Myslíte, že všichni politici kradou? Do jednoho. Babiš podle vás nekrade? Proč by to dělal, má miliardy. Jak k nim přišel? Co já vím, je šikovnej. Teď ho vyšetřuje policie kvůli podvodu… To jsou hlouposti, někdo mu závidí. Je to dnes horší než před 17. listopadem? Tenkrát to taky nestálo za nic, ale alespoň se nekradlo tak okatě. Vy máte v tomto ohledu čisté svědomí? Tady přece nejde o mě, ale o ně – já tuhle zemi neřídím… Co jste dělal před listopadem? Byl jste ve straně? Byl, to jsem musel, ale nežral jsem jim to. Přivítal jste 17. listopad 89? Přivítal, nepřivítal – pro mě se zase toho tolik nezměnilo: podle mne to stejně bylo celý předem dohodnutý. Máte se ale dobře… Mám se dobře. Máte dům, auto, jezdíte několikrát za rok na dovolenou… To má dnes každej druhej, o to ale vůbec nejde. O co tedy jde? Jak nás strašně vojebávají. Jste pro přímou demokracii a možnost odvolávat politiky? Jo to jsem. Není smysl práce poslance právě v tom, že ho nelze odvolat? No právě, to je úplně to nejhorší. Byl byste i pro odvolávání soudců? Taky, všech. Prezidenta? Taky. Zeman se vám jako prezident líbí? Ujde, je svůj, na nic si nehraje. Neměl by prezident vystupovat reprezentativně?  Zeman říká, co si myslí, a to je dobře – neleze do zadku Bruselu a všem těm panákům. Americe? Ať jde Amerika do háje! Proč má jít Amerika do háje? Všechno ve světě rozjebali! Jak vidíte Rusko? Rusko se do ničeho neplete. Neokupovala Moskva kus Gruzie, nezabrala Krym, nevede hybridní válku na východě Ukrajiny? Ale to patřilo vždycky pod Moskvu… Československo taky patřilo pod Moskvu?  To je stará historie, to nikoho dnes nezajímá. Putinovi Zeman nenadbíhá? Jedná s ním narovinu. Putinovo Rusko vám konvenuje? Nekonvenuje, alespoň to ale není taková rozbředlost jako na Západě…

Chlapík, s kterým jsem hovořil ve vlaku z Berouna do Prahy, byl neprůstřelný. Jeho sázka na „tuzemský“ rozměr existence a přesvědčení, že jediné, co má cenu, je starat se sám o sebe, měly až jakýsi transcendentní rozměr. Poctivě odpovídal na všechny otázky, jako kdyby byl u svého holiče, a jak vlak drkotal příměstskou krajinou, vzpomněl jsem si na povídku z Ohňové země od Francisca Coloaneho, kde se k sezónnímu dělníkovi, který si dole na jihu vydělal a vrací se domů na sever, přidruží bandita, jedou vedle sebe na koních, bandita se vyptává, co a jak, vytáhne láhev kořalky a popíjejí spolu. Kolik jste dole vydělal, ptá se desperát. Ušlo to, mám na celý rok vystaráno, bezelstně odpovídá dělník, zatímco desperát spokojeně v duchu přemítá – jde mi pod nůž jako beránek, říká si a vyhlíží si na horizontu místo, kde ho praští. Dopijí láhev, desperát sebou trhne, probere se, řekne adiós, dělník mu odpoví a jejich cesty se zase rozpojí.

Chlapík v kupé přede mnou žoviálně řečnil, blížil se Vinohradský tunel a já si říkal, že to je poslední příležitost. Praha, hlavní nádraží – vytrhlo mne staniční hlášení z literárního (literárního?) přemítání. „Na shledanou,“ řekl chlapík. – Adiós.

P. S. Výše uvedené je více méně autentický záznam z rozhovoru, který jsem před pár dny vedl s postarším chlapíkem ve vlaku z Berouna do Prahy. Přistoupil v Černošicích, byl to lékař, medicínu vystudoval v 2. půli 70. let, z nouze, jak řekl – původně chtěl jít na práva. „Taky jsem to neměl za komunistů lehký,“ pronesl jakoby na vysvětlenou, než jsme se rozloučili.

Původně vyšlo v papírovém vydání revue Babylon 7. 11. 2017