V Norsku boduje válečné námořnictvo

Theodor Kittelsen: Fattigmannen.

Poklidnou hladinu politického života v Norsku rozbouřila v posledních týdnech debata ohledně šířky tratí pro běžkování v okolí hlavního města. Někdo se možná podiví, že tak odborná otázka je tématem politických diskusí, nezapomínejme ale, že jsme v Norsku, kde vše okolo lyží, zejména běžek je to nejžhavější politikum.

O co v této věci jde: Již minulou zimu přeměřil Aslak Sira Myhre šířky běžeckých tratí na různých místech v okolí Oslo a došel k výsledkům, které doslova šokovaly širokou veřejnost. Tratě na východě města, kde žijí chudší lidé a jsou zde velké komunity přistěhovalců zejména z Afriky a jihovýchodní Asie, jsou užší než na západě, kde žije smetánka. Aslak Sira Myhre přitom není v norské politice žádná lehká váha. Jedná se o vůdce místní bolševické politické strany Rudá aliance, navíc je to známý a všeobecně uznávaný odborník na fotbal, zejména na klub Viking FK. V každém případě dostal tímto do ruky argument těžkého kalibru, který dokázal bezezbytku využít. Poukázal na skutečnost, že neslýchaným způsobem dochází k znevýhodňování chudších vrstev a zejména imigrantů.

Do debaty se zapojilo Ministerstvo životního prostředí. To se však jen chabě brání a argumentuje ekologickými důvody.

Mezitím se diskuse poněkud zamotala, situace je nepřehledná, jisté ale je, že národ rozdělen. Zdá se, že celá věc hraje do ruky zejména homosexuálům, vegetariánům a feministkám. Zatím poněkud zklamaly národnostní menšiny. Pákistánci odbíhají od tématu a tvrdí, že celá věc se týká výstavby nových mešit. Jejich postoje ovšem nepůsobí příliš koherentně. Přitom by vzhledem k tomu, že jejich bydliště leží v blízkosti užších tratí, měli zaujmout jasné stanovisko. Státní církev, jak každý očekával, ztrácí půdu pod nohama. U veřejnosti naopak boduje válečné námořnictvo. Laponci lavírují a zdá se, že tímto nejasným postojem poskytují svým zájmům medvědí službu, i když je nutno uznat, že z Karašoku, kde zasedá laponský parlament, je to do Oslo pořádný kus cesty.

Nyní se čeká na jasné stanovisko Zámku. To však nepřichází. Zdá se, že současný král Harald, narozdíl od svého otce Olava, nemá na otázky spojené s lyžováním ještě hotový názor. Dvůr přitom v minulosti hrál při podobných debatách vždy první housle. Dodnes je v živé paměti a často bývá citován článek zesnulého krále Olava v novinách Afteposten ze sedmdesátých let minulého století. Tehdy šlo o využití hliníku při konstrukci běžkařských hůlek. Monarcha tehdy zastával jasné stanovisko, že bambus je mnohem lepší materiál. Je smutnou skutečností, že za to býval vysmíván a napadán – zřejmě ze strany aluminiové lobby. Snad mu dokonce bylo vyčítáno, že jde proti norským národním zájmům. Norsko je totiž významný producent hliníku, zatímco domácí produkce bambusu ani zdaleka nepokrývala potřeby místního, tehdy rozvinutého hůlkařského průmyslu. Dnes je všem jasné, že král zase jednou předběhl dobu. Budoucnost a ekologie mu sice daly zapravdu, vývoj se však již nedal zvrátit. Ironií osudu je, že domácí produkci lyžařských hůlek převálcovala levná zahraniční konkurence.

Zpátky k tématu. Jaký výsledek bude mít současná debata o běžkařských tratích je ve hvězdách. Už dnes je však jasné, že debata poznamenala veřejný prostor natolik, že Norsko před touto debatou a po debatě je možno – s trochou nadsázky – označit za dvě odlišné země.

Jan Hájek