Je poněkud zarážející, že i když se Oldřich Hamera před více než sedmdesáti lety v Úvalech u Prahy narodil, vystavuje zde svoji grafickou tvorbu úplně poprvé. Nejedná se však o výstavu v „klasickém“ slova smyslu. Vedle svých grafických listů, koláží, kreseb a knižních ilustrací totiž umělec prezentuje také kameny, které pojímá jako „umělecká díla přírody“.

Proto můžeme v jedné z vitrín vidět „malující kameny“, tedy minerály, které svojí kresbou a barevností připomínají nejrůznější krajiny, anebo třeba zvířata či portréty lidí. Další vitrína je věnována Úvalům a okolí. Jsou v ní nálezy, které tento grafik a zároveň i amatérský mineralog, paleontolog a geolog za svůj život nasbíral. Bylo to totiž právě v Úvalech, kde Hamera nachází svého prvního trilobita a kde před více než šedesáti lety začíná zakládat svoji mineralogickou sbírku (zvláštností, kterou na výstavě uvidíme, je zkamenělý déšť pocházející od Českého Brodu).

Přírodní vědy doprovází Hameru prakticky celý život a přirozeně vstoupily i do jeho výtvarného díla, které svým charakterem stírá hranice mezi uměním přírody a uměním lidským. Artificia a naturalia manýristických kabinetů zde vedle sebe znovu ožívají a nechávají člověka žasnout. Fascinují tvary a barvami, ale především příběhy svého stvoření, ať už se jedná o příběhy lidského života, nebo o příběhy naší planety čítající milióny let.

Výstava bude otevřena 23., 24., 30. září a 1. října od 14 do 18 hodin a také po dohodě v Centru volnočasových aktivit Pětašedesátka, Riegerova 65 v Úvalech.

Z katalogu výstavy

Grafická tvorba Oldřicha Hamery je stejně bohatá a pestrá jak bohatý a pestrý je i jeho život. Narodil se v Úvalech jako nástupce zavedené firmy. Jeho dědeček Oldřich Verner totiž podnikal s vodovody a čerpadly. Brzy však byla firma znárodněna a přešla pod státní Kovodružstvo Český Brod. Zatímco byl Hamerův otec zatčen a uvězněn za údajnou kolaboraci s Němci, matka se přestěhovala se svými dvěma syny do Prahy-Libně, kde na ně nečekala zrovna šťastná budoucnost. Jako dítěti z buržoazně-klerikální rodiny bylo Hamerovi zakázáno studovat, měl na výběr mezi dlaždičem a horníkem. Nakonec se vyučil opravářem strojů. Celý život se však věnoval svým zálibám, kterým se dle představ vládnoucím režimu věnovat neměl. Na jedné straně to bylo výtvarné umění a na straně druhé pak přírodní vědy – mineralogie, paleontologie a geologie, jejichž základy získal právě v Úvalech. V roce 1964 na něj čekal životní zlom a podobě o dvacet let staršího a zkušeného grafika Vladimíra Boudníka, se kterým se seznámil v závodě ČKD Trakce v Praze, kam musel povinně nastoupit. Pod Boudníkovým vlivem vyměňuje kresbu a malbu za grafické techniky, které se mu stanou hlavním výrazovým prostředkem. Boudník ho seznamuje se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, který později o Hamerovi napsal několik textů, například „Poctu Barrandovi“ nebo „Něžného teroristu“, a podporoval ho v jeho výtvarné tvorbě. Vzájemné přátelství trvalo až do Hrabalovy smrti v roce 1997. Za svůj život však Hamera potkal celou plejádu dalších  osobností našeho kulturního života, vedle výtvarníků Jiřího Koláře, Mikuláše Medka, Naděždy Plíškové, Jany Kremanové, Aleše Veselého, Martina Jirouse, Františka Skály nebo Zbyška Siona to byli nejrůznější spisovatelé, teoretikové, filosofové, herci a režiséři. Do roku 1989 byl Hamera výtvarníkem neoficiálním s pramalou možností své dílo představit veřejnosti.

Ve svých pracích Hamera využívá vedle klasických grafických technik Boudníkovy originální grafické techniky – aktivní a strukturální grafiku, které si upravil po svém. Technická dokonalost provedení se v Hamerových grafických listech snoubí s jeho vlastním světem, který nazývá „všesvět“. Nacházíme v nich inspirace přírodními vědami, zejména symbol trilobita, ale také z nich čiší Hamerův smysl pro humor, který je jednou z hlavních linií propojujících všechny jeho práce. Na výstavě Hamera prezentuje onen vzájemný dialog uměleckého světa se světem přírodním a konfrontuje své grafické listy s mineralogickými i paleontologickými nálezy, které pochází z Úval a jejich okolí. Ukazuje, jak těsně je spjat s přírodou a krajinou domova. Inspiraci našel také u francouzského filosofa a spisovatele Rogera Cailoise, který popsal krásu kamene, jenž má být trvalá a neměnná. Je to sama podstata krásy, kterou Hamera v minerálech nachází, není to tedy krása pomíjivá a měnící se v závislosti na módních trendech.

Hamera se do Úval dodnes pravidelně vrací a je s nimi stále propojen. Spolupracuje s ateliérem Ve stráni manželů Krupkových, kde se jako ilustrátor podílel na několika bibliofiliích. Poslední je kniha Pábitelé, pocta Bohumilu Hrabalovi.