Letošní státoprávní ohrazení je věnováno knížeti Karlovi, s kterým jsme se na tomto místě před měsícem loučili, a k připomínce Schwarzenbergů, jejichž rod je s Korunou českou nerozlučně spjat.

Kam paměť domácí sahá, rod knížat ze Schwarzenberga vždy země české a národ zdejší povznášel. Když Adam ze Schwarzenberga LP 1732 nešťastně na lovu zahynul, napsal o něm staroměstský měšťan František Václav Vějíř: „Toho pána celá česká země politovati mohla, neb jistě nám Čechům jako náš milý vlastenec náchylný byl …“ Milý tento Adam dával děti učit česky a v krumlovském archivu se zachovalo blahopřání jeho syna Jana Josefa otci k svátku: „Wysocze osvýcený kníže, Mylostivy Pan Tato.“

Když zakladatel orlické větve Karel I. Schwarzenberg nad lstivým Korsičanem u Lipska slavně zvítězil, rýmuje česká lidová písnička: Kníže švarcenberský, vůdce Čechů slavný / Ten porazil, vojsko Napoleonový…

Už předtím LP 1598 předek jeho Adolf Schwarzenberg Turka, který na křesťany zle dotíral, neméně slavně porazil, dobyv pevnost Ráb, Evropu zachránil, za což ho císař Rudolf II., blahé paměti, král uherský a český, jmenoval „maršálem všeho křesťanského vojska“ a jeho erb krásně polepšil o useknutou hlavu ukrutného pana Turka, an jí havran klove voko.

K tomu se zpívá: A ty Turkyně / tlustý jak svině / Císařpán je nerad vidí / ve svý rodině…

Po hanebném rakousko-uherském vyrovnání, které obešlo neméně slavnou a starobylou Korunu svatováclavskou, nám tolik drahou, Karel III. Schwarzenberg, který se o Národní museum i divadlo zasloužil, na protest odmítl jmenování do panské sněmovny, trval na České chartě z dubna 1848 a v českém zemském sněmu prohlásil, že hodlá hájiti práv Koruny české „až do těch hrdel a statků“.

S tím se pojí sokolská píseň o Čechii, která 6. července na vrchu za Břevnovem vyorává stará česká práva, která jsou tam zašlapána, a naši spolubratři, stoupenci pana krále, ctní pánové Jaroslav Kořán, Jiří Daníček, Eugen Brikcius a Ivan Martin Jirous ji za okupace ruské zpívali v hostinci U Plavců: vyhnat Rusy vrahy do pekel kam patří, a pak zazpívejme sláva, nazdar bratři, za což byli zlovolným režimem vsazeni do šatlavy.

Podobně orala Čechie na vrchu nad Břevnovem v září 1938, kdy se pohanský Germán, horší než druhdy mohamedán, chystal tuto Korunu naší slavnou rozlomit. Karel VI. Schwarzenberg v předvečer mnichovské zrady zformuloval prohlášení věrnosti české šlechty, která se postavila na obranu neporušitelnosti Koruny:

Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.

Když po okupaci černé přišla okupace rudá, vyhnán do exilu si kníže rýmoval:

Hleď, poutníče, zde Drda leží v hrobě;

dvě státní ceny dostal v dvojí době.

Tu jednu dostal kdysi v Třetí říši,

té druhé potom užil na Dobříši.

A přece pominul jak polní kvítí —

světlo věčné ať mu svítí.

Zde leží nositel dvou státních cen;

psal za Hitlera, psal i za Stalina.

A pak byl komunismem znechucen —

ó, buď mu odpuštěna všechna vina.

I spisovatel Drda umřít musil —

nakonec se mu komunismus zhnusil.

Nám ostatním se zhnusil trošku dřív;

buď hříšné duši, Bože, milostiv.

Zde leží Drda, český charakter.  

I jemu zhnusil se SSSR.

Když pak bezbožní hnědorudí sektáři po dlouhá desetiletí České království plenili, páchajíce strašlivé škody, zevnitř jej vyžírali a všechny spravedlivé pronásledovali, tři dny před Navštívením Panny Marie LP 1988 České děti slavný svůj manifest vytiskly a vyhlásily, že České království navzdory oněm zlým sektářům trvá, přičemž příchod nového krále stanovily za nejvyšší cíl.

„Po přečtení výše uvedeného dokumentu je pochopitelné,“ napsal tehdy bezectný list bezectné vlády Rudé právo, „proč tzv. České děti vystupují nejen proti našemu společenskému zřízení, ale i proti republice vůbec. Nedivme se tedy, že pánové Lobkowitz, Schwarzenberg a další, kteří jsou ochránci nezákonných skupin u nás, fandí uvedeným snahám, i když sami se angažují ve spolcích na ochranu lidských práv.“

Proti tomu výše řečený pan Magor do Rudého práva díru vyžral, hlavu jím prostrčil a po paměti Paula Forta recitoval:

Tenkrát, když se ještě jezdilo na velryby do dáli, /tak daleko, že pro to holky plakaly, /na každém rozcestí Pán Ježíš na křížku stál, /a páni markýzové, v krajkách, si ještě foukali, /a to byla ještě Panna Maria /a to byl ještě král.

Byla to právě velrybářská práva, práva obyvatel Koruny české – ne ve smyslu zmatené francouzské rebelie, ale člověka stvořeného k obrazu Božímu, obdařeného důstojností, kterou nemůže nijaká světská moc umenšit –, co se stala onou ideou, v níž Obec Boží, podle sv. Augustina, své síly spojila proti vládě lži a nenávisti, vydavši Chartu léta Páně 77.

Na svatých Šimona a Judy, apoštolů 28. října LP 1988 se svobodní Čechové srotili ve staroslavných městech pražských, na Novém i Starém Městě, přitáhli na Koňský trh, aby – obstoupivše sv. Václava – věčného vládce Čech bránili. Udatně mnoho hodin bojujíce, chytře pak proti přesile ustoupivše za řeku, jali se rokovat v hostinci Olympia na Menším Městě pražském o budoucnosti království, přičemž ctihodný vůdce svobodných Čechů pan Václav, po otci zvaný Havel, pozvedl číši a spolu se shromážděnými bratřími a sestrami připil na obnovu našeho slavného království českého, čemuž bylo přítomno ne méně než pět desítek svědků ze všech stavů.

Tak se znovu potvrdila knížecí slova až do těch hrdel a statků, jak to druhdy prorokoval Karel Hynek, český básník po způsobu spojování slov i způsobu své existence z nejmilejších:

Čechové jsou národ věrný, / věrnost jejich první čest; / vlasti své i svému králi / Čech i v smrti věrný jest.

Sešli jsme se zde opět po roce, abychom jako naši předchůdci vydali státoprávní ohrazení. Republika byla v roce 1918 vyhlášena pouhou aklamací nikým nevoleného sboru na základě premisy feldkuráta Katze: „Já něco chci, ale nevím co. Nevíte, co chci? Co mně je vlastně do toho, co já chci. A vám do toho taky nic není!” Koruna česká ale nepozbyla svých práv ani za rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 a nepozbyla je ani v roce 1918 a tento Hrad je jejím vlastnictvím. My stoupenci pana krále jej z naší dobré vůle za symbolickou korunu propůjčujeme na další rok republice, i když je pro nás nelegitimní.

Hradčanský rynek na Tři krále roku 2024 od narození Syna Božího, krále králů, posledního z posledních