Zdá se, že věznitelé zapomněli odsunout stařičkého biskupa na kněžské oddělení. Je mu již přes 70 let, úředně je označen jako velezrádce a vyzvědač, stejně jako většina kněží. Jeho urostlou postavu a držení těla nezlomily nejtěžší výslechy a vyšetřování. Je to diecézní biskup, ctěný a vážený i ve vězení. Jaký úmysl tímto opomenutím asi sledují popírači Boha v tyto dny? Toho totiž zatím nedovedou zatknout, tak mocní a schopní nejsou! Přes všechny snahy vykořenit náboženství a zmocnit se duší všech obyvatel země, nemohou na Slovensku zlomit odpor věřících při veřejném vyznání víry. Také zde platí nová zákonná opatření, která ruší zasvěcené katolické svátky a proměňují je v pracovní dny. Země je však zasvěcena Sedmibolestné Panně Marii. Marně se snaží pohnout kolektivy rolníků, aby nastoupily ve sváteční den do práce a šly na pole. I bez svého faráře, který byl zavřen, protože prý pobuřoval, aby věřící nezapomínali na bohoslužby, ani jeden člověk nejde dělat, několik komunistů přešlapuje rozpačitě na návsi a celé vesnice jdou do kostelů. Nepřijali realitu zrušených svátků.

Stařičký biskup, zaštítěn několika věrnými v čele o třiceti mužích, začíná slova mše. Spoléhá přitom jen na svou paměť. Byl po mnoho let biskupem diecéze a věrným synem Církve. Ve svém chování nese zřetelně způsob života, který za jeho mládí byl tradičně hierarchický, takže je poznamenán určitým odstupem od ostatních vězňů. Je pohroužen do modliteb, ani již nevnímá okolí, ve své vroucnosti zapomíná na opatrnost, která zde musí být stále bdělá, ďábel obchází jako lev řvoucí. Vždyť je zlá doba, kdy ani venku mimo vězení, nemohou nikdy být dost opatrní a předvídaví, někdy to není lidsky opravdu možné. Žijeme jiným způsobem života, jednáme jinak. Vzpomínám na slova jednoho z referentů tajné policie, který mi řekl: „Víte, já už ani nevím, kdy mluvím pravdu a kdy ne.“ Tím je konečně řečeno všechno i záruka klidu ve vězeňské světnici po uzávěrce, kdy byly od večera do rána uzamčeny dveře cely. S hlukem a přece příliš rychle se odemykají dveře a dovnitř se derou čtyři uniformované postavy v holínkách. Směrem ke starému muži, který již pronesl slova Proměnění. Již jeden z nich v zuřivosti rozšlapává Krista na zemi a dupe a dupe. A potom odvádějí starce do nového trestu ve vězení. Je Zelený čtvrtek, je jaro ve vězení.

Na Bílou sobotu večer přinesl dobrotivý Boží vítr hlas zvonů z nedaleké vesnice a naše srdce se zaradovala, neboť se opět slavilo Zmrtvýchvstání Našeho Pána Ježíše Krista.