Ne. Nebojte. Nebudu se tu pohoršovat, jak Zeman opět bezchybně udělal z přidělování státních řádů odpudivou bramboračku a nechal vedle sebe nastoupit lidi vážené, nicotné i ty, o které by si člověk ani kolo neopřel. Nebudu je tu vyjmenovávat, abych ty první vyzdvihoval a ty druhé tupil. U posledního předávání je sice třeba zmínit bonusovou odpornost pramenící z toho, jak se náš proruský prezident veselil se svoji suitou na Hradě právě v době vrcholící ruské agrese vůči Ukrajině, ale zaměřme se spíš do budoucna. Jak napravit Zemanovy škody, které na řádech a na lidmi s řády vykonal tím, že vše naprosto zdiskreditoval a každému svému nástupci tak znemožnil s čistým svědomím je napříště lidem opravdu zasloužilým udělovat?

Vyhodnotíme-li 10 let udělování řádů jako období, kdy tento proces generoval významnou míru zmetkovosti, můžeme se pro řešení této situace inspirovat tím, jak nakládáme s nekvalitním zbožím, se zmetky. Když budeme shovívaví, můžeme posledních 10 let chápat třeba jako koupi již lehce nahnilého banánu. Takový banán si někdy koupíme a sníme, ale rozhodně až po té, co obchodník přizná jeho stav a poskytne slevu. V tomto případě by takové situaci mohlo odpovídat opatření, kdyby všem oceněným byl řád doplněn nápisem “Uděleno Milošem Zemanem”. Pak je na každém, jestli se s takovým banánem / řádem chce producírovat či ne a my naopak budeme vědět, co je to za řád. (Nápis mohl být gravírován. V době velkých rozpočtových schodků však spíš doporučujeme přestříknout fixírkou skrz připravenou šablonu.)

Když budeme naopak velice přísní, můžeme celou situaci přirovnat ke koupi něčeho, co vůbec nefunguje. To chceme peníze vrátit a o nějakých polovičatých řešeních vůbec nediskutovat. V našem případě pak chtějme po všech oceněných, aby vyznamenání předaná od roku 2013, prostě vrátili. Asi se mnou budete souhlasit, že obě řešení jsou nespravedlivá vůči těm, kteří si ten který řád zasloužili. Můžeme sice namítnout, že se při předávacím rituálu měli kolem sebe rozhlédnout od koho a s kým řád přebírají, ale buďme tolerantní a hledejme řešení vhodné i pro ně.

Takovým postupem by mohlo být něco, jako když kupujeme brambory a snažíme se do pytlíku nabrat jen ty zdravé, a ty zkažené nechat na krámě. V našem případě bychom museli zvolit proces, jak tyto zkažené brambory / nositele řádu oddělit od těch zdravých. Proces, jakým by se takové třídění řídilo, nabízí spoustu kreativních řešení. (Třídění obyvatelstva je oblíbeným tématem šéfredaktora tohoto listu; pozn. autora.) Například by každý obdarovaný mohl sepsat slohové cvičení, proč si řád zaslouží. Nebo namalovat obrázek znázorňující jeho zásluhy. Protože je prezident volen přímou volbou, konečné rozhodnutí by muselo opět být řešeno podobně, tedy plebiscitem o každém slohovém cvičení, každém obrázku. Podle jeho výsledku by oceněný buď řád musel vrátit, nebo si jej mohl ponechat.

To vše vypadá jako poměrně složitá operace. Pak se nabízí už jen řešení nejjednodušší. Že si příště za prezidenta zvolíme podobnou kreaturu a budeme kontinuálně pokračovat ve znehodnocování státních vyznamenání a řádů (a ne jen jich). Od roku 2003 se toho neřádu nahromadilo.