Ahoj Petře! Jak se vede? Protože následující dopis posílám všem přátelům a známým, nemohu Tě vynechat. Nepočítám s tím, že by Tě petice oslovila, ale kdybys ji otiskl v Babylonu, považoval bych to za frajeřinu, o které u Tebe nepochybuju. Se měj se – napsal mi Lubomír Martínek tak, aby z toho člověk nemohl vycouvat, aniž by nebyl za pitomce, che che. Tady to tedy je. Nesouhlasím s tím zásadně, proč, napíšu v nejbližších dnech.   -ppl-

Přátelé! Naprostá většina petic je marných, nebo zbytečných, vím. Výjimky přesto existují. Kdyby se nám podařilo dát dohromady dostatečný počet podpisů, mohly by se dát věci do pohybu. Proto jen stručně a co možná nejstřízlivěji: dobrovolná eutanázie nepředstavuje zdaleka takový problém, jak se obvykle tvrdí. V době neustále se prodlužujícího života a čím dál kvalitnější lékařské péče jsou problémy stáří nejen čím dál aktuálnější a zásadnější, ale také se týkají stále většího počtu lidí. Jsem nezvratně přesvědčen, že právo na důstojný odchod ze života by mělo patřit k základním lidským právům. Medicína dokáže mnoho, ale proti smrti zůstane navždy bezmocná. Neexistuje argument, jímž by bylo možné někoho nutit, aby po důstojně prožitém životě byl nucen snášet ponížení a utrpení, které stáří a smrt často provázejí. Nejde pouze o vlastní bolest, ale také o psychickou bolest okolí, které je nuceno bezmocně snášet pohled na umírajícího, jemuž už není pomoci. Každému z nás se může stát, že ho tělo zradí, ale hlava zůstane v pořádku. Nebo ho opustí hlava a tělo zůstane na obtíž příbuzným, přátelům i společnosti. Není každému lhostejné, co s ním bude v případě, kdy mu hlava přestane sloužit, jeho život se omezí na základní biologické funkce a péči o jeho tělesnou schránku bude muset zajišťovat okolí. Je to otázka hrdosti. Na rozdíl od odpůrců eutanázie my nikomu nic nevnucujeme a nikoho k ničemu nenutíme, jejich argumenty nezlehčujeme, ani nezesměšňujeme, ani když s nimi nesouhlasíme, nepolemizujeme s nimi a ponecháváme jim možnost volby. Totéž však žádáme také pro sebe. Chceme si podržet život ve vlastních rukách a uchovat si nad ním kontrolu do posledního záblesku vědomí. I tak může vypadat odpovědnost, ohleduplnost a velkorysost. Země, v nichž už byla eutanázie zavedena, jsou důkazem, že je možné učinit taková zákonodárná opatření, aby se zabránilo zneužívání.

Obával jsem se, že budu nucen sepsat petici sám, ale s úlevou jsem na internetu zjistil, že už existuje. Napsal ji už v roce 2012 Mgr. Milan Hamerský. (Zde)

Mimochodem internet je skvělý prostředek, jak se s touto problematikou seznámit.

Prosím vyhledejte si petici, podepište a podpořte také tím, že tento dopis pošlete svým přátelům a známým, o nichž předpokládáte, že by jí mohli být nakloněni. Máte-li zkušenost s udělátky typu Facebook, Twitter, Instagram apod., což není můj případ, využijte jich. Upozorněte na ni přátele, studenty a spolupracovníky. Máte-li nějaké další nápady a připomínky, jsou vítány. Děkuji a zdravím.