Těžko říct, ví-li Donald Trump o existenci ČR. Pokud o ní však ví, možná by ho potěšilo, že tu má velkého fanouška. Nemluvím o Zemanovi, Okamurovi ani Klausovi ml. – mluvím o někdejším šéfredaktoru Lidových novin, komentátorovi Svobodné Evropy a signatáři Charty 77 Jefimu Fištejnovi.

Nedávno byl hostem hned tří rozhovorů na internetovém „rádiu“ Svobodné universum. Toto médium je jakási soft verze otevřeně dezinformačních médií. Mezi hosty převažují bizarní postavičky dezinformačního polosvěta typu Hany Lipovské, Jaroslava Bašty, Ilony Švihlíkové, Ivo Budila (Trikolora), Stanislava Křečka apod. Co všechny tyto lidi spojuje, je stručně řečeno zášť vůči pořád ještě jakž takž svobodným poměrům u nás. Moderátorkou je prostinká Martina Kociánová, jejíž odborná způsobilost se blíží nule. Zato se vyznačuje uměním klást návodné otázky, a ovšem zjevným resentimentem pramenícím nejspíš z toho, že v normálních médiích pro ni není místo. Před časem ji vyhodili z ČRo, a tak se jala oslovovat lůzu na internetu. Spojila příjemné s užitečným, jednak se může mstít, jednak jí to skýtá zdroj obživy. Je to typický příběh všech těchto uražených a ponížených: kdysi měli nějakou pozici, přišli o ni, a tak se z uražené ješitnosti mstí. Druhou variantou je, že sice nějakou posici ještě mají, avšak skutečné elity jimi pohrdají (případ Křeček). Základním tónem pořadu je vymezování se vůči „mediálnímu mainstreamu“, EU, západní civilisaci a tak všelijak podobně.

Do panoptika hostů tohoto typu se tedy nyní zařadil i Jefim Fištejn. Tématem rozhovoru s ním bylo současné dění v USA. Posluchač se od Fištejna dozvídá, že v presidentských volbách zvítězivší „kolektivistická“ Demokratická strana usiluje o „vytvoření totalitní společnosti“ (sic). A protože svět vývoj v USA kopíruje, může to být ohrožení i pro nás.

To je napůl hysterické, napůl komické. Demokratická strana sice má své radikálněji levicové křídlo, avšak to v primárkách neuspělo. Rozhodnou převahou byl zvolen Biden. Očekává se, že půjde ve stopách Obamy, jemuž byl osm let vicepresidentem. Obama radikálněji naladěné příznivce demokratů svou umírněností – naštěstí – zklamal. Líčit tedy současný demokratický establishment jako jakousi rudou úderku je věcně zcela absurdní.

Nadto kdo aspoň něco málo ví o americké společnosti, si je vědom, že USA jsou mnohonásobně individualističtější („pravicovější“) než jakákoli země v Evropě, takže strašit kolektivistickou totalitou, jež by k nám měla dorazit z USA, je padlé na hlavu. Američtí demokraté jsou asi tak levicoví jako naše TOP 09. Je třeba si uvědomit, že za socialismus se tam označuje už snížení počtu lidí bez zdravotního pojištění, jehož dosáhl Obama, nebo kritika toho, že si ve sportovních potřebách může každý koupit útočnou pušku (a pak s ní třeba vystřílet školu). USA jsou jiná civilisace, což zdejší amatérští amerikanisté, s nimiž se v poslední době roztrhl pytel, jaksi nedoceňují. Ne, týden strávený v New Yorku před 20 lety a sledování Fox News člověka opravdu nekvalifikují ke komentování dění v Americe.

Darebným demokratům podle Fištejna čelil Trump. Ten se prý „obětoval“ za tradiční americké hodnoty, jeho politická cesta byla „cestou na Golgotu“ (sic) a jako Luther říkal: zde stojím a nemohu jinak. Důkazem má být, že Trump v politice „zchudnul“. I presidentský plat, považme, posílal na charitu. Ušlechtilý člověk! Fištejn zde projevuje naprostou ignoranci in psychologicis: soudnému člověku stačí Trumpa poslouchat pět minut, aby mu došlo, že Trumpovi není nic vzdálenějšího než přinést oběť. Je to egomaniak, který mentálně ustrnul na úrovni rozmazleného třináctiletého fracka. Těžko říct, šel-li do politiky z exhibicionismu, nebo proto, aby zachránil své krachující podnikání, jisté však je, že tam nešel kvůli jakýmkoli hodnotám.

Trump je spíše popřením amerických tradičních hodnot, když už. Příklad: pokud se něco v Americe netoleruje, je to lež. Trump lhal, až se mu od úst prášilo. Bylo spočítáno, že pronesl pět až šest lživých či zavádějících tvrzení denně. Americké hodnoty ztělesňoval, pokud jde o republikány, dejme tomu válečný hrdina John McCain, ve všem protiklad Trumpa (Trumpa někdo takový nemohl neiritovat, proto si na něj také drze otvíral hubu: „Zajali ho, já mám ale rád, ty které nezajmou.“)

Trump je zbabělec. Nasazení ve Vietnamu se vyhnul simulací zdravotních potíží. Útočí zásadně a vždy jen na toho, kdo je slabší. Ani na ten Kapitol se sám nevydal, pouze k pochodu na něj vyzval své příznivce z řad lůzy. Sám se uklidil do bezpečí. A takového dobytka Jefim Fištejn hájí.

Fištejn je dále „skoro přesvědčen“, že rabování Kapitolu na Trumpa „navlékli“. Každý den se totiž pro to objevují „tisíce nových důkazů“. Jakých? Tak např. CNN už ráno v den Trumpova mítinku a následného vpádu do Kapitolu informovala, že se očekává útok na Kapitol. Tuto záhadu lze ale snadno osvětlit: Trumpovi příznivci útok na sociálních sítích dopředu domlouvali, CNN svou informaci přinesla na základě této skutečnosti. Jiným údajným důkazem má být poddimenzovanost ochranky Kapitolu. To ale bylo dáno především tím, že Kapitol není před občany USA běžně hermeticky izolován, není to Kreml ani Zemanův Pražský hrad, ale sídlo zastupitelských úřadů v otevřené společnosti, kam mají občané přístup. Stejnou úroveň mají i další Fištejnem zmiňované „důkazy“.

Pokud jde o úroveň Trumpova vystupovaní, říká Fištejn, že od něj nemáme očekávat uhlazenost a krasomluvu – stejně jako např. od Churchilla (sic). Zato Hitler, ten byl v tomto ohledu vzorný, přisadí si samozřejmě blběnka Kociánová… Potíž je v tom, že když dva dělají totéž, není to totéž. To, co provozuje Trump, je urážení a ponižování slabších a bezostyšné lhaní. U nás to provozuje Zeman. Tak se chová chátra. To, že někdo použije vulgarismus, ještě samo o sobě nic neznamená. Jde o to, v jaké situaci a vůči komu se tak stane.

U Trumpa je podle Fištejna nutno rozlišit styl jeho vystupování od reálných kroků. To, že Trump nebyl ani náhodou ohrožením svobod v USA, podle Fištejna dokazuje třeba to, že za jeho vlády „nebyl zavřen jediný novinář“ (sic). To ovšem ani být nemohl, v Americe existují nezávislé soudy. Pokud jde o Fištejnem vyzdvihované Trumpovy úspěchy typu rostoucí ekonomiky, tvrdého postupu vůči Číně, nespolupráce s Putinem, vývoje okolo Izraele – lze souhlasit, že toto je možno Trumpovi přičíst k dobru. Můžeme se ale ptát, šlo-li o důsledek promyšlené politiky, nebo něčeho úplně jiného (šťastné souhry okolností, improvizace, náhody…). Promyšlená politika a impulsivní Trump, to totiž jaksi nejde moc dohromady. Ekonomického laika například napadá, že je-li Trump tak šikovný na ekonomiku, proč kdysi nepomohl svému byznysu a několikrát zbankrotoval…

Fištejn se navíc dopouští demagogického triku, totiž že mlčí o Trumpových neúspěších. O zradě kurdských spojenců, zhoršení vztahů s celým demokratickým světem, naprosté ekologické bezohlednosti či zpochybňování NATO nepadne ani slovo. Zmíněna není nekonečná řada jeho skandálů od tlaku na ukrajinské politiky, aby mu dodali kompromitující materiály na Bidenova syna, přes předvolební spolupráci s Rusy (Rusové mu zachraňovali byznys, podrobně to zdokumentoval Timothy Snyder v knize Cesta k nesvobodě), zcela neodůvodněné zpochybňování posledních presidentských voleb, brutální poškození republikánské strany až po nepotistické panoptikum slizkých diletantů a gaunerů od Ivanky Trumpové po Steva Bannona, jimiž se v úřadě obklopil. Zato Fištejn poukáže na problematické kroky Obamy – jako kdyby snad každý, kdo kritizuje Trumpa, musel automaticky ve všem hájit Obamu.

Co je na Trumpovi vlastně konservativního? Podnikatelské neumětelství? Že šaškoval v pokleslých televizních reality show? Že má za sebou tři manželství (z toho dvě s východoevropskými zlatokopkami, což obrázek Trumpa znamenitě dokresluje)? Velcí republikáni minulosti od Roosevelta po McCaina se musejí obracet v hrobě.

Taková dávka demagogie, jakou Jefim Fištejn předvedl, se jen tak nevidí. Je to smutné: kdysi renomovaný novinář končí jako dezorientovaný, užitečný idiot dezinformátorů.