Internet a řetězové maily běsní neskutečnou paletou různých, více či méně nebezpečných, hovadin. Naopak média veřejné služby musí být tomu protiváhou. Často jsou. Bohužel Český rozhlas disponuje také některými externími komentátory, kteří se svými výlevy blíží spíš k internetovému blábolu.

Mým velice (ne)oblíbeným komentátorem je například Ivan Hoffman. Je to takový Brouk Pytlík českého komentátorství. Jako správný Brouk Pytlík nemá co říct, což ve svých výstupech maskuje různými bizarnostmi, vrství banalitu za banalitou, neschopen vysvětlit kontext a vystihnout podstatné. Někdy se však zdá, že hodnotovou konstantu přeci jen má, a že je jí nedůvěra k hodnotám našeho prostoru. A že toto nastavení jeho komentáře silně ovlivňuje. To by však vyvracelo původní tvrzení o Brouku Pytlíkovi a mohlo dělat z Hoffmana spíš Jokera z filmu Batman, který si na Pytlíka jen hraje. Pokusme se analýzou jeho některých komentářů, kterých se dopustil v posledních pořadech „Jak to vidí…“ Zity Senkové, jeho osobu a názory blíže nahlédnout.

Ve dvanácti minutách věnovaných situaci v Bělorusku téma otevírá jako 100% Brouk Pytlík: Babiš se obává, aby to nedopadlo jako v 68., protože, prezentuje Hoffman svůj postřeh, si Babiš 68. rok osobně pamatuje. Proč? Protože ho zažil! (Pozoruhodné). Pro Bělorusko je velice dobré, že není pod vlivem soukromého kapitálu, i když Lukašenko, přemítá Hoffman, používá, dalo by se říct, autoritativní způsob vlády. (Dalo by se říct odvážné). Perlou kulometné sady banalit je postřeh, hoffmanovská perla: ukazuje se prý, že revoluce při zpětném pohledu nenaplňují očekávání do nich vložená. Ale lidé revoluce stejně chtějí, bez ohledu na to, že stejně nedopadnou dobře. (Lidé už konečně bděte!) Pak zazní ale jiné tóny: z dálky již rozeznáváme Jokera, který nevěří, že demonstranti udrží nenásilný formát demonstrací (sic!) a situace sklouzne do ukrajinské cesty, kde umírali policisté a demonstranti (v první řadě ti policisté, že!, [udává se 5-ti až 10-ti násobek obětí a zraněných na straně demonstrantů, nemluvě o těch, kdo tuto situaci vyprovokovali – o ruských snajprech]). Rusové se budou snažit udržet vliv, (to je logické, přeci), nám naopak přísluší pouze morální podpora, aktivní vystupování by bylo vměšováním.

V jiné části debat se Hoffman zaměřuje na nedávnou cestu amerického ministra zahraničí v našem prostoru. Po pozorném poslechu by se však mělo spíš napsat rejdy amerického ministra. Pompeo jezdí po světě a nabízí Čínu, Rusko a Írán jako nepřítele, mudruje pytlíkovsky Joker (Což je nesmysl, že!). Američané komplikují dostavbu plynovodu Nord Stream, aniž by Hoffman byť jednou větou zmínil oprávněné obavy z tohoto projektu ze strany některých našich blízkých sousedů / partnerů. Přichází další hoffmanovská perla, Jokerova úvaha o podstatě zahraniční politiky: v zahraniční politice totiž nelze rozlišit spojence a nepřátele. (A my si z toho nutně  musíme vzít, že Rusové nebo Číňani tedy hrozbou už z definice být nemohou). Zato Američané nemají přátele vůbec, jen své zájmy, a proto je třeba si na ně pozor dávat. (A Čína a Rusko prostě své zájmy nemají.)

Pytlík si také nemohl ujít příležitost hned v několika pořadech pohovořit o koronaviru. Vyřkne odvážnou teorii o tom, že očekávaná sociální a ekonomická krize způsobená celosvětovou pandemií prospěje české politické scéně, protože znovu začneme číst programy politických stran (Jasně, při ekonomické krizi z nás vždy vylézá jen to nejlepší!). Pytlík ocení vládu, co by partnera opozice, která opozici naslouchá a podle toho následně koná (sic!). Tak co si ta opozice stále stěžuje?! Pak se Pytlík pustí odvážně do myšlenky, že sice aktivity vlády mohou vypadat jako chaos a možná i chaosem jsou. (Aj.) Pytlík ale ostrou zatáčku, která ho téměř vynesla na tenký led kritického komentáře činnosti vlády, zvládne a zakončí opět servilně, že je to v takové době přirozené (sic!). Tak, dí Hoffman, vládu nekritizujme a mějme to na paměti. (Hlavně klid pro vládu a její práci pro chaos!).

Dočkáme se i hoffmanovské perly při zamyšlení nad chytrou karanténou: Chytrá karanténa byla marným pokusem, protože strach z nemoci není velký a protože neumíme s počítači a jsme líní přecházet na nové technologie. Může to fungovat jen v Číně, ne v Evropě a v Americe. Ale nemusíme truchlit, národ je připraven a neúspěch chytré karantény nás neohrozí. A to, že v hmotných rezervách roušky neustále chybí Pytlíka netrápí, protože narozdíl od národů, kde jsou lidé nešikovní, si roušky uděláme. Na to by Hoffman sázel, když se nepodaří roušky vysoutěžit. (Takže za neúspěch chytré karantény, milý líný a nepokorný spoluobčane, jsi zodpovědný ty! Ale netruchli, jsi připraven na vše, umíš šít roušky, tak to nakonec zvládneš!).

Posluchačův pohled v sloup musí vyvolat i zamyšlení nad plagiátorskou kauzou slovenského premiéra Matoviče. Podle Hoffmana to vypadá špatně, když premiér vytvořil plagiát. Vlastně něčí článek ukradl, tepe Hoffman, ale hned přichází s pytlíkovskou katarzí: Autor publikací, z kterých premiér čerpal, přeci v dobrém rozmaru oznámil, že Matovič je šikovný kluk, který našel dobrou knihu, tak o co jde? (To je přeci jádrem pudla, že!). Pytlík se zde ale nezastaví a své přemítání vygraduje: Vysokoškolsky vzdělaných lidí je v naší společnosti příliš, to je pravým důvodem problému! A kariéra by podle něj měla být spíš závislá na tom, jak je kdo chytrý a oblíbený v kolektivu (au jau). To je jak ze Sedmičky pionýrů. Zde dominuje Brouk nad Jokerem na plné čáře.

Naopak žně má Joker v debatě o drzosti a agresivitě Ruska vůči našim komunálním politikům. Hoffman nám předestře svůj pohled, kde vidí zmíněné pány jako rebely, ovlivňující zahraniční politiku státu, kteří tím nesmírně komplikují, běduje Hoffman, vládě situaci. Tito politici jsou přitom bačkorami, kteří si nechají od státu za naše peníze přidělovat policejní ochranu, chrabře poznamená Hoffman. Pro Rusko je přece Koněv přirozeně citlivým tématem a oni nemají Rusko co cíleně provokovat! BIS sice hodnotí Rusko a jeho aktivity, týkající se nás, velice negativně a Hoffman by si to u BIS nerad rozházel, protože tam jsou mocní lidé, přesto musí říct, že vnímá BIS jako filiálku CIA. (Závan strachu se změnil ve vichr odvahy!) A může to říct a basta, protože tu máme svobodu slova. TAK.

Je tak nudné psát o nudných Hoffmanových blábolech. Ale na vlnách Českého rozhlasu komentuje někdo, kdo nám vysvětluje svět kolem nás tak, že má nenápadně, většinou mezi řádky, znaménka plus a mínus vždy prohozená.

Tak kdo jste Ivane Hoffmane? Brouk Pytlík nebo Joker? Nevíte, co dobromyslně breptáte, Pytlíku, nebo to víte a jako Joker se smějete, prskající nám své jedovaté sliny do ksichtu? Ne, vy nejste Joker. Na to nejste ani dost schopný a ani dost zlý. Jste asi stále jen Brouk Pytlík, i když zklamaný z toho, že revoluce podle vás, jak zmiňujete významně v jedné ze svých perel, nedopadla. Očekával jste bezvadný broučí ráj a ten se jaksi nedostavil a vy jste se ztratil na své louce a pronášíte zahořklá moudra, která nedávají smysl, skutečnost křiví a dávají jí úplně jiný význam než ve skutečnosti má. Na to vše máte právo. Proč to však děláte veřejně? A hlavně, proč to s vámi dělá Český rozhlas?!

Pozn.: Není cílem tohoto článku analyzovat temnou postavu Zity Senkové, která, majíc pro různé Pytlíky slabost, ve svém pořadu slouží vždy jako devótní rozhlasová gejša, s rety pouze a neustále tvořícími obdivné citoslovce óóóó. Ať už naproti sedí kdokoli a vypouští do éteru cokoli.