Seděl jsem v neděli v Reykjavíku U Dánské koruny (Aspoň tak jsem si přeložil místní runy: Den Danske Kro; navíc byla koruna vyobrazená na štítě, a jaká jiná, než dánská by to mohla být? Pak mi to přece jen nedalo, našel jsem si islandsko-anglický slovník, z kterého ovšem vypadlo, že to je prostě Dánská hospoda – není ale hospoda, parlament nebo koruna totéž?) a listoval srpnovým vydáním The Reykjavík Grapevine, z kterého jsem nabyl dojmu, že se toho po městě, potažmo na Islandu, moc „nešušká“, tedy kromě nějakých těch společenských drbů – přesně, jak to má ve spořádané společnosti být. Jediný článek, který narušoval místní pohodu, se jmenoval Populisté sílí.

Minulý rok se na Islandu zformovala nová politická strana Flokkur Fólksins (něco jako Lidová třída), která v parlamentních volbách získala 3,5 % hlasů. Nedostala se sice do althingu, ale získala podporu od vlády. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění se pro stranu vyslovuje ovšem již 11 % respondentů, což ji řadí mezi nejsilnější islandské strany. Strana získává politické body rozmícháváním xenofobie a antiuprchlických emocí. Proti kritice se brání tím, že proti ní vedou špinavou kampaň tradiční politické strany, které jsou zkorumpované a zuřivě se brání tomu, aby někdo třetí jejich podvody a zlodějny odhalil. Ha ha. K tomu se člověk věru nemusel trmácet na Island – mohl zůstat sedět na zadku pěkně v Praze.

To je pěkná ukázka toho, jak se globalizují emoce, na základě kterých se pak globalizuje i politika – jídlo, oblečení, elektronika etc. Svět, propojený informačními či „stimulačními“ sítěmi funguje jako jeden veliký Pavlovův pokusný pes: co se do něj z jedné strany narve, to z něj z druhé strany vyleze.

Nechci samozřejmě reakci lidí na existenční problémy zlehčovat. Island se potýká s otázkou chudoby zvláště po finanční krizi 2008. Článek ovšem ukazuje, jak populismus na věci parazituje: na jedné straně zmiňuje islandské bezdomovce, kteří tráví studenou zimu v nákladních vagonech, a do protikladu k tomu postaví imigranty, kteří dostávají podporu a bydlení od vlády, včetně léků, zubaře, pomoci psychologa atd. Imigranti, kteří nemají s otázkou bezdomovců nic společného – jde o problém zcela jiný, tak plní roli „černého kozla“, na kterého se přenesou všechny viny, a ten se pak vyžene do pouště, jak to dělali staří Hebrejové. To byl ovšem kozel…

Parlamentní demokracie ale nepojednává o záchraně lidu před nečistými silami, které mohou za všechnu bídu světa – od osobních proher až po špatné počasí, ale jde o každodenní vyvažování mocí a institucí, o vládě a opozici, což přináší užitek celé společnosti, která může růst a bohatnout jen v interakci různorodých stran, zájmů a sil, které se samy vzájemně hlídají. To by ale na Islandu, kde mají – jak se píše – nejstarší parlament na světě, mohli za ta staletí snad vědět.

U Dánské koruny to bezpochyby věděli. Na okružním tahu po večerním Reykjavíku nakráčela do baru prsatá blonďatá padesátnice se svým amantem a začala se na parketě, sama, vykrucovat v dvanáctitaktovém rytmu, který tam umně na kytaru provozoval obstarožní bluesman,

Řekni mi, Eldi / než obrátíš krok, / bys v síň zas vešel: / o čem se baví /synové bohů / při pití piva? (Edda, Lokiho pře)

načež se k ní přihrnul pivem mezi islandské bohy povznesený ostrovan a sotva se místní rekyně stačil dotknout, už letěl vzduchem, převrhl několik stolů a přistál na okenním parapetu, načež průvodce blonďaté krasavice obrátil svou zlost proti své družce: strčil do ní Einstökem posilněný (místní silné pivo, mimochodem velmi dobré) tak mocně, že vlítla za bar, přičemž vyrazil jakýsi hrdelní zvuk, který by šel do češtiny bez jakékoli pochybnosti přeložit slovem – kurvo!

Největší pohanou jsi / mezi potomky Ásů, / ty špinavá škeble! (Edda, Lokiho pře).

Rozzuřeného amanta hbitě obklopili tři sekuriťáci, za tím účelem barmany znalými věci dopředu objednaní, a s pomocí rozličných chvatů, aniž by bylo napácháno nějaké větší škody, vytlačili islandského reka z hospody, což se vše odehrálo v několika vteřinách.

Určete mi k sezení / u stolu místo, / anebo mě vyžeňte ven! (Edda, Lokiho pře)

Incident byl briskně a profesionálně vyřešen bez sebemenší hysterie (zda měl nějakou „úřední“ dohru, ovšem nevím), muzika hrála dál a hospoda se veselila, jako kdyby se vůbec nic nepřihodilo. Tak to má být: když je problém, tak se jednoduše vyřeší a nevzývají se nečisté síly, které honosně nazýváme emocemi. Jak to funguje U Dánské koruny, mělo by to fungovat všude po světě. Koneckonců, není Den kro právě onen nejstarší parlament?

Den Danske Kro, Reykjavík, 3. září 2017