Před rokem 12. listopadu 2023 se odebral na věčnost Karel Schwarzenberg. U příležitosti jeho osmdesátin jsme knížete 11. prosince v roce 2017 v Knihovně Václava Havla korunovali na krále pravdy a lásky. Královské revue Babylon připadl tehdy úkol sepsat korunovační zdůvodnění. Zde je.

My, níže podepsání zástupci deseti stavů okrsku zemského, kde kraluje pravda a láska, uradili jsme se zvolit Tě za krále našeho, aby se vinné révě a všemu dobrému v této zemi dařilo: abys chudé a vdovy ochraňoval, proti zlým zakročil, spravedlivé povýšil, klevety trestal, dobré velebil a zlé tupil, lid k dobru a spravedlnosti vedl, věrnost a tajnost rady zachovával, jak se odjakživa sluší a patří.

Rádi Tě vespolek přijímáme za krále našeho, neboť jsi z rodu šlechetného, který práva a dobro drahé nám země této nikdy neukrátil, ale vždy jen rozmnožil.

Když Adam ze Schwarzenberga LP 1732 nešťastně na lovu zahynul, napsal o něm staroměstský měšťan František Václav Vějíř: „Toho pána celá česká země politovati mohla, neb jistě nám Čechům jako náš milý vlastenec náchylný byl …“ Milý tento Adam dával děti učit česky a v krumlovském archivu se zachovalo blahopřání jeho syna Jana Josefa otci k svátku: „Wysocze osvýcený kníže, Mylostivy Pan Tato.“

Když zakladatel orlické větve Karel I. ze Schwarzenberga nad lstivým Korsičanem u Lipska slavně zvítězil, rýmuje česká lidová písnička:

Kníže švarcenberský, vůdce Čechů slavný / Ten porazil, vojsko Napoleonový…

Už předtím LP 1598 předek jeho Adolf Schwarzenberg Turka, který na křesťany zle dotíral, neméně slavně porazil, dobyv pevnost Ráb, Evropu zachránil, za což ho císař Rudolf II., blahé paměti, král uherský a český, jmenoval „maršálem všeho křesťanského vojska“ a jeho erb krásně polepšil o useknutou hlavu ukrutného pana Turka, an jí havran klove voko.

K tomu se zpívá:

A ty Turkyně / tlustý jak svině / Císařpán je nerad vidí / ve svý rodině…

Po hanebném rakousko-uherském vyrovnání, které obešlo neméně slavnou a starobylou Korunu svatováclavskou, nám tolik drahou, Karel III. ze Schwarzenberga na protest odmítl jmenování do panské sněmovny, trval na České chartě z dubna 1848 a v českém zemském sněmu prohlásil, že hodlá hájiti práv Koruny české „až do těch hrdel a statků“.

S tím pojí se sokolská píseň o Čechii, která na Den nezávislosti Spojených států amerických 4. července na vrchu za Břevnovem vyorává stará česká práva, která jsou tam zašlapána, a naši spolubratři, stoupenci pana krále, ctní pánové Jaroslav Kořán, Jiří Daníček, Eugen Brikcius a Ivan Martin Jirous ji za okupace ruské zpívali v hostinci U Plavců: zahnat Rusy vrahy do pekel kam patří, za což byli zlovolným režimem vsazeni do šatlavy.

Podobně orala Čechie na vrchu nad Břevnovem v září 1938, kdy se pohanský Germán, horší než druhdy mohamedán, chystal tuto Korunu naší slavnou rozlomit. Karel VI. ze Schwarzenberga v předvečer mnichovské zrady zformuloval prohlášení věrnosti české šlechty, která se postavila na obranu neporušitelnosti tisíciletých českých hranic:

Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.

Když pak bezbožní sektáři, hnědí a hned i rudí, dlouhá desetiletí po dvorech a stodolách všecko všude drancovali, vybíjeli, po vinicích a zahradách činíce škody, víno nezralé trhali a mošt odporný sobě z něj dělali, nebohé sousedy z domův vlastních vystrkovali, tři dny před Navštívením Panny Marie LP 1988 České děti slavný svůj manifest vytiskly a vyhlásily, že České království trvá, přičemž příchod nového krále stanovily za nejvyšší cíl.

„Po přečtení výše uvedeného dokumentu je pochopitelné,“ napsal tehdy bezectný list bezectné vlády Rudé právo, „proč tzv. České děti vystupují nejen proti našemu společenskému zřízení, ale i proti republice vůbec. Nedivme se tedy, že pánové Lobkowitz, Schwarzenberg a další, kteří jsou ochránci nezákonných skupin u nás, fandí uvedeným snahám, i když sami se angažují ve spolcích na ochranu lidských práv.“

Proti tomu výše řečený pan Magor do Rudého práva díru vyžral, hlavu jím prostrčil a po paměti Paula Forta recitoval:

Tenkrát, když se ještě jezdilo na velryby do dáli, /tak daleko, že pro to holky plakaly, /na každém rozcestí Pán Ježíš na křížku stál, /a páni markýzové, v krajkách, si ještě foukali, /a to byla ještě Panna Maria /a to byl ještě král.

Byla to právě velrybářská práva, práva obyvatel Koruny české – ne ve smyslu abstraktního lidu zmatené francouzské rebelie, ale ve smyslu Božím člověka stvořeného k obrazu Božímu, obdařeného důstojností, kterou nemůže nijaká světská moc umenšit –, která se stala onou silou, v níž Obec Boží, podle sv. Augustina, své síly spojila proti vládě lži a nenávisti, vydavši Chartu léta Páně 77.

Na svatých Šimona a Judy, apoštolů 28. října LP 1988 se svobodní Čechové srotili ve staroslavných městech pražských, na Novém i Starém Městě, přitáhli na Koňský trh, aby – obstoupivše sv. Václava – věčného vládce Čech bránili. Udatně mnoho hodin bojujíce, chytře pak proti přesile ustoupivše za řeku, jali se rokovat v hostinci Olympia na Menším Městě pražském o budoucnosti království, přičemž ctihodný vůdce svobodných Čechů pan Václav, po otci zvaný Havel, pozvedl číši a spolu se shromážděnými bratřími a sestrami připil na obnovu našeho slavného království českého, čemuž bylo přítomno ne méně než pět desítek svědků ze všech stavů, včetně zpravodaje Reuters pana Michaela Žantovského, jemuž bylo tehdy důvěrně sděleno, že do roka a do měsíce …

Ergo není divu, že to je právě Havlova knihovna, která se ujala slavnosti korunování na krále. Díky Havlovu odkazu je dnes dohoda z hostince Olympia naplněna a potvrzena, jak to druhdy prorokoval český básník, po způsobu spojování slov i své existence, z nejmilejších:

Čechové jsou národ věrný, / věrnost jejich první čest; / vlasti své i svému králi / Čech i v smrti věrný jest.

Milý pane Karle, nejen z výše uvedených důvodů, ale majíce především na paměti zásluhy, které zde pro jejich dlouhý seznam nemůžeme jmenovat, jsme se rozhodli přijmout Tě za našeho krále.

I řekl Samuel všemu lidu: Vidíte-li koho vyvolil Hospodin, žeť mu není podobného ve všem lidu? Pročež vzkřikl všecken lid a řekli: Živ buď král!

Dáno 11. prosince roku 2017 od narození Syna Božího, v pondělí po 2. neděli adventní ve slovutném Novém Městě pražském:

Za stav pohostinský Janek Hradilek

Za stav šlechtický Tomáš hrabě Černín

Za stav pánský Michael Žantovský

Za stav dámský Karolína Stránská

Za stav poetický Vítek Kremlička

Za stav duchovní Ladislav Heryán

Za stav vojenský Luboš Dobrovský

Za Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu Eugen Brikcius

Za underground Jáchym Topol

Za České děti Petr Placák

Prosloveno 11.12.2017 v Knihovně Václava Havla během slavné korunovace milého našeho pana Karla ze Schwarzenberga na krále pravdy a lásky.