínění. Žádný velký zvrat se nekonal. Odvozovat z nich něco pro budoucnost sice lze, ale málo a opatrně.