Když se v únoru 1948 rozhodl prezident Beneš doplnit vládu dle Gottwaldova přání, mohli se někteří utěšovat, že snad nebude tak zle, vždyť zase budou volby. Volby pochopitelně nebyly (nepočítáme-li v to komunistickou aklamaci) a zle bylo.

Stejně tak se mohou jiní opájet iluzí, že po červnu 2019 máme v ČR ještě parlamentní demokracii a nikoli prezidentský systém. Vždyť máme ústavu, na kterou prezident skládal slib, a pojistku v podobě třípětinové většiny v obou komorách parlamentu nutné k její změně. Nic z toho bohužel Zeman nepotřebuje a zle je také.

Pro prezidenta má jeho slib asi stejnou váhu, jako pro premiéra přísaha na vlastní děti. Pokud prezident odmítá odvolat a jmenovat ministra na návrh premiéra, explicitně porušuje čl. 74 Ústavy ČR, který zní jednoznačně: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Implicitně pak i článek 62, podle kterého prezident přijímá demise členů vlády. Vše už tu jednou bylo, když Sobotka chtěl odvolat Babiše z funkce ministra financí, jen dnes si Zeman myslí, že je ještě silnější. Nikoli natolik, aby řekl natvrdo, že ministra kultury Staňka neodvolá. To by bylo příliš silné kafe a jedna ústavní žaloba je již ve hře. Stačí, když to dá vědět pouze zainteresovaným a ti se podle toho zařídí. Asi jako když rozhodne šéf holdingu. Charakter a zbabělost vládní koalice spolu s bezzubostí opozice nahání skutečnou hrůzu. Jindy výřečný premiér si nechá diktovat složení vlády, aniž by ztratil slůvko. Třebaže k tomu nemá kompetenci, Zeman diktuje, kdo bude premiér, kdo bude ministr, kdo ředitelem Národní galerie atd.

Klíčem k pochopení systému vlády v ČR je článek 5 ze Základních ustanovení Ústavy, který praví, že „politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran…“ O funkci prezidenta není v Základních ustanoveních ani zmínka, zaobírá se jí až část věnovaná výkonné moci. Podobně podstatný je čl. 68 Ústavy, dle kterého je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. Právě ten totiž Zeman zhusta též ignoruje. I přes vůli sněmovny si v roce 2013 najmenoval vládu lokajů, Babišovu první vládu bez důvěry nechal vládnout přes půl roku a ještě ji označoval za plnohodnotnou. Do důsledku vzato při jeho „kreativním“ výkladu ústavy se volby do Poslanecké sněmovny mohou stát zcela zbytečnými, protože prezident může nechat vlastní vládu bez důvěry ve funkci třeba doživotně. Ústava nepředpokládá, že by ji někdo nepochopil a neobsahuje proto lhůty. Že to odporuje nejen duchu, ale i smyslu Ústavy je nabíledni. A že tak z parlamentní demokracie vzniká prezidentský systém s nikomu odpovědnou vládou taktéž.

Bohužel s posledními výsledky voleb do Poslanecké sněmovny spadla prezidentovi do klína doslova zlatá rybka. Největší zastoupení nemá politická strana, ale „hnutí“ jednoho muže. V jakékoli jiné zemi pro premiérskou funkci diskvalifikovaná osoba pro ni udělá cokoli, třeba i užitečného idiota prezidentovi nechápajícímu dělbu moci. Vše zezadu jistí antisystémové KSČM s SPD. Z této strany prezidentovi nebezpečí nehrozí. Slovy básníka Kremličky je štěstím v naší zemi žít a neštěstím to štěstí mít.