Kulturní diplomacie je jeden z obvyklých a běžných prvků zahraniční politiky sloužící k udržování vztahů mezi různými státy a pokusům o řešení mezinárodních problémů. Mnohé státy k tomu vytvořily vlastní instituce, které mají propagovat jak vlastní zemi, tak její kulturu nebo jazyk. Mezi nejznámější patří např. Britská rada, Francouzský institut, Institut Cervantes, Goethe institut …

V roce 2004 se k nim přiřadila i Čína vytvořením vlastní organizace Konfuciův institut. Na Čínu v současnosti snad více než na jakoukoli jinou zemi v historii platí ono známé rčení „země, kde zítra znamená včera“. Během několika málo let do současnosti působí již přes 500 Konfuciových institutů, čímž bohatě převyšují počet některých jiných „tradičních“ kulturních zástupců. Téměř 40 % jich je ve Spojených státech, nicméně zbytek je rozprostřen po celé planetě včetně jednoho zástupce v Česku (Olomouc) nebo na Slovensku (Bratislava). Jako u jiných institutů primární náplní je výuka čínského jazyka a propagace čínské kultury. Nicméně Konfuciovy instituty vyvolávají též velkou polemiku, která už vyústila v uzavření několika jeho poboček jak ve Spojených státech, tak i v Kanadě, Švédsku, Francii nebo Německu. Když dva dělají totéž, není to totéž. V čem je tedy problém?

Konfuciovy instituty jsou nejčastěji obviňovány z šíření čínské propagandy, jednostranného výkladu historie nebo i jako prodloužené ruky čínského státního dohledu nad vlastními studenty v zahraničí či z průmyslové špionáže. To je jistě asi pravda, ale jen její část. Instituty zastřešuje tzv. Hanban, vládní organizace řízená čínským ministerstvem školství, přičemž mezi jeho vedoucí činitele patří čínský vicepremiér Liu Yandong a někteří další členové politbyra. Hanban pro všechny instituty vytváří závazný manuál řídící jejich činnost a náplň. „Ideologické vzdělávání“ patří přitom mezi priority současného čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a pro studium jeho myšlenek již byly na čínských universitách založeny desítky výzkumných center. Na tomto poli tedy Konfuciovy instituty mohou názorně představovat rozdíl v prezentaci země a kultury s demokratickým, nebo naopak totalitním zřízením. Důvody pro ukončení spolupráce však leží jinde.

Na rozdíl od institutů, které působí samostatně a nezávisle na institucích v zemi, kde působí, postupují Konfuciovy instituty při svém zakládání zásadně odlišnou cestou. Uzavírají bilaterální dohody s partnerskou universitou, na jejíž půdě poté působí a pod jejíž hlavičkou často vystupují. Pro university je takový vztah lákavý z jednoduchého důvodu – peníze. Číňané platí takřka vše, takže universita může nabídnout výuku čínštiny a další kurzy včetně pomůcek a učebních materiálů, aniž by ji to stálo příliš peněz. Stojí ji to však něco jiného, a tím je jistá ztráta akademických svobod. Číňané mají pod kontrolou výuku o vlastní zemi, která bývá dosti zkreslená od výsledků nezávislého vědeckého výzkumu. Některá témata jsou tabuizována (Tibet, lidská práva, náboženská svoboda), přičemž ovšem nelze vyloučit, že se na ně studenti budou ptát. I na to myslí manuál pro zaměstnance Konfuciova institutu. Pokud se např. zeptají na události na náměstí Tchien-an-men, má vyučující zobrazit velkou fotografii náměstí a upozornit na jeho architektonické skvosty.

Někdy mají Konfuciovy instituty tendenci hovořit i do jiných chodů university, např. koho pozvat či nepozvat na různé události atd. Studenti se o Číně prostě nedozví nic jiného, než je oficiální výklad Čínské komunistické strany, což s nezávislým vědeckým bádáním, které je základem ideje university, jaksi nejde dohromady. Panuje jistá obava, že např. právě ve Spojených státech vzniká celá generace studentů, která si vytváří obrázek o Číně jen na základě současného výkladu-propagandy Pekingu.

K tomu vznikají i právní spory např. pracovněprávní povahy. Zaměstnanci Konfuciových institutů jsou zaměstnanci čínské vlády, která se řídí vlastními pravidly a nikoli vždy právem hostitelské země. Konfuciův institut v Kanadě tak byl uzavřen po prokázání náboženské diskriminace ze strany institutu.

Za důvody ukončení spolupráce je ovšem jednoznačně nejčastěji obava o ztrátu akademických svobod. Pokud si university chtějí uchovat svou nezávislost a svobodu bádání, nezbývá jim, než se s Konfuciovým institutem rozloučit.

Jako perlička pak může znít, že sami komunisté na několik desetiletí mazali Konfuciovo jméno z učebnic dějepisu, protože jeho učení – spojené s konzervativními hodnotami nebo společenskou hierarchií – odporovalo jejich světonázoru. Po zralé úvaze však usoudili, že jméno filosofa a myslitele se pro jejich účely hodí více, než kdyby se snažili prezentovat např. Institutem Mao Ce-tunga.

Babylon č. 2/XXVII, 2. července 2018 

Aktualizace: Dne 21. 11. 2018 členka politbyra Komunistické strany Číny a první místopředsedkyně Státní rady ČLR paní Sun Čhun-lan v doprovodu několika ministrů slavnostně ustanovili Konfuciův institut při Vysoké škole finanční a správní v Praze. Paní vicepremiérka při této příležitosti zdůraznila, že právě institut při Vysoké škole finanční a správní je plánován jako klíčová instituce pro střední a východní Evropu.