Vztahy mezi Polskem a zbytkem světa byly vždycky složité, a mnohdy složitější, než se na první pohled zdá. Vezměme už jenom vztahy mezi praotci Čechem a Lechem. Když uvážíme, že se na slezském Ostravsku říká Polákům „Stašci“, lze předpokládat, že Lech praotec měl ještě bratra praotce Stacha, pokud se nejedná o tutéž mytickou postavu; tedy Lech = Stach. V takovém případě třeba přepsat Jiráskovy Staré pověsti české a k duetu Čech a Lech dodat ještě dialektologicky v Slezsku doloženého Stacha. Tento náročný úkol čeká na další pokolení bohemistické, ano i polonistické, neřkuli silesianistické, potažmo slavistické a vposled obecně filologické i s kohortou oborů dalších vědních!

Když opomeneme následující temná století k dnešku, seznáme, že dnešek se oproti minulosti příliš nezměnil. Do polských dějin vstupuje svatý Vojtěch alias Adalbert, v 10. století evangelizující tamní pohanstvo, byv jím vposled uvařen do polévky. Z jeho první románské kaple v Krakově se dochovaly původní tisové trámy. O tisíc let později 21. srpna 1968 vstupují polské armády v nerozborném sovětském svazku Varšavské smlouvy na území Československa, kde se účastní kontrarevolučního dění, což je revoluce na kvadrát. Legendární Sławomir Mrożek, literát a dramatik ve svých denících té doby zaznamenává středoevropské dění zvláštním lichotivým prismatem: v tomto zeměpisném pásu se mu nelíbí ani lidé, psi nebo architektonické památky minulosti, ale oceňuje z ranku likérů becherovku a z destilátů slivovici. Pivu kupodivu nepřišel na chuť, ani k zapíjení předešlých pochutin – tekutin. Teprve kultuře románské přišel na chuť, mlsoun!

V lyricky poetizující autobiografii Zaženem dějin klisny! polský disident Karol Modzelewski uvádí čtenáře plasticky nikoliv do dějin, ale do svého vnímání dějin s notným důrazem svého ega. Rozdělit ji lze do několika úseků chronologických, ovšem s rozličnou hodnotou výpovědní. Prvá část vcelku pozoruhodná, v ní autor líčí své dětství oscilující mezi životem na území Sovětského svazu a Třetí říše, proměny osobních vztahů a projevy dětského šovinismu, vyhrocené dobovou atmosférou; pro studium reflexe dětského věku až nehorázně opulentní pasáže. Záměrně se vyhýbám hodnocení textu literárně-estetickému, neb tehdy bývá povětšině na úkor hodnotě faktografické, zatížen emocemi a mění se tehdy na beletrizované vzpomínky.

Těžištěm knihy Zaženem dějin klisny! jsou líčení let z rozmezí 50. let až roku 1989, tedy kvas opoziční, intelektuální, konspiračně-odbojový, pozoruhodné reflexe z věznění autora i z počátků konstituce parlamentárního Polska. Zde trochu vykukují růžky čertíka polského sebeklamu, Polsko že nemá nižádné viny, vždy za jeho nesnáz může kdosi jiný (Rusi, Ukrajinci, Židi, Češi, Němci, zbývající Evropa, Velká Británie, Hotentoti…), že se zmítá coby ostrůvek v moři nepochopení čistoty polských ideálů a božského vyvolení. Což se nezakládá na pravdě, račte prominout! Tuto pasáž by měl zájemce číst pozorněji, téměř jako skriptum. Vystupují v ní osoby údělů časových i historických, a především – naleznete v ní projevy motivů národoveckých i parlamentaristických, opoziční syntézu motivů křesťanských s demokratickými – což znamená sousedské Polsko našeho věku i puls k dalším pokolením a významný ráz evropské i globální politiky. Pro fanoušky Polska i polonisty nepostradatelná kniha, dobře se čte, i když někdy se musíte prohryzávat, a jindy žasnete!

Karol Modzelewski: Zaženem dějin klisny – vyznání potlučeného jezdce. Přeložila Petruška Šustrová. PANT, edice Moderní dějiny, 2015. 369 stran s fotopřílohou.