Na tomto místě jsme na Tři krále, rok, co rok, po dlouhá léta vyhlašovali tzv. státoprávní ohrazení. Věci ovšem mezitím došly tak daleko, že dnes už není proti čemu se ohrazovat – vážnost prezidentské funkce nemůže být nižší, klesla na nulu, tuhle zemi reprezentuje namazaný krteček. Jak se k něčemu takovému vztahovat?  Zeman je ovšem zdejší prezidentská tradice, ke které nepatřil jen TGM, jehož osobnost se utvářela za staré monarchie a Masaryk tudíž věděl, co znamená reprezentovat stát a důstojně ba majestátně se choval. Jeho o generaci mladší následovník Edvard Beneš byl už pouhý úřednický typ, který svým nevalným charakterem nestačil na problémy, které před něj doba kladla.  A pak už to šlo jenom z kopce. Jakékoli myslitelné kulturnosti v této zemi zatli tipec karlínští kluci. Primitivnost, hulvátství, obhroublost, perversní způsob myšlení… Svět lumpenproletáře, který cítí zadostiučinění z každé špatnosti, se stal normou.  Portréty českých prezidentů, které strašily školní děti ve třídách od roku 1948, jako kdyby byly vzaty ze zločineckého alba policejního ředitelství: alkoholik, syfilitik, vrah, zloděj, blbec, zbabělec, pokrytec, zakomplexovaný slovenský národovec… Co ze školních dětí mohlo vyrůst, když jim byly po desetiletí předkládány tyto zločinecké vzory? A tak Češi dodnes volí podle zažitého mustru.  Nadějeplný rok 1989 v pohledu na reprezentaci této země mnoho nezměnil. Václav Havel, stejně jako kdysi TGM, se ukázal jako výjimka, kterou umožnila euforičnost doby po roce 1989. Jakmile se situace „znormalizovala“ a ideály sametové revoluce vyvanuly, vrátily se věci okamžitě do Hnusákem a spol. vyježděných kolejí.  Po VH nastoupil Václav Klaus, kterého při každém jeho slově člověk úplně vidí, jak zálibně čichá ke svým exkrementům. Koprofila v železné logice tuzemské prezidentské tradice vystřídal další psychopat, tedy osoba postrádající jakoukoli empatii, sociální, kulturní či jiné cítění. Miloš Zeman obsesivně už několik měsíců ve svých projevech k veřejnosti, a ve vánočního projevu zase, pořád dokola, označuje jednu ruskou punkovou dívčí kapelu za pornografii.  Ví, o čem mluví. Pornografie je byznys, který profituje z prodeje něčeho, co ve skutečnosti nelze prodat ani koupit – je to soukromý obchod se šizením. To přesně dělá Zeman ve funkci prezidenta. Miloš Zeman je vrchní český pornograf, který z Hradu udělal centrum tuzemské pornografie, která předstírá, že chce ukojit potřeby dolních deseti milionů, vytváří falešnou realitu, jejímž účelem je přispět k obohacení několika s Hradem spřízněných kapitánů pornoprůmyslu, ať už ho nazýváme Lukoil nebo rovnou Kreml.  Představa, že lidová volba, při které hrají prim lži a podrazy, je schopna zajistit důstojnou reprezentaci a tím i naši vlastní důstojnost, je stejně pošetilá jako názor, že čest je možno si koupit na trhu. Je to představa veskrze pornografická: škytajícího ovaru, v jedné ruce se skleničkou, v druhé se zapáleným cigárem, který v sebereklamě na hradní pornoprůmysl zdůrazňuje: Kunda sem, kunda tam.  Po desetiletích prezidentské ostudy chceme konečně na Hradě profesionála, který je k reprezentaci této země a národa vychováván a připravován od dětství, prošel různými školami, institucemi a povoláními, který ví, že moudrý z nebe nespadl, že mlčeti je zlato, který ví, jak se má chovat na veřejnosti, jak se má oblékat, jak se tvářit, jak má podat ruku a netrousit přitom nejapné rádobyvtipné poznámky, který ví, do které země jet a do které ne, koho na Pražský hrad pozvat a koho ne, nebo koho o státním svátku vyznamenat. Držme se Otce vlasti Karla IV. a Otce národa Františka Palackého, dobré staročeské politiky a obnovme staroslavné země Koruny české jako parlamentní monarchii. Chceme krále nebo raději královnu. Prezidenta už nikdy víc!

Prosloveno na závěr pochodu ZA MONARCHII na Pražském hradě v neděli před Třemi králi léta Páně 2015 

Babylon, č. 1/XXIV z 13.5.2015