Vedle buzerace jsme si za komunistů užili i spoustu legrace a dobrodružství. Praha byla jako zakleté místo – zatímco na Hradě strašilo, v podhradí vládlo pusto a mrtvo. Na sv. Víta 15. června před třiceti lety jsme se sešli brzo ráno tajně, cca 15 lidí, u bočního vchodu do katedrály se svatovítským kanovníkem, s kterým to bylo předem domluveno, a zatímco Hnusák a jeho StB ještě pochrupovali, probíhala v ranním šeru katedrály v kapli Nejsvětější Trojice mše na výročí korunovace krále Vratislava. To nebyla jen tak obyčejná legrace.  -ppl-

x  17. dubna se v hostinci „V Resslovce“ na Novém Městě pražském konal sněm Českých dětí. Kromě projednávané účasti na prvomájových oslavách, proběhla volba na již delší dobu uprázdněné místo markraběte Marky moravské. Jediný navržený kandidát, Ivan Martin Jirous, byl v nepřítomnosti zvolen 100 % hlasů oprávněných voličů. Funkce se ujme po návratu z výkonu trestu v nápravně výchovném ústavu, kde se nalézá již po páté.

x  27. května pořádal Helsinský výbor setkání, jehož téma měla být nová ústava a mezinárodně přijaté závazky. Sraz byl konspirativně na několika místech a odtud vždy jeden zasvěcenec odvedl přítomné na místo určení, k parníku Praha. Nicméně několik minut před odjezdem přijel na přístaviště autobus estébáků. Policie, asi nedostatečně instruována, chodila okolo, až jsme jim odpluli. Během plavby jsme několikrát viděli na břehu muže s videokamerou. Jinak výlet trvající několik hodin proběhl v klidu. Měli jsme nádherné počasí a k obědu chutný řízek. Při zpáteční cestě, když loď míjela Zbraslavský klášter, přiměl zástupce Českých dětí přítomné demokraty a exkomunisty, aby povstáním uctili ostatky krále Václava II., nejbohatšího panovníka na východ od Rýna. Setkání se zúčastnilo asi třicet zástupců čs. opozičních skupin.

x  Ve čtvrtek 1. června pořádal HOS schůzi v sále restaurace Hadovka v Praze 6. Sraz byl opět konspirativní na několika místech. Policie sice nevěděla, kde se má schůze konat, ale věděla, kde se mají lidé sejít. Vysledovat je pak do samotného hnízda nebyl problém. Asi 20 minut po zahájení schůze vešla policie do sálu a vyzvala přítomné, aby zůstali na svých místech. Postupně pak byli přítomní odváženi do Čkalovky. Po výslechu byli jednotlivci propouštěni. Poslední opustil budovu MO VB ve 23.30 hod. Zadrženo bylo přibližně osmdesát osob.

x V sobotu 3. června se konal na Dětském ostrově fotbalový turnaj. Ve finále sice zvítězili hráči Revolveru nad Českými dětmi, ale to jen díky podvodu. Mělo se hrát 2 x 15 minut, zatímco podplacený rozhodčí pískal 2 x 10 minut. Pro ukázku – České děti už prohrávaly 0:3, postupně však začaly svého soupeře přehrávat, snížily na 2:3 a jistě by i vyrovnaly a zvítězily, kdyby zápas předčasně neukončila píšťalka odporného rozhodčího. Jako poslední klasicky skončili hráči Nezávislého mírového sdružení, kteří nevstřelili ani jednu branku, naopak jich plno obdrželi. Celý turnaj natáčeli na video pracovníci ministerstva vnitra. U mostku na ostrov kontrolovali příchozí uniformovaní příslušníci VB.

x 15. června, v den svátku sv. Víta, patrona českého, se České děti zúčastnily mše v katedrále sv. Víta na Pražském hradě na památku 903. výročí korunovace českého krále Vratislava. Jak jsme informovali v minulém čísle, konala se loni opět po několika stoletích 26. srpna výroční mše na počest zakladatele svatovítské katedrály, českého krále Jana Lucemburského. Tento první rytíř, jehož heslem bylo prosté – sloužím, patří podnes mezi nejvýznamnější postavy evropských dějin. Během jeho šestatřicetileté vlády nepřestoupila hranice Koruny české noha jediného nepřátelského vojáka, zatímco český voják jich přestoupil bezpočtu. To je, spolu s jeho posledními slovy, že to se nikdy nestane, aby z boje utíkal, pro nás aktuální zvláště v srpnových dnech. Letos se výroční mše za krále Jana uskuteční v sobotu 26. srpna v 7 hod. v Katedrále sv. Víta – v den 643. výročí jeho smrti v bitvě u Kresčaku.

x 17. června se mělo na polsko-české hranici uskutečnit setkání s polskými přáteli. Místo srazu bylo vzdáleno asi 15 km od nejbližší osady a nacházelo se nahoře v horách. Vydal jsem se na cestu za mírného deště. Když jsem se vydrápal na hřebeny, byl jsem už durch. Foukal silný vítr. Na sobě jsem měl jen krátké kalhoty a sandály. Během chvíle jsem byl jako rampouch a nohy jsem měl barvou i vymrzlostí jako mrtvola. Ke všemu vedla cesta přes rozsáhlá vřesoviště a já se musel několik kilometrů brodit po kotníky ve vodě. Asi s dvouhodinovým zpožděním jsem dorazil na místo, kde samozřejmě nikdo nebyl. Připadalo mi to neskutečný, jako kdybych si to celý vymyslil. Nicméně při sestupu jsem narazil na Tomáše Dvořáka, Romana Rákosníka, Martina Šmída a Luboše Rychvalského. Měli s sebou něco na zahřátí, a tak jsme to tam pod větvemi rozložitého smrku vypili. Mezitím i oranžovou vodku, která byla původně určena pro Majora z Pomerančové alternativy. Pak jsme slezli do nějaké vesnice, kde jsme v místní hospodě sepsali za Mírové sdružení, Klub právní podpory, Společnost za veselejší současnost a České děti pozdrav přátelům z druhé strany hor, s kterými jsme se tentokrát nesešli.

x Sobota 17. června – zimní stadion v Edenu

17.30 začíná koncert nazvaný „Konfrontace“. Obrovské nadšení – Půlnoc. Geniální pořadatelé otevřeli jenom jeden vchod, kousek od podia, takže ti, co se dostanou dovnitř, zůstanou stát a hromady lidí se tlačí venku. Půlnoc – jenom půl hodiny – bez kytary /ještě v USA/ a bez zpěvačky /v porodnici – prý si na nás ve třičtvrtě na šest vzpomene/.

Copernicus – pravej newyorskej bigbít. Pořadatelé už otevřeli boční vchody, zato vypadává projekce na velkém plátně nad jevištěm.

Garáž – v nové sestavě, věnovali svůj koncert nedávno zemřelému mladému hudebníkovi /členu Českých dětí/ Martinu Grůšovi.

A na konec síla největší – The Blech z Německa – bicí, klávesy, trubka a housle.

P.S. Kromě Českých dětí v hledišti, byli i na podiu – Josef Janíček /Půlnoc/ a Jan Macháček /Garáž/.

Koruna, bulletin Českých dětí č. 2/89